Článek
Ještě před pěti lety k Mariánským lázním lákala silně zdevastovaná budova množství hledačů záhad a duchů. Chátrající budova byla zapsána jako místo s paranormálními jevy. Návštěvníci ruiny Nimrodu svými fotografiemi, prožitky i pocity předkládali různé podivnosti a dosud se vyprávějí uvěřitelné i neuvěřitelné příběhy.
Historie vzniku slavné budovy na významných místech
Poblíž pramene léčivé Farské kyselky, rašelinišť Smraďoch, mezi Mariánskými Lázněmi a obcí Prameny, kde postvulkanická činnost zanechala své stopy v podobě z puklin země vyvěrajícího suchého oxidu uhličitého s příměsí zapáchajícího sirovodíku (tzv. mofety), se nacházela mýtina.
Manželé Luisa a Gustav Utschigovi se rozhodli na tomto prostranství Slavkovského lesa postavit výletní kavárnu a restauraci.
Stavět se začalo v roce 1905. Dokončení stavby se nedožil po náhlém úmrtí Gustav, ale vdova Luisa a její syn Alfons první hosty v Nimrodu přivítali 28. dubna 1907.
Výletní kavárna a restaurace se brzy stala vyhlášenou
Mezi prvními spokojenými návštěvníky byl anglický král Eduard VII., který s oblibou do Mariánských Lázní a jejich okolí jezdíval. Místo získávalo na popularitě, hosté se sem na lahodnou kávu a občerstvení při odpočinku na lehátku slunné louky jen hrnuli.
Vyhlášený podnik v roce 1937 také navštívil tehdejší československý prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou.
Ničivá válka a poválečný čas
Druhá světová válka dveře kavárny uzavřela a obsadili ji němečtí vojáci. Budovu si usurpovali jako vojenský lazaret a o raněné vojáky pečovaly jeptišky.
Původní němečtí vlastníci byli po válce odsunuti a v roce 1945 získal Nimrod do správy Jan Zavázal. Restaurační služby v poválečné době znovu ožily, možné bylo též ubytování a majitel neměl o hosty nouzi. Jediným stálým zaměstnancem a majitelovým pomocníkem se stal Otto Dietl, sudetský Němec a válečný zběh, který nebyl z Čech vyhoštěn.
Záhada vína a její odhalení
Jednoho dne si skupinka hostů na Nimrodu vychutnávala kvalitní moravské víno z Mutěnic. S novou lahví vyzvali pana Zavázala, aby si s nimi připil. Tekutinu však všichni vyprskli, protože se nejednalo o víno, ale obyčejnou vodu.
Majitel tak přistoupil k řešení záhady uzamčeného vinného sklepa. Jediným klíčem disponoval on sám, sklep vždy důkladně zamykal, dveře zůstávaly netknuté a dvě zamřížovaná okénka nikoho dovnitř ani ven nevpustila. Po důkladném prozkoumání obsahu sklepa odhalil majitel více škod. Našel několik prázdných láhví od rumu nebo poškozené uzávěry láhví s likéry s až o 10 % nižší stupňovitostí obsahu alkoholu.
Podezření padlo na jediného zaměstnance Ottu Dietla. Majitel hledal o viníkovi důkazy, které si nakonec opatřil díky potravinářským barvám použitým na kliku a panty dveří sklepa, včetně podlahy místnosti. Konfrontovaný Otto Dietl se přiznal. Na svědomí měl nejednu vypitou láhev a své krádeže se zavázal splatit.
Nebezpečí požáru na Nimrodu
V roce 1947 se v Mariánských lázních konal první a jediný mezinárodní filmový festival. Na Nimrodu si herci a zahraniční filmaři domluvili dva táboráky. Otto z dříví postavil velkou hranici, do níž rozjaření filmaři začali přikládat také lehátka, stoly, židle a láhev se slivovicí, které oheň velmi nebezpečně rozšířily. Hrozilo zahoření budovy a majitel chtěl na náklady pořadatele, zavolat hasiče. Rozumnější osazenstvo souhlasilo s uhašením velkého táboráku. A další oheň se již na Nimrodu nekonal.
Zmizení jediného zaměstnance
Otto Dietl splatil poslední část dluhu a požádal o dva dny volna. Poté se již na Nimrod nikdy nevrátil. Jeho démon alkohol ho za nějaký čas dostihl. Byl nalezen za mrazů, ukrytý na starém slamníku v křoví Slavkovského lesa, zmrzlý a částečně zapadaný sněhem. Společnost mu dělalo několik prázdných láhví od rumu.
Komunismus změnil název i využití
S nástupem komunismu se z Nimrodu stala Dětská ozdravovna maršála Žukova. Pro nemocné pacienty fungovala jen tři roky.
Poté se budova dostala pod Pražský dopravní podnik, který sem posílal své zaměstnance na ozdravné pobyty.
Po revoluci opět penzionem
Po revoluci se stal Nimrod v rukou soukromého vlastníka znovu penzionem a restaurací. Pohostinství nabízel do roku 2003 a ubytování do roku 2006, kdy původní majitel penzion prodal novému. Nový majitel nechal nepochopitelně historickou památku opuštěnou, bez využití chátrat a stávala se tak terčem vykrádání a rabování. Po pádu předního čela budovy v roce 2019 došlo k jejímu zbourání.
Chátrající penzion Nimrod
Naše dojmy z návštěvy ruiny
Ve vzpomínkách na cestování po Chebsku jsem se o tomto tajuplném místě zmínila. Před lety jsme její zuboženou podobu z přiměřené vzdálenosti prohlédli. Na budově se podepsal nejen čas, ale i lidská nenechavost a vandalství. Vysklená okna, pobořené stěny, ošoupaná fasáda, vybydlené místnosti, prázdnota, odpadky, nepořádek, suť a skládka. Smutné místo se zvláštní energií. Dovnitř jsme nevkročili, přesto na nás úzkost z tohoto objektu dopadala.
Pověst o šílené matce a události Popravčí louky
Jedna z pověstí vypráví o šílené matce, která poblíž Nimrodu zavraždila své dítě, proto se prý penzionem linul tajemný dětský pláč a křik. Podle jiných zdrojů je přesným místem vraždy dítěte Popravčí louka (resp. Louka vražednice z německého Mordschlägerin Wiese), k níž se pne také událost z dob 2. světové války, kdy tudy byly vedeny ženy z koncentračního tábora ve Svatavě do obce Čistá. Za mrazivé noci tu přenocovaly a dvanáct z nich do druhého dne nepřežilo. Na místě události stojí pamětní deska s dvanácti kameny. Údajně zde prý také došlo ke střelbě a smrti dalších žen.
Děsivá Popravčí louka si svůj název nese oprávněně, v letech 1570-1783 sloužila jako popraviště. V jiném období na ní nejspíše stála také šibenice. Bohužel o místě šibenice nejsou důkazy, protože mnoho historických kronik a pamětí se po válce ztratilo spolu s odsunem nejstaršího sudetoněmeckého obyvatelstva.
Děsivé příběhy Nimrodu
Povídá se, že již za první republiky cítili hosté v místnostech budovy cizí přítomnost, jako by je někdo sledoval.
V poválečné době pak nocležníci na Nimrodu vídali ze zdí vystupující oči a končetiny, létající světýlka a slyšeli děsivé tajemné výkřiky. Děti si prý povídaly s neviditelnými bytostmi a v přilehlých lesích byly viděny přízraky.
Záhadné jevy byly spojovány s historií vojenského lazaretu a nedalekou Popravčí loukou. Panovaly obavy z neklidných duší mrtvých uvězněných v těchto místech.
V noci se u přilehlé silnice pohybovala stará žena a nechávala se svézt do Mariánských Lázní. Záhadnou ženu podle popisu však nikdo místní neznal. Navíc prý silnice v blízkosti Nimrodu bývala místem častých dopravních nehod.
Dost často se také povídalo o záhadném zmizení jediného zaměstnance penzionu. Což však skutečný příběh Otty Dietla vylučuje.
Skauti u Popravčí louky nedaleko Nimrodu
Kolem roku 1984 na Velký pátek vyrazila na výpravu do Slavkovského lesa skupina skautů, kdy je při odpočinku zastihly jakési zvuky. Zpočátku zvuky spojovaly s křikem zvířete, ale po chvíli se zřetelně jevily jako vícehlasné volání, pláč, křik i smích. Záhadnost celé události dokazovalo i chování vystrašeného psa. Skupina událost zapsala do skautské kroniky a od té doby místo pravidelně vždy na Velký pátek navštěvovala.
Jev se neopakoval, až do roku 1993. Ten den bylo jasno, svítil měsíc a hlasy se ozvaly. Jednomu ze skupiny se náhle udělalo zle a třásl se, tak ho další dva skauti doprovodily opodál. Před třemi skauty se zjevil obraz starého dvoukolového pohřebního vozu taženého koněm bez vozky. Vůz jel půl metru nad zemí a jakoby po dávné cestě, která kdysi vedla od obce Mnichov na Kladskou ke hřbitovu (pozn. skutečnosti o dávné cestě zjistili skauti až po události). Avšak jeden ze tří skautů, ten, jemuž bylo nevolno, vůz neviděl.
Tak jsme se na sebe s Hláskem podívali a zeptal jsem se ho: Viděls ten vůz? a on řekl: Tak přesně to jsem se chtěl zeptat tebe.
Zvláštnosti od lovců záhad a paranormálních jevů
Chátrající Nimrod jako místo s výskytem paranormálních jevů lákal nespočet dobrodruhů a záhadologů. Mnohokrát zde bylo naměřeno nevysvětlitelné náhlé a prudké klesání teplot nebo abnormální kolísavé hodnoty radiace měřené dozimetrem. Mnoho lidí předkládalo své fotografie s podivnými světly, temnými siluetami, stíny nebo zčernalé. Někomu zvláštně „zlobily“ kamera, kazetový přehrávač a jiná elektronika. Jindy se podivně chovaly automobilové senzory, které za vozem zabíraly pohyb, přestože za ním bylo prázdno.
Smutný obrázek penzionu Nimrod
Závěr
Kdysi věhlasná výletní restaurace, kavárna a penzion již neexistuje, ale příběhy o tomto místě, jeho slávě, historii i mystice se budou vyprávět nadále. Jistě i na prázdné prostranství zavítá nejeden návštěvník a připomene si záhadnost a sílu něčeho, co člověk stvořil a jiný následně zničil.
Další použité zdroje:
