Článek
Pokaždé, když jsme s partnerem vybírali dovolenou nebo prodloužený víkend, jsme upřednostňovali levnější varianty ubytování, nehledali jsme luxus nebo nadstandardní služby. Nejsme nároční, stačí nám čisto, klid a místo, kde lze po procestovaném dni hlavu složit. Cílem cest po našem českém kraji je poznávání, turistika a ideálně i nějaký gastronomický zážitek.
Náš cíl Jirkov
Do Jirkova jsme se vypravili za privátním ubytováním v centru města. Strategické místo pro naše výpravy za poznáváním.
Zaparkovali jsme na rozlehlém parkovišti u místního sídliště, pár kroků od centra. Bezplatné parkoviště střežené kamerovým systémem okupovaly mimo zaparkovaných vozů také dvě hlučné skupinky. S trochou nedůvěry jsme od vozu odcházeli a doufali, že naše auto zůstane netknuté a na svém místě.
Seznámení s místem
Přivítalo nás útulné centrum městečka s gotickým kostelem svatého Jiljí a jeho městskou věží sloužící jako vyhlídka i výstavní prostory. Za návštěvu stojí také Městské sklepy, které za druhé světové války sloužily wehrmachtu jako kryt. Rozlehlé jirkovské podzemí tak od té doby nese množství značek a vodících pruhů, které sloužily pro orientaci vojáků a poslů. Na náměstí jsme zaznamenali pískovcový sloup, historickou budovu radnice a kašnu.
Divoké ubytování
Po seznámení s místem jsme našli adresu našeho ubytování. Pěkná historická budova nedaleko náměstí nás učarovala. O to větší překvapení nás čekalo po otevření vstupních dveří majitelkou. Vyhlížely na nás nehostinné, tmavé, vybydlené chodby s divokými nápisy na stěnách. Točité rozpadlé schodiště v kontrastu se zachovalým kovaným zábradlím zakončeným dřevěným madlem nás vedlo do posledního patra dvouposchoďové budovy. Dveře posledního patra nám odkryly pět rozlehlých místností vybavených starým socialistickým nábytkem a doplňky. Zastavil se tu čas. Jako noclehárna a útočiště pro dvě dospělé osoby na dvě noci však bez námitek a zcela dostačující. Hlavně, že je tu čisto. Byt jsme prošli, převzali klíče a s majitelkou se rozloučili. V celém domě jsme zůstali jen my dva. Několik dalších dveří umístěných na strašidelné chodbě se skrývalo za uzamčenými mřížemi. Nádech tajemna partnera vyburcoval k vyprávění strašidelných příběhů, které jsem hned zkraje zastavila, abych se tu nezačala bát.
Nedostatky na sebe nenechaly dlouho čekat
Při mytí rukou jsme zjistili, že z umyvadlové baterie, potažmo dřezové, teče jen studená voda. Ze sprchy nekápla ani kapka. Ihned jsem žhavila drát, abychom společně s majitelkou problém odstranili. Telefon dlouze vyzváněl a hovor nebyl přijat. Zkusím se ozvat později. Zatím se půjdeme projít a dojdeme si také někam na večeři.
Procházka na zámek Červený Hrádek
Nalákal nás nedaleký Červený Hrádek se zámeckým parkem, rybníkem, barokními sochami a chrličem. Mezi historickými a přírodními zajímavostmi jsme našli malou zvířecí kamarádku kočku. Doprovázela nás zámeckým parkem i kolem rybníka.
Chrlič v zahradách Červeného hrádku
Neodpustím si několik zajímavostí o zámku Červený Hrádek
Původní stavbou byl hrad Borek vybudovaný krátce před rokem 1415 rodem Kraa. Později hrad rekonstrukcí získal červenou fasádu, podle níž vzniklo jeho pojmenování. Roku 1646 zbyla z hradu jen zřícenina, na jejíchž základech byl vybudován nový objekt. Tehdy vznikla dnešní barokní podoba zámku. Barokní sochař Jan Brokoff dodal zámku soubor soch, kašny nebo vázy na schodišti. Posledním šlechtickým vlastníkem zámku zůstal rod Hohenlohe – Langenburg. Max Egon z tohoto rodu na zámku umožnil v roce 1938 předáku sudetských Němců Konrádu Henleinovi a anglickému lordu Waltrovi Runcimanovi schůzku. Ta bohužel předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Posléze byl roku 1945 zámek znárodněn a dále využíván například jako domov invalidů zahraničního vojska, učiliště hornických učňů, školící středisko nebo léčebna dlouhodobě nemocných.
Vyřeší se situace s vodou, či ne?
Po poučné procházce jsme v poklidu povečeřeli v místní restauraci, přičemž mě majitelka potěšila zpětným zavoláním. Omlouvala se, že nám neposkytla krkolomný návod na spuštění teplé vody a zprovoznění sprchy. Vše tímto telefonátem napravila.
Aj aj, další nedostatek
Po příchodu do bytu jsme obojí dle instrukcí zprovoznili. Než jsme v pozdních večerních hodinách po umytí zalezli do peřin, zaznamenala jsem při bližším ohledání podivně pomuchlané ložní prádlo s nevábným odérem. Tak toto se nám stalo poprvé, že bychom snad měli zalézt do již použitých peřin? Poradíme si. Ještě, že v autě vozíme velkou deku a cestovní polštář. Deka posloužila jako přikrývka pro dva, piknikovou deku jsme použili jako prostěradlo, jeden polštář vyřešen a druhý provizorní z našeho voňavého ručníku také.
Uleháme a cosi ruší
Nad našimi hlavami se z půdy ozývaly tlumené zvuky jakéhosi škrábání. Partner s posměšky narážel na strašidelné příběhy, které mi chtěl vyprávět a spekuloval, co asi pod střechou rachotí. Realisticky jsme ruch přisuzovali myším nebo potkanům, a protože těch se nebojím a jejich „škrábání“ utichalo, i my dva jsme brzy poklidně usnuli.
Nový den a výlet volá
Ranní probuzení doprovázely zvuky podobné těm večerním, jen se k nim přidalo typické „vrkú, vrkú“. Aha, příčina odhalena a pořekadlo „lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše (v našem případě pod střechou)“, získalo zcela jiný význam. Posnídali jsme z našich domácích zásob a vyrazili na turistický výlet do nedaleké přírodní rezervace Jezerka na úpatí Krušných hor.
Cestou jsme míjeli neutěšený, zdevastovaný ráz krajiny povrchovým lomem a opodál se rozprostíralo průmyslové město Most. V rezervaci Jezerka jsme zavítali k zámku Jezeří a do jeho udržovaného zámeckého parku se zelení, barevnými květinami a pyšnými pávy.
Stará štola, smutné výhledy a nejstarší strom
Od zámku nás ukazatele zavedly ke staré štole vzniklé v době středověku jen za pomoci mlátku a želízek. Štola sloužila k těžbě železné rudy a v její zadní části dosud vyvěrá pramen železité vody, dříve považované za léčivou. Lidé si v minulosti vodu odnášeli v kameninových nádobách, z nichž tu později bylo nalezeno množství letitých střepů.
Na zalesněné cestě chráněnou oblastí po hoře Jezeří za nejstarším stromem Chomutovského kraje jsme nemohli přehlédnout smutné výhledy na rozsáhlý hnědouhelný lom Československé armády.
Lom - zdevastovaná krajina bez života
Lom Československé armády (Lom ČSA)
Zpustošená krajina a životní prostředí jsou jen zlomkem důsledků těžby. Sedm zaniklých obcí, zánik Komořanského jezera, přeložení nebo zrušení komunikací, železničních tratí pod úpatím Krušných hor či dokonce přeložení potoků a řeky Bílina. Závažný problém pak nese oblast kontaktu lomu s úpatím Krušných hor, kde mezi obcí Vysoká Pec a Horní Jiřetín dochází k mohutným sesuvům půdy. Děsivá situace minulých, současných i budoucích dnů.
Pokračujeme v cestě za památným stromem. Tato tzv. žeberská lípa získala svůj název podle nedalekého hradu Starý Žeberk, z něhož zbyla již jen zřícenina. Před cílem pátrání po lípě nás zastihl drobný déšť a strom ne a ne nalézt. Poradil nám muž v zahradě nedalekého domku. Podle jeho rady jsme konečně prastarou lípu objevili, tedy spíše její torzo bez zeleně.
Pověst o Žeberské lípě
Vzácná lípa prý podle pověsti poskytla úkryt dívce před nechtěným ženichem, hradním pánem ze Žeberka, který ji nejprve shodil hradeb a posléze ji nechal hledat. Dívku našel mladý sedlák ze samoty, ukryl ji v kmenu lípy a ošetřoval její zranění po pádu. Sedlák a dívka se do sebe zamilovali a odešli za společným šťastným životem.
Jirkov nás vřele vítá zpět
Déšť sílil, proto jsme si pospíšili zpět k zámku, potažmo našemu vozu a zamířili jsme zpět do Jirkova. Partner jako sportovní fanoušek plánoval návštěvu nějaké hospody se správnou atmosférou. Zavítali jsme do jedné místní pivnice. Vstoupili jsme a marně se rozhlíželi po volných místech k sezení. Milá servírka k nám přistoupila, a přitom oslovila místní štamgasty, jestli nás přijmou ke svému stolu. Radostně souhlasili a srdečně nás Pražáky přivítali mezi sebe. Servírka nám donesla nejen pivo, ale i prdelačku s chlebem na účet podniku. Byli jsme nadšeni z přívětivého přijetí místními obyvateli, jejich pohostinností a družností. Společenský večer jsme strávili při televizním fotbalovém utkání, živém fandění a mezi skvělými lidmi.
Loučení
Holuby na půdě jsme po veselém večeru brzy zaspali a ráno jsme se po snídani vydali do chomutovského zooparku a na procházku městem Chomutov. Víkendové zážitky jsme zakončili výborným obědem ve stylové mexické restauraci, kde záchodky voněly po čerstvých citrusech (citróny a pomeranče zdobily umyvadla záchodků).
Tento víkend se stal zajímavým průřezem pobytu na Chomutovsku. Setkali jsme se s novými místy, historickými zajímavostmi, novými informacemi, vlídným lidským přijetím, zábavnou a příjemnou komunikací. Současně nás potkalo podivné ubytování s nedostatky, které nás však neodradily, nerozhodily a vlastně se staly nezapomenutelnými. Ubytování plné nečekaných situací zkrátka utkví. Výprava do přírodní rezervace Jezerka se všemi přírodními i historickými krásami a hned na dohled její odvrácená tvář v podobě zdevastované krajiny lidskou činností se zlými následky.
Autorský článek s upřesněním informací z odkazů:
