Článek
Nemilé probuzení. V polospánku přimáčknu žaluzie k oknu a bzučení ustává. Lehám si zpět na polštář, ale zvuky od okna jsou zpět. Otevírám vedlejší okno a odkrývám žaluzie. Místo mouchy vidím vosu a vyháním ji z okna ven. Otřepu se. Nesnáším vosy. Celou noc se tam za žaluziemi skrývala? Ještě, že se nedostala až ke mně.
Tato vosa mě nejen předčasně vzbudila, ale také probudila mé nepříjemné vzpomínky na dřívější setkání s jejími kolegyněmi. Třeba, a to bylo poprvé, jsem v mých třech letech na koupališti na jednu šlápla bosým chodidlem. Během okamžiku mi natekla noha do dvojnásobných rozměrů a jeli jsme do nemocnice na pohotovost. Při nasedání do auta jsem měla problém nohu dostat mezi sedadla vozu. Pokrčení nohy zkrátka nešlo. Od incidentu bylo jasné, že mám na vosí bodnutí silnou alergickou reakci.
O pár roků později jsme se s dětmi proháněli trávou rostlou až k našim pasům. Přede mnou běželi kamarádi, já jako poslední. Náhle se pod mýma nohama něco stalo, hemžení, silný bzukot a silná bodavá bolest. Stále běžím, ale na místě. Bolí to, křičím a vosy stále útočí. Nedivím se, dupu jim v jejich hnízdě. Konečně se mi nohy rozeběhly, z stálého doprovodu vos stěží dobíhám k dospělákům. Stojím před obecenstvem vyklepaná a vyděšená, mé nohy jsou k nepoznání, obřích rozměrů, nateklé jak balóny. Auto a rychle na pohotovost.
Na letním dětském táboře jsem měla službu v kuchyni. Připravovala jsem s ostatními dětmi i vedoucí oběd. V tom mi vlétla vosa pod tričko. Ve snaze ji vyklapat, jsem schytala hned dvě bodnutí do zad. Zázračně se otok projevil jen mírně. Postačil lék na alergii a potření vpichů octem.
Před pár lety na výletě v lese s mým synem a partnerem nacházím nádherného hříbka. Skláním se k němu, zdvihám ho, obdivuji a v tom mi z díry v hlíně vlétne do vlasů vosa. Ječím na celé kolo, poskakuji a děsím se vosího bodnutí do hlavy. Hysterický záchvat končí mými rozpuštěnými vlasy a vyklepáním vosy z hlavy. Hrůza, jak se těch vos bojím, až jančím. Má reakce nebyla zrovna příkladnou pro tiché rozjímání houbařením v lese.
Dva roky zpět na chalupě. Na konci léta nás přijela navštívit má kamarádka s dětmi. Nejstarší z jejích synů upozornil na cosi, na vysoké túji. Ach ne, vosí hnízdo. Tak proto tu létalo tolik otravných vos. Přepadl mě velmi nepříjemný pocit. Celé léto pod touto tújí procházíme, hnízdo nemalých rozměrů se nad našimi hlavami rodí, používá a my jej ani nepostřehneme. Hororová představa, že by někomu hnízdo přistálo na hlavě nás donutila jednat. Musíme ho zlikvidovat. Partner vymyslel důmyslný plán, jak se hnízda s vosami zbavit. Počkali jsme do setmění, až budou vosy v hnízdě zalezlé. Partner připravil nový prázdný plastový sud na dešťovou vodu s víkem, syrný knot a zapalovač. Nezbytné nůžky na větve a totální zahalení celého těla oblečením, včetně pokrývky hlavy nesměly chybět. Já nejprve strachy na zahradu nevkročila, nakukovala jsem přes zavřené okno domu. O chvíli později jsem se přeci jen odvážila a přispěchala na pomoc. Syrný knot v sudu podpálen silně doutná, opatrně a nenápadně skláníme větev túje s vosím hnízdem nad sud, velmi rychlý střih větve, a ještě bleskovější přiklopení sudu víkem. Podařilo se, vosy v hnízdě nás již ohrožovat nebudou.
Nerada bych se svým přístupem řadila mezi nepřátele hmyzu, zvířat nebo přírody. Přírodu a vše, co je její součástí nade vše miluji a to, čehož se obávám alespoň respektuji. I otravné mouše poletující kolem mého obličeje v první řadě otevřu okno, aby odletěla, nebo ji mávnutím odeženu, než bych se po ní hned oháněla plácačkou. Likvidaci aplikuji maximálně na komáry, kteří samovolně neodletí a sají mou krev, případně pokud vyletí nevítaný mol z mé čerstvě načaté mouky. Samozřejmě ani přisáté klíště si nehýčkám a s láskou nepřijímám. Ostatní hmyz mi nevadí, některý obdivuji, jiný ignoruji, a to včetně mých strašáků vos. Jen pokud jejich hnízdo nemám nad hlavou nebo se jedna skrytá „kamarádka“ nezatoulala do mé ložnice.
V Čechách se po vose ohnat můžeme, zlikvidovat vosí hnízdo také, ale v sousedním Německu by nás za jejich plašení, chytání, zraňování nebo zabíjení potkala mastná pokuta. U sousedů se totiž podle Německého svazu na ochranu přírody řadí vosy mezi ohrožené druhy, tudíž jejich zabití je zakázané a nese reálné riziko finančního trestu až do výše 65 tisíc eur. Pokud by nás ohrožovalo vosí hnízdo, musí se o něj postarat jedině odborník.
Vosí hnízdo může čítat až 12 000 jedinců (ilustrační foto)
Vosa kolem nás poletující, sedající na kraj naší sklenice či na konzumované jídlo je nepříjemným lidským společníkem. Vosí bodnutí žihadlem napojeným na jedovou žlázu pak pro nás může znamenat minimálně nepříjemnou bolestivou záležitost, ale i zdraví nebo i život ohrožující nebezpečí především s ohledem na alergické reakce. Vosa své žihadlo může použít opakovaně, protože na rozdíl od včely její žihadlo nemá tzv. zpětný háček. Společenství vos ukryté v hnízdě pro nás skýtá o to větší riziko. Na druhou stranu tento hmyz z čeledi sršňovitých má v přírodě svou nepostradatelnou úlohu. Živí se sladkým nektarem rostlin, tudíž rostliny opylují. Současně zastávají roli významného predátora hmyzu, především much a také bezobratlých. Přiživují se i mršinou a pro nás bohužel i lidskou potravou, proto se často vyskytují v blízkostech našich obydlí a obtěžují nás při popíjení sladké limonády nebo pojídání chutného grilovaného masa.
Nezbývá než s vosami žít pokojně a v míru. Ale pokud nás vosa bez ustání otravuje nebo dokonce ohrožuje, je štěstí, že máme v naší zemi dovoleno se po ní beztrestně ohnat, aniž by nás kvůli tomu někdo připravil o tučnou sumu nebo o naši obranu proti alergické reakci na vosí bodnutí.
Anketa
Zdroje a další informace o vosách:
