Článek
Pro mě osobně nemá nějaký velký význam nechat se svazovat zastaralými kategoriemi jako muž, žena, heterosexuál nebo třeba účetní z Kladna. Z dnešního pohledu už jde vyloženě o konstrukty minulosti. Na druhou stranu, mnozí lidé v minulosti stále žijí. Děj plyne, společnost se vyvíjí, a to strašně vytáčí konzervativce.
Svou sexuální orientací jsem se nikdy nějak nezabýval. Nechal jsem vše plynout, až se objeví ten pravý jedinec. Je pravdou, že spolužačky mě vždy podceňovaly a nikdy ke mně nevysílaly nějaké signály.
Na rozdíl od jiných jsem nesbíral sexuální zkušenosti. Později jsem zjistil, že jejich nedostatek mi umožňuje vidět sexuální orientaci z úplně jiného úhlu. Nikoliv jako něco biologického, ale jako občanský postoj. A upřímně, když vidím, jak některé lidi dráždí duhová vlajka či jakákoli zmínka o sexuálních menšinách, začíná mi připadat morálně správné být gay už z principu.
Samozřejmě jsem i nadále otevřený všem možnostem, které mohou přijít. Ale když si přečtu rozhořčené komentáře třeba pod článkem o Prague Pride, tak mi to dochází. Nejde přece o přitažlivost, jde o hodnoty. Pokud někoho dokáže tak rozhodit cizí orientace, tak je téměř aktivistickou povinností alespoň symbolicky přehodnotit vlastní potenciální heterosexualitu.
V evropské společnosti jde o přirozený vývoj. Dříve lidé vstupovali do odboje proti totalitě, dnes můžeme pomocí duhové ikony na profilu na sociálních sítích bojovat se starým myšlením. Nenávistným, překonaným a zastaralým.
Zároveň ale nechci nikoho škatulkovat. Neříkám nutně na 100 %, že jsem gay. Jen říkám, že kdybych si měl vybrat mezi tím být nudně konvenční nebo trochu popíchnout diskusi pod článkem na Novinkách, tak je volba více než jasná. Tento postoj mi navíc získá podporu lidí, kteří ocení odvahu postavit se stereotypům a aktivně komplikovat život lidem, kteří mají rádi „tradiční hodnoty“, grilování, pivo a slovo „normální“.
Nechci, aby můj článek vyzněl tak, že je sexuální orientace jen nějaký módní doplněk nebo politický manifest. Ale zároveň chci říci, že nemusíte být skutečný gay na to, abyste svou vlastní homosexualitou ovlivňovali vývoj společnosti. Dnešní identita je dynamická, člověk už není omezen biologickou realitou nebo osobní zkušeností. Ale signál, který člověk vysílá společnosti, může být velmi silný a může leccos ovlivnit. Může být jakousi službou demokracii. A že naštvete nenávistného konzervativního strýce u nedělního oběda, už je jenom takový bonus.
Nechci se každopádně kvůli své potenciální homosexuální orientaci stavět do pozice nějakého hrdiny. Jen si myslím, že pokud moje existence zkazí nenávistné části naší společnosti náladu při sledování večerních zpráv, mně to náladu naopak zvedne.
