Článek
Minulý víkend jsme navštívili akci Duše a dušičky na Vypichu a v areálu Obory Hvězda. Krásné místo, atraktivní program a zajímavé aktivity nalákaly neskutečné množství návštěvníků. Což o to, s tím se každý dokáže popasovat, ale bezohlednosti rozhodně nikdo nefandí. Organizace takové obrovské akce až o 10 000 návštěvnících musí být velmi náročná a nevím, jak jinak lépe takový zájem uchopit, aby nedocházelo k potížím, které se pak odrážely na náladě mnohých z nás.
Stánek pro registraci dětských účastníků k plnění úkolů a získání lampionu zdarma skrytý za davy návštěvníků jsme s dcerou minuly. Především jsme si přišly haloweenskou atmosféru teplejšího podzimního dne užít. Poučeny z minulých let, jsme si na dlabání a vyřezávání dýně přinesly vlastní náčiní a nic nás v práci nebrzdilo. Z vyřezaných dýní účastníků vyskládaných ve vyhrazeném prostoru pak porotci zvolili pět nejlepších a následně jejich tvůrce odměnili.
Stanoviště s tematickými úkoly pro děti, tvořivé dílny i sportovní aktivity připravily dětem mnoho nezapomenutelných zážitků. Jen dlouhé fronty u každého místa atraktivitu snižovaly. Nahlédnutí na umění chůze po rozpálených uhlících nebo taneční a divadelní vystoupení na pódiu nás také velmi zaujali. Jen dospěláci by mohli i cizím dětem uvolnit místa v předních řadách, aby z podívané také něco měly. Nejočekávanějšími vyvrcholeními celé akce se každoročně po setmění stávají ohňová show a strašidelná stezka. Ani letos tomu nebylo jinak.
Naše třetí návštěva Duší a dušiček nám konečně umožnila zaujmout dobrá výhledová místa na show s ohni. Dcerka si dřepla do přední řady mezi ostatní děti a já stála v dalších blízkých řadách s ostatními rodiči. Než vystoupení začalo, mnoho těch, kterým chyběl výhled se snažilo natlačit dopředu, kde však již bylo plno. I mou výhledovou skulinku, málem zakryla náctiletá slečna s nafouknutým balónkem v ruce. K mému štěstí slečna, neomaleně do předních řad nacpaná, svým balónkem obtěžovala i ostatní, včetně ženy, které jím brnkala do hlavy. Žena se ohradila a slečnu s balónkem poslala, odkud se sem nacpala. Kupodivu zmizela i se svým oranžovým balónkem.
Fireshow byla úchvatná a těšilo mě, že si ji dcerka poprvé vychutnala pořádně. Za doprovodu hudby dvě ženy s mužem synchronně tančili a oheň i jiskry létaly vzduchem. Stmívání hru plamenů zdůraznilo a přidalo tajemný nádech. Po vystoupení se otevřely brány strašidelné stesky. V uplynulých ročnících jsme ji vynechaly, ale letos jsme se ji rozhodly poprvé absolvovat.
Nejméně půlhodinová fronta s koncem na hranici rozlehlé travnaté plochy poblíž silnice vedla k Pražské bráně Obory Hvězda, kde stezka začínala. Před zařazením do fronty jsme si pořídily drobné občerstvení, aby nám trochu to naše čekání zpestřilo.
Před námi stojící partnerský pár se sotva dvouletým chlapcem a chlupatým psím společníkem. Za námi dvě větší děti s tátou. Všichni jsme trpělivě vyčkávali.
Řada se téměř nehýbala. Chlapeček svým rodičům stále odbíhal, ti vystrašeni, aby se jim v davech neztratil na něho stále dokola volali. Když se fronta o píď posunula a rodiče chlapce také, maličký sveřepě postával na svém původním místě. A zase na něho volali, napomínali ho a usměrňovali. Jejich psík na navinovacím vodítku pobíhal ze strany na stranu. Pánům i ostatním poblíž se motal pod nohy a páníčci jej popotahovali, přivolávali a hledali jeho míček, když mu vypadl ze zubů. Časté vyvolávání jmen se přítomným zarylo do pamětí, a jméno chlapce a jeho psa již nezapomeneme.
Poblíž ve frontě ženy nervózně pokuřovaly. Lidé začínali o stání ve frontě pochybovat. Občas někdo z řady vystoupil a vydal se nejspíš domů. Mládež za námi postřehla: „Tati, podívej tamhle vpravo na naši frontu navazuje další fronta. A že nebudeme nikoho pouštět před sebe?“ Táta reaguje: „Raději se starejte o sebe a neřešte další frontu.“
Bohužel pak druhou frontu musel řešit právě jejich táta. Ve chvíli, kdy jsme se po dlouhém čekání přiblížili bráně, kde se druhá fronta napojovala na tu naši, před muže se zařadila jedna rodina. Následně se však za ní tlačila také další. Muž před sebe logicky odmítl pustit někoho dalšího s odkazem na tzv. metodu zipu. Nečekaně se na něj obrátila žena z rodiny, které zařazení do fronty bez problémů umožnil. Začala se do muže nepříjemně navážet a vyvolávala hádku. Zaslechla jen část mužovi věty, kterou si vztáhla sama na sebe a nepochopila, že nepatřila právě jí. Rozčilovala se, jak tady lidi nechápou, že jsou fronty na strašidelnou stezku dvě, že to tu tak chodí rok, co rok a vždy se najde nějaký b*bec, který to nechápe. Muž si to samozřejmě líbit nenechal a hájil se. Žena neustále ukřivděně rozhazovala rukama a stěžovala si, až se sama přemístila ve frontě o tři místa dál.
Skoro hodina čekání, ale dočkaly jsme se. Ale čeho? Štrůdl lidí hromadně prochází k začátku stezky zdobené světýlky a strašidelnou výzdobou. Aha, takže nepůjdeme sami, ale nadále ve frontě? To je velké zklamání, pro toto jsme tu čekaly? Co naplat, berme to pozitivně, alespoň se nebudeme tolik bát. Dav lidí křižoval cestu společně s námi. Místa zastavení u kostlivců, čarodějnice, kata, bubáků, pavouků a intimně osvětlené dýně lemujících cestu. Škoda tak velkého doprovodu. Navíc množství svítících lampiónů tajuplnost narušovalo natolik, že organizátoři žádali o jejich zhasnutí. Nejen, že většina lampiónů zůstala svítit, ale někteří koumáci do toho přisvítili svými svítilnami v mobilech. Před oslňujícími světly ze všech stran nebylo úniku. Dav se místy zastavoval, proto jsem se pokusily přidat do kroku, abychom unikly alespoň účastníkům se svítícími mobily. Ze strašidelné stezky se rázem stala strašidelná honička. Nadpřirozené bytosti se v davu lidí ztrácely, místy nebylo jednoduché je ani zahlédnout a ani rozpoznat. Ostré světlo svítilny v rukou staršího návštěvníka odehnalo vše živé v jeho blízkosti, ale užil si haloweenskou stezku, když si na ni tak výrazně posvítil?
Celá akce působila moc fajn, mnoho pěkných aktivit a bezvadný program. Byť prostory umožňují pojmout obrovská množství účastníků, čekání ve frontách kazí celkový dojem. Závěrečná fronta byla již pro mnohé návštěvníky neúnosná a vyvolávala nervozitu. Putování za strašidly spolu s davy lidí a některými neukázněnými jedinci ničilo skvěle připravenou podívanou. Strašidelná stezka byla připravena překrásně, kostýmy a rekvizity neměly chybu a umím si barvitě představit, jak bychom se s dcerkou děsily, kdybychom tu procházely tmou jen ve dvojici.
