Článek
Nedávno mě přepadlo zděšení. Cestuji veřejnou dopravou a v tom mi hlavou probleskne, že u sebe nemám jízdní doklad. Sevřel se mi žaludek a nervozita ve mně vřela. Na koupaliště, kam jsme měly s dcerou namířeno, s námi, mimo potřeb k vodě a mého mobilu, putovala také malá peněženka s pár penězi, mou občankou a našimi kartičkami zdravotní pojišťovny. Úmyslně s sebou neberu příliš peněz nebo cenností s ohledem na mnoho okamžiků, kdy své věci na dece opouštíme a nemáme je plně pod kontrolou. Ve chvíli zjištění absence mého jízdního dokladu mi vyrazil na čele pot, zrudla jsem a úpěnlivě jsem přemýšlela nad řešením. V tuto chvíli, pokud by se býval dostavil revizor, by mi bez váhání vypsal pokutu, a to i bez kontroly jízdního dokladu. Můj vyděšený výraz byl všeříkající. Navíc, pokuta by sahala o to výše, když jsem do náhradní peněženky zapomněla také přidat dcery občanku k případnému doložení jejího věku.
Napadla mě spásná myšlenka. Stáhnu si do mobilu aplikaci a třeba se ke svému jízdnímu dokladu dostanu. Baterie mobilu je nabitá, stahuji aplikaci a stírám pot ze svého čela. Stahování trvá věčnost, ale daří se. V aplikaci se musím registrovat a zapsat číslo čipové karty hromadné dopravy. Ve svém emailu potřebné číslo nacházím. Sláva, svůj jízdní kupón už v aplikaci vidím, ještě vložit fotografii, kterou lovím ve své galerii mobilu. Zvládla jsem to a jsem klidnější. K mému štěstí jsme při této ani zpáteční cestě revizora nepotkaly. Při následujících návštěvách koupaliště a dalších cestách jsem již svůj jízdní doklad a dcery občanku nezapomněla.
Za několik dnů mi exspiruje roční jízdné, proto jsem si jako vždy online nákupem pořídila novou roční jízdenku. Fajn, jízdné mám vyřešené až do září příštího roku.
Předevčírem si to zase jedu metrem z pracovních schůzek a stíhám tak akorát vyzvednout dceru z příměstského tábora. Ještě pár zastávek před mou výstupní stanicí, náhle však ke mně napřáhne ruku osoba s odznakem revizora. Klidným tempem vytahuji svou lítačku a přikládám revizorovy ke čtečce. Revizor dlouze hledí na výsledné vyobrazení mého jízdného a konstatuje, že mám jízdné platné až od 6. 9. Říkám ano, ale také mám druhý roční kupón platný do 5. 9. Revizor mi nastavuje čtečku, abych pohlédla. Skutečně se muži zobrazovalo pouze nově zakoupené jízdné. V hlavě mi skákala jedna myšlenka za druhou, jak revizorovi prokázat platnost mého současného stále platného jízdního kupónu? SMS s upozorněním o brzké expiraci mého kupónu jsem smazala. Mohla bych ukázat uložené emaily nebo kupóny na webu? Žádám revizora, ať se mnou vystoupí na mé výstupní stanici, abych mu rychle dohledala důkazy a pak stihla včas dojít pro dceru. Ten se ještě zamýšlí a ptá se, zda mám v mobilu aplikaci. Vytahuji téměř vybitý mobil, rychle ji vyhledám a předkládám kupón s platností do 5. 9. Revizor již čtečku nepřikládal, podíval se a prohodil: „Máte štěstí, musel bych vám vypsat lístek na pokutu.“ Můj rychlý dotaz zněl, proč mám jeden kupón na plastové kartě a druhý jen v aplikaci? Proč nejsou mé dva roční jízdní kupóny uložené na obou místech? Tento dotaz zůstal nezodpovězen. Musela jsem vystoupit a revizor se přesouval do vedlejšího vagónu metra.
Narazila jsem na klidného, milého a trpělivého revizora, který se ke mně choval slušně, hledal se mnou řešení, nepřistupoval ke mně jako k černému pasažérovi. Avšak nechci domýšlet, kdybych měla tu čest s někým opačného přístupu. Díky slušné osobě revizora pro mě situace nakonec dopadla dobře a bez pokuty.
Protože aplikaci v mobilu nepoužívám, nemám s ní zkušenosti a použila jsem ji jen při mé cestě na koupaliště, raději jsem se k jejímu zkoumání nehrnula. Hned po příjezdu domů usedám k počítači a hledím na web. Dohledávám rozdíly v označení mých dvou ročních jízdních kupónů. Zjistila jsem, že kupón platný do 5. 9. viditelný jen v aplikaci je označen jiným identifikátorem než kupón pouze na plastové kartě (a veškeré předchozí kupóny). Na webu jsem tedy změnila identifikátor tak, abych měla oba kupóny na kartě a stále mi hlava nebere, co je toto za paskvil, že je nemohu mít k dispozici v aplikaci i na kartě současně. Buď jsem technicky neschopná nebo tvůrci elektronického prostředí něco opomněli.
A pokud není vada u mě, nechápu tuto nepropracovanost systému pro prokazování se platnými jízdními doklady. V dnešní době technických vychytávek, mnoha skvělých technických pomůcek a špičkových elektronických systémů těmto nedostatkům nerozumím. Snahy na podporu cestování hromadnou dopravou by měly odrážet kvalitu prostředí, služeb i stav nástrojů určených pro používání cestujícími. Chci se přepravovat hromadnou dopravou, nechci jezdit načerno, jízdné mám řádně zakoupené, chci zaplacené jízdné bez problému a řádně prokázat. Ano, pokud bych dostala pokutu za svou zapomnětlivost, když jsme s dcerou cestovaly na koupaliště, považovala bych to za své selhání, ale proč proboha bych měla být potrestána za kupón „ztracený“ v aplikaci, navíc automaticky odstraněný z mé plastové karty?
