Článek
Tento text jsem psal ještě před optimistickým výsledkem polských voleb. I když se tam situace změnila, není jisté, zda se Polsko stane stabilní demokracií. Proto jsem se přesto rozhodl tento článek publikovat.
Bývaly časy, kdy hrozba návratu totality a autoritářství vypadala jako něco vzdáleného, co se nás netýká. Náš pohled do totalitního Běloruska, které se odmítlo zúčastnit evropské integrace, nebyl ani tak plný obav, jako spíše politování.
Čas oponou trhnul a situace je úplně jiná. Na Ukrajině je válka, v Maďarsku je Orbánův režim, který překonává to nejhorší, co bylo v Maďarsku u moci za posledních 80 let, v Polsku byli donedávna utlačováni novináři, soudci, umělci i novináři a není vůbec jisté, zda Donald Tusk za vydatné podpory celé Evropské unie a západních neziskových organizací dokáže tuto situaci nastálo napravit. Před pár týdny se na cestu totality vydalo Slovensko vedené Ficem, který budoval dálnici směrem k Putinově náruči už v minulosti, a to celých 12 let. Také Rakousko má nedávnou zkušenost s vládou extrémistů.
V této situaci naší zemi nezbývá, než volat o pomoc. Ale kam se obrátit? V našem sousedství zůstává jediná stabilní demokratická země, z jejíž strany se nemusíme ničeho obávat a která pro nás vždy byla něčím podobným jako starší a moudřejší bratr, který se o nás stará.
Právě teď přichází ten čas, kdy bychom měli požádat jeden z posledních demokratických států okolo nás, tedy Německo, aby nás vzalo pod svou ochranu a zabránilo tendencím, které i v naší zemi začínají vyplouvat na povrch. A které mohou být nebezpečné nejen pro nás, ale i pro zájmy demokratického Německa.
Nenavrhuji stát se další ze spolkových zemí. Spíše by to mohlo fungovat tak, že naše země by měla vlastní samosprávu, pouze v zahraniční politice a v hlavních směrnicích své politiky by se řídila podle pokynů a příkazů státu, který nám ochranu poskytuje.
Pro mnohé to může představovat určitou oběť, ale já v současné situaci jinou možnost, jak se vyhnout tendencím, které nás obklopují, nevidím.
