Článek
Od synova narození jsme byli jen my dva. Kamarádka mi přála lásku, nechtěla, abych „marnila“ svůj život bez muže. Pokoušela mě slovy: „Jsi mladá, užívej života, nebraň se vztahu, nebuď stále sama s dítětem, najdi synovi „tátu“. A mimo to, chceš být nadosmrti bez sexu?“ Vnitřně jsem se seznamování bránila. Šrámy na duši i srdci způsobené synovým biologickým otcem mě držely svázanou.
Můj chlapeček za mnou přišel s otázkou: „Mami, proč mají ostatní kamarádi ze školky tátu a já ne?“ Otevřeně, upřímně a s ohledem na jeho věk jsem k němu promlouvala. Jeho touha po tátovi sílila. Prakticky se mě snažil seznamovat. V mé přítomnosti příležitostně oslovoval muže na hřištích nebo ve školce, přátelsky se usmíval na prodavače v obchodech, v mé práci byl za dobře se všemi mými kolegy nebo mě v hromadné dopravě strkal loktem do žeber, abych pohlédla na tamtoho usměvavého chlápka. Já se však stále měla na pozoru, i když mě to trápilo. Obavy a nedůvěra vítězily. Co když se seznámím s dalším lhářem, podvodníkem, zlodějem? Co když daný muž nebude přijímat a mít rád mého syna? Tentokrát by přišla k úhoně i ta malá čistá dušička mého synka. Má rozpolcenost na mě doléhala. A ano, přála jsem si pro syna správný mužský vzor, parťáka pro hraní s legem a auty, dospělého kámoše pro rošťárny a vřelý otcovský přístup.
Kamarádka udělala krok za mě. Bez mého vědomí zadala inzerát do seznamky. Teprve ve chvíli, kdy jí začaly chodit odpovědi, se mi svěřila. Do inzerátu uvedla něco, co se mi vůbec nelíbilo: „Pěkná vyšší, štíhlá, dlouhovlasá blondýna 23 let se synem 5 let hledají muže …“ Jak inzerát pokračoval přesně nevím, ale tato část mě dost štvala. Popis vzhledu jsem považovala za nadbytečný. Jací muži se pak na takový inzerát mohou ozývat? Mimochodem v dnešní době (po letech) by popis mé podoby zněl dost odlišně.
Kamarádka si trošku naběhla. Těšila se na zábavu s pročítáním reakcí na inzerát, které mi bude předávat, ale překvapila jí nepřiměřená horda textů. Skřípala zuby při snaze se jimi prokousat. K častým reakcím patřili neslušné, sexistické, perverzní až vulgární reakce. Jednu vzpomenu: „Klaněl bych se ti, má paní. Chtěl bych sedět u tvých nohou, cucat tvůj palec a u toho bych se udělal.“ A nakonec se přeci jen kamarádka dostala k pár slušným odpovědím. Předala mi je, abych zvážila, zda muže kontaktuji. Vše jsem měla kamarádkou naservírované, již se jen rozhodnout. Nakonec mě převálcovala zvědavost. Kdo se skrývá za těmi písmeny? Brzy poznám.
Nejprve jsem synka poučila, že se sejdeme s několika pány a kdyby se nám nějaký zalíbil, zkusíme se s ním vidět víckrát. Tři schůzky začaly. Prvním mužem byl obyčejný, plachý kluk, povoláním řidič kamionu. Téměř neustále byl prý pracovně na cestách. Působil mile, přitom vyplašeně, nervózně a rozhovor mezi námi docela vázl. Druhý oproti mně o dost starší a malý muž s velkým nosem mluvil o svém bohatství, krásném domě, luxusním autě a zemřelé partnerce. Lítost ve mně sice vzbudil, ale jeho bohatství a chvástání mě absolutně nelákalo. Třetí velmi tajemný muž s výrazně modrýma očima mě zaujal klidným, rozumným a slušným vystupováním. Pěkně jsme si popovídali a notovali si. Syna také vnímal a povídal si s ním. S tímto mužem jsme se začali scházet. Jeho tajemnost však neustávala. Měl problém vyslovit své příjmení, nechtěl prozradit, v jakých místech bydlí a hlídal každé své slovo, aby neprozradil něco navíc. Něco bylo špatně. Při dalších schůzkách přidával informace o bývalé přítelkyni. Stěžoval si, jaká je, co mu na ní vadí, jak si s ní nerozumí, jak se pokoušeli o dítě. Má ženská intuice vysílala signály. Což takhle není bývalá přítelkyně stále současnou? Střípky do sebe celkem zapadaly a zdálo se mi vše víc než jasné. K tomu jsem dost zásadně vnímala, že ho při našich dalších schůzkách přestal zajímat můj syn. Už s ním nemluvil, nevšímal si ho a s úlevou se soustředil na mě a hovor mezi námi, když si syn hrál na hřišti s dětmi. Reakce na mé odhalení, že není svobodný, ho prozradila, i když se nepřiznal. Poslední setkání a sbohem seznamkový muži. Nepotřebujeme zadaného chlapa, který mého syna nepřijímá!
Kamarádka prožívala zklamání. Promarnila pročítáním reakcí na můj inzerát tolik času a zbytečně. Bylo mi jí líto, cítila jsem vděk za její snahy a vlastně i získanou zkušenost. Jen ta podoba inzerátu se mi zdála dost nešťastná. Škoda, že se se mnou neporadila. Pravda však, asi bych s vydáním inzerátu nesouhlasila.
Pokud bych já sama někdy vydala inzerát na seznámení, uváděl by kromě věku mé základní povahové rysy, základní výčet mých zájmů a vylíčil by má očekávání od protějšku. O své fyzické podobě bych se ani nezmínila. Ta se přeci vidí při osobním setkání. Třeba by se takový inzerát střetl se zájmem jiných typů mužů a zmírnil chlípné odezvy. Ale kdo ví?
