Článek
Bylo mi 17 let. Slepě jsem se zamilovala a po nějakém čase jsme s přítelem začali s intimnostmi. Objednala jsem se na gynekologii. I když se mi z neznámého místa a vyšetření svíral žaludek, věděla jsem, že to podstoupit musím. Mým hlavním cílem této „náročné mise“ měl být předpis na antikoncepci.
Z domova jsem si bohužel žádné informace ani rady k prvnímu vyšetření na gyndě nenesla. Obecně promluvy o sexu, na jakákoliv intimní témata nebo o klucích/mužích byly zcela zakázány. Bohužel za mnou ani nestála žádná ženská opora. Cítila jsem se na to sama, cítila jsem úzkost a stud. Na druhou stranu jsem se uklidňovala, že vše je jednou poprvé, každá dívka nebo žena toto jednou podstoupí a zvládne.
V den mé návštěvy gynekologa jsem se snažila odhodit všechen strach. Vstoupila jsem do ordinace. Doktor pozdravil a rovnou mě požádal o odložení spodních částí oděvů. Následně jsem se vysoukala na strašidelné gynekologické křeslo. Gynekolog se mě při vyšetření doptával na důvod mé návštěvy. Sdělila jsem stydlivě, jak se situace má a žádala jsem o předpis na antikoncepci. V ten moment, stále na gynekologickém křesle, jsem ucítila doktorovi ruce na mých bocích. V bocích mě pevně stiskl a praví: „Slečno, vám antikoncepci nenapíšu, máte sklon k tloustnutí.“ Zalapala jsem po dechu a nebyla jsem ze sebe schopná vydolovat jediné slovo. O chvíli později jsem se oblékala, když mě lékař ještě vyzval k vyšetření prsou. Ač nerada, sundala jsem si tričko, podprsenku a přistoupila vyděšeně k lékaři. Prohmatával má prsa a při tom odvětil: „Ale prsa máte pěkná“.
Celá rudá jsem na sebe hodila svršky s rychlým na shledanou, jenž jsem ani v nejmenším nemyslela doslovně, jsem odtud prchala. Celá opařená jsem stála na recepci a přemítala, jestli se zmíním před sestrou. V obavách, aby nezískala stejnou nepříjemnou zkušenost další pacientka, jsem se svěřila. Zdravotní sestra s bezstarostným úsměvem prohlásila: „Pan doktor je prostě takový, i na nás sestry má různé narážky.“ Více nerozebírala. Asi netušila, co si může sedmnáctka z první takové návštěvy gyndy v sobě odnášet.
Oplzlé hodnocení mého menšího poprsí, mi sebevědomí ani o píď nezvedlo. Měla jsem vlastní představu, jak by má ňadra měla vypadat, abych se sebou mohla být spokojená. Cítila jsem se ponížená, zostuzená, že jsem na sebe vůbec tím chlapem nechala sáhnout, že mě hodnotil jako nějakou věc. Nevyhýbal se mi pocit, jako bych něco špatného provedla já sama. A tloušťka? Ano, připadám si tlustá a ošklivá. Od puberty bych si přála toho na svém těle, obličeji i ve své mysli a duši tolik změnit. A lékaři věřím, že antikoncepci nemohu brát. Třeba bych za chvíli ze svých 49 kg vážila 59, 69 nebo 79? To by mě přítel takovou jistě nechtěl.
Byla jsem ze sebe zklamaná. Svůj úkol jsem nesplnila. Proč jsem se nad hrozící tloušťku nepovznesla, na doktora nepřitlačila, neohradila se? Partnerovi jsem si postěžovala, utěšil mě a společně jsme vyhodnotili, že si zkrátka budeme při sexu dávat pozor. Kondom mu nevyhovoval a já o jiné ochraně ani nevěděla. Tohoto gynekologa jsem pak „hodila za hlavu“, ale již jsem ho nikdy nechtěla vidět. O půl roku později mě k návštěvě gynekologie donutila nepřítomná menstruace. Tentokrát mě vyšetřovala lékařka a oznámila tušené: „Jste těhotná.“ S partnerem jsem se dohodli si miminko nechat a pečovat o ně. V mých 18 ti letech se mi narodil úžasný zdravý chlapeček. Syna jsem vychovávala sama, ale to už je jiný příběh, zase na příště.
Úchylnému a namyšlenému gynekologovi tedy děkuji! Za zkušenost, ponížení, a hlavně za nepředepsanou antikoncepci. Ta totiž dopomohla k získání mého velkého smyslu života - k mému milovanému synovi!
