Článek
Hračka, která se dědí
V předškolním věku jsem pečovala o panenky, chovala je, krmila, myla, převlékala a ukládala ke spánku do staré dřevěné postýlky. Tu největší, mrkačku s blonďatými vlasy, jsem zdědila po mámě a dnes ji vlastní má dcera.
Holčičí přání stát se kadeřnicí
Neskutečně ráda jsem česala, tvořila účesy a stříhala vlasy. Přála jsem si být kadeřnicí, tak jsem si svůj um cvičila na panenkách i své ofině. Vím, že jsem nebyla jedinou dětskou „vlasovou umělkyní“, potkávala jsem i další děti s výrazně zubatou ofinou.
Zato můj o dva roky mladší brácha vše kolem vlasů a jejich stříhání nesnášel. Tehdy nás výjimečně máma vzala do kadeřnictví a pro bratrův nový účes ho posadili na jednu z vysokých židlí ve tvaru zvířátka. Bratrovo stříhání se do finále nedostalo. Odcházeli jsme nejen s nedokončeným novým střihem, ale i bolestivým pláčem a o nůžky poraněným uchem.
Malý pošťák
Věrné dětské kopie složenek, obálek, koresponďáků, známek, k tomu papírová schránka a razítka, to vše nás přivádělo k důležité roli poštovního úředníka za přepážkou.
Toužila jsem být učitelkou
Bavilo mě k žákům mluvit, vysvětlovat různá témata a červeným fixem opravovat i známkovat psaný text. Pro mončičáka, látkového medvěda a panenky jsem měla nachystané použité sešity, které jsem předepisovala diktáty s chybami, aby bylo co opravovat. Při hře jsem využívala i dřevěného kulatého počítadla s barevnými kuličkami nebo elektronickou násobilku.
Můj malý mončičák měl hnědou barvu a na krku červený bryndák. U babičky jsem se těšívala na světle modrého, pískacího s delšíma ušima, který dlouhá léta odpočíval v igelitovém sáčku ve skříni a světlo světa spatřil, jedině když jsem babičku přemluvila.
Mončičák
Bráchovo nejoblíbenější hraní
Auta všeho druhu zaujímala přední příčky bratrova zájmu. Dopustit nedal hlavně na oranžovou tatru. Vozil v ní hračky, kameny, písek i sebe a bez újmy sloužila dlouhá léta.
Ke hře stolního fotbalu s figurkami na pérkách nebo dětské rulety mě brácha nemusel přesvědčovat. Na stavění s merkurem, sevou nebo plastovými disco kolečky už musela být tvořivá nálada.
S hlavolamy jako Rubikovou kostkou, ježkem v kleci nebo malou kuličkovou věží se brácha popasoval snadno. Mě vždy hlavolamy potrápily a konkrétně Rubikovu kostku jsem nikdy neposkládala zcela.
Rubikova kostka
Elektronické hry
Diaprojektor DIAX nás lákal na pohádky Koblížek na vandru, O červené Karkulce, Křesadlo, Hrnečku vař a mnoho dalších. Škoda, že promítačku s pohádkami nevlastním a ani netuším, kam zmizela ta z našeho dětství. S radostí bych takové retro domácí kino dopřála i svým dětem.
Sovětská digi hra vlk a vajíčka inspirovaná animovaným seriálem Jen počkej! nebo verze s chobotnicí či veselým kuchařem, často nechyběla v domácnostech s dětmi. Naštěstí i u nás našla své místo. S bráchou jsme se předháněli v překonávání rekordů, kdo s vlkem do košíku nasbírá nejvíce padajících vajíček. Ve hře na nás občas vykoukl zajíc, a když vajíčko spadlo na zem, rozbilo se a ze skořápky odcupitalo malé kuřátko. Alespoň v digi hře jsme fandili vlkovi místo zajíce.
Na oblíbené přenosné konzoli hry Tetris jsme se s bráchou neskutečně vyřádili. Šedá čínská verze s názvem Brick Game střídavě putovala mezi námi sourozenci, ale pobyt venku jsme kvůli ní rozhodně nezanedbávali. Tetris jistě musí znát každý, stala se nejprodávanější hrou světa do doby, než ji roku 2019 překonal fenomén Minecraft.
Přenosná konzole Tetris
Malé, bezbranné, elektronické zvířátko Tamagoči zcela odkázané na naši péči, potřebovalo nakrmit, vyčistit nebo si pohrát. Malá elektronická krabička, velikostí menší než dlaň se ovládala tlačítky. Dnešní obdobou Tamagoči je aplikace pro smartphone Pou.
Drobné prkotiny, které nemohu opomenout
Co takhle mini televize z výroby Kovozávodů Semily s kukátkem pro zhlédnutí hradů a zámků, zvířat, aut nebo pohádek? My s bráchou vlastnili modrou, v níž jsme si přecvakávali obrázky hradů a zámků.
Krasohled, do kterého se hledělo kukátkem na nekonečně se přelévající, blýskavé, barevné korálky kosočtvercových tvarů mě nesmírně fascinoval.
Matriošky malované dřevěné figurky naskládaných šest v jednom od největší po nejmenší. Tehdy mi je koupili babička s dědou v obchodě Čajka v centru Prahy s ruským zbožím.
Matriošky
Když jsem dostala svého prvního, a nakonec i jediného igráčka, zdravotní sestřičku, potěšilo mě miniaturní příslušenství v podobě vozíku, kufru, lahviček léků a podnosu.
Má milovaná céčka mi nikdo nikdy nekoupil, ale měla jsem je. Rozdělili se se mnou kamarádi, abych s nimi mohla hrát čáru. Tím jsem si z pár kousků postupně nastřádala pořádný řetěz, v němž nechybělo také svítící nebo třpytivé céčko, paragraf, éčko nebo eska. Jejich sbírání frčelo, stejně jako hraní čáry. Dodnes na ty drobné tvary nedám dopustit, a protože jsou dosud k sehnání, má z nich dcera také dlouhý řetěz a občas si spolu dáme čáru.
Dcery céčka
Ve spojení se sbírkami mi problesklo období plastových mini dudlíků různých barev. Nevybavím si, jestli to postihlo i kluky (nejspíš ne), ale holky si mini dudlíky věšely na kožené provázky na krk, náramky na ruky a jako přívěsky na tašky nebo batohy.
Skákání gumy také nebylo nic pro kluky, ale bráchu jsem do toho někdy zatáhla. A když nebylo zbytí, dvě parťačky na přidržení napnuté gumy doma nahradily židle. S kámoškami jsme skákaly snad všude, kde to šlo. Dokonce i o přestávce na školních záchodcích, kde jsme nedopatřením strhly a rozbily umyvadlo.
Malá ukázka našich starých hraček
Hračky a hry jsou nedílnou součástí našich životů, učí nás, přináší zábavu, povzbuzení, součinnost, přátelství a radost. Při nostalgických myšlenkách na dětská léta si vybavíme předměty, s nimiž jsme si hráli a měli je rádi. K tomu jejich připomínka dokáže navodit i dávný pocit, třeba jako bychom zase maličcí seděli a cvrnkali s kamarády kuličky nebo se sourozencem mastili prší. Tyto cenné okamžiky máme hluboko v nitru uložené a nikdo nám je již nevezme.
Podělíte se i vy v diskuzi pod článkem, jaké jste si v dětství oblíbili hračky a hry?
Zdroj:
https://valassky.denik.cz/zpravy_region/valasske-mezirici-retro-vystava-kovozavody-semily.html
