Článek
K rekonstrukci nás nakonec nejvíce dotlačila nutnost vytvoření samostatných pokojů pro dvě děti velkého věkového rozdílu a samostatné ložnice pro nás dospěláky. Skoro za samozřejmost jsme již považovali naše pětileté žití v souladu s nefunkčním světlem v kuchyni (žárovkou, vypínačem, ani svítidlem to nebylo), elektrickými rozvody v hliníku, starými vrzajícími a poškozenými podlahami, omšelým umakartovým jádrem, poškozeným sanitárním zařízením, stěnami povětšinou s hrůznými tapetami, otlučenými interiérovými dveřmi, starší kuchyňskou linkou nebo letitými neúspornými spotřebiči.
Nádech, výdech a velké rozhodnutí se dostavilo. Pustíme se do kompletní rekonstrukce bytu. Kdo nám bude rekonstruovat? Sami na to nestačíme, hledáme tedy firmu. Kdybychom měli dost peněz, šli bychom do stavby na klíč. Bohužel jsme si nechtěli a nemohli dovolit vysokou hypotéku, a i tak jsme si předběžně vykalkulovali, že nás kompletní rekonstrukce bytu 3+1 a nákup některého vybavení bytu vyjde asi na milión. Rekonstrukce proběhla před dvěma lety.
Začali jsme řešit hypotéku, proměřovat byt, plánovat, kreslit plánky, oslovovat stavební firmy, připravovat plán a návaznost postupů, řešit vyklízení bytu a dočasné odstěhování. Každá činnost stála nemálo času a úsilí. Po příchodu domů z práce a uložení dcery ke spánku, začala druhá šichta.
Najít spolehlivou firmu je opravdu problém
Hledání slušné firmy pro realizaci naší rekonstrukce nebylo jen tak, táhlo se to pár měsíců a čas kvapil. O podobě bytu po rekonstrukci jsme měli dost jasno. Bytem jsme provedli celkem tři zástupce stavebních firem. Doporučení první a následně druzí hledali důvody proč to či ono nedělat, rozmlouvali nám naše jasné představy a hledali, jak a kde si práci zjednodušit. Cenovou nabídku slíbili a ani jedna z těchto dvou firem ji i přes několik urgencí a slibů neposlala. Nespolehlivé lháře na rekonstrukci bytu vážně nepotřebujeme. Připravili nás o čas a také energii. Bezradnost. Marné hledání a poptávání jiných firem.
Až na doporučení kamarádky jsme oslovili malou stavební firmu. Znovu naším bytem provádíme tentokráte majitele této firmy a žasneme. Majitel se na nic nevymlouvá, v úpravách nevidí problém, respektuje naše přání a chválí, že máme jasno v tom, co chceme. Předává drobné věcné návrhy, které přijímáme a děkujeme za ně. Přímé, upřímné jednání, dodržení domluveného a férová cenová nabídka nás přiměli zvolit tuto malou stavební firmičku o pár lidech.
Žádost o hypotéku
Schůzky. Hromady papírů. Neustálé vyplňování a dokladování. Potvrzení a podpisy. A ještě prosím o tuto informaci, prosím o podpis tady, ještě doložte to či ono …Reagovali jsme pružně. Jen ať je vše vyřízené co nejdříve a navazuje na začátek rekonstrukce. Náročná cesta, ale daří se. Vše je schváleno a peníze nám vyplatí včas.
Kde budeme po dobu rekonstrukce přebývat? Kam uložíme věci z bytu?
Chalupa se stane naším útočištěm pro dny, týdny, měsíce rekonstrukce našeho bytu. Ale co naše věci a vybavení bytu? Kam uložit „celou naši domácnost“? Chalupa se skladištěm stát nemůže, není na to prostor. Budeme mít co dělat, abychom se vešli i s tím, co půjde na chalupu s námi. Naštěstí největší části vybavení bytu, tedy nábytek, nebude nutné až na pár kousků nikam ukládat. Používaný, ale zachovalý nábytek, včetně kuchyně a spotřebičů nabídneme na bazaru za drobné částky a odvoz. Nábytek postupně vyklízíme, demontujeme a prodáváme. Je o něj zájem. Za slušnou cenu slušné kousky postupně mizí. Také třídíme věci, které se s námi budou stěhovat na chalupu a velkou většinu balíme do krabic. Oblečení, knihy, nádobí, dětské hračky, drobná elektronika, květiny, … zkrátka vše musí z bytu pryč. Od problému s uložením věcí z bytu nás zachránil spásný nápad. Pronajmeme si v našem domě starou nepoužívanou sušárnu. Za symbolickou cenu pronajatý prostor plníme popsanými banánovými krabicemi, lednicí a vším, co naše domácnost pojala a nebude nutné k použití na chalupě. Stěhování pouze v rámci domu je super úlevné, ale rozhodně i tak náročné. Nadarmo se neříká: „Lepší vyhořet než se stěhovat.“
Těsně před rekonstrukcí
Poslední dny spíme v téměř prázdném bytě jen na matracích, jíme sedíce na podlahách právě koupené studené jídlo, pár svršků uložených ve velké tašce, pár hraček pro zábavu dcery, společnost nám dělají rybičky v připraveném poloprázdném akvárku a naše dvě morčata v kleci. Stěhujeme sebe, zvířata a poslední zbytky na chalupu. Rekonstrukce začíná.
První zádrhel, a ještě to ani nezačalo
Tedy nezačíná. První zádrhel je na světě. Jsme na chalupě, jen 40 kilometrů od našeho bytu. Volá mi náš stavař, že se nemůže do našeho domu dostat. Nefunguje čip od vstupních dveří. Volám kámošce, zda může našeho člověka pustit do domu, telefon mi nezvedá. Než znovu žhavím drát, pán byl do domu vpuštěn. Stejně s dcerou cestuji na místo, abych problém s nefunkčním čipem pro další dny vyřešila. Jak je možné, že náhradní čip nefunguje, když můj ano? Stavaři věnuji svůj čip. Nad náhradním přemýšlím. Aha. Uvědomuji si, že jej měli naposledy dočasně zapůjčený kamarádi, než si vyřešili svůj ztracený čip. Zjišťuji, že došlo k záměně za jakýsi nepoužívaný z kamarádovi práce, vizuálně stejný. A jsme doma.
Dvakrát týdně kontrola stavby
Byť byl stavař šikovný a přemýšlivý, stavbu jsme z chalupy jezdili kontrolovat alespoň dvakrát týdně. Pán sice pracoval sám, ale postupoval svižně a bez zádrhelů. Vše potřebné jsme konzultovali, případně nějakou drobnost připomněli. V sušárně jsme kontrolovali své uložené věci a zalévali kytky. Takhle to zní hladce, ale zdání může klamat.
Doba rekonstrukce a co se v bytě dělalo?
Časový plán stavby byl od začátku července do konce srpna. V září jsme potřebovali již bydlet zase doma. Termín předání dokončené stavby se bohužel nedodržel o téměř dva měsíce. Souhry různých náhod nás od včasného předání oddálily.
Kompletní rekonstrukce zahrnovala hlavně bourání příček, stavbu nových příček, bourání a osazení nových interiérových dveří včetně zárubní, bourání umakartového jádra, stavba nového zděného jádra se změněnou dispozicí, příprava na novou dispozici kuchyně - nové odpady, rozvody vody a jejich „protažení“ do nového prostoru, stržení starých tapet, škrábání stěn, jejich štukování a vymalování, vylití a vyrovnání podlah, pokládka nové vinylové podlahy, nové elektrické rozvody včetně jističů, zásuvek, vypínačů a svítidel, sádrokartonové podhledy, nové radiátory.
Závěrem, ale ještě nekončíme
Dodnes, je mi z toho všeho těžko a těžce se mi o průběhu rekonstrukce píše. Mám v sobě plno informací k předání, proto vydají ne na jeden, ale více článků. Vše, co se v našem bytě dělo, jsem prožívala naplno a jako bych to tvořila nejen svou hlavou, myšlenkami, nápady, plánováním, organizací, koordinací, papírováním, schůzkami, ale také jako bych na tom makala vlastníma rukama (a taky, že v některých případech jo). V té rekonstrukci jsem nechala kus sebe, naše představy se sice naplnily, naše dílo se společnými silami dokonalo, výsledek je moc pěkný a jsme spokojeni. Současně se tu najdou nedokonalosti a mouchy, za které bych některým dala pár facek. Nehlídat stavbu a muže na ní, by nás stálo ještě podstatně více chyb a problémů, kterým jsme díky kontrole a upomínání zabránili. Nejvíce jsme byli spokojeni s prací stavaře – v jedné osobě zedníka, malíře, obkladače, instalatéra, také s kluky elektrikáři a topenářem. O podlahářích, kuchyňářích nebo lidech od interiérových a vstupních dveří v superlativech rozhodně mluvit nemohu. O detailech stavby se ještě rozepíši a přiblížím tu úmornou cestu, kterou jsme absolvovali za lepším bydlením. Otázkou je: Stojí výsledek za to? Odpovídám: Jak se to vezme. Na jedné straně nám rekonstrukce pomohla ke kvalitnějšímu, pohodlnějšímu a hezčímu bydlení. Na druhé straně přinesla velké stresy, nervy, boj a intenzivních více než 9 měsíců zápřahu, jako byste měli dvě zaměstnání.
