Článek
Ve skutečnosti jsme svědky historické emancipace mladé generace, která už odmítá mlčet. Tisíce francouzských studentů vycházejí do ulic, blokují školy a dávají velmi hlasitě najevo, že chtějí jinou budoucnost. V některých případech se sice protesty poněkud vymkly a došlo k násilí, zapalování nebo útokům na policisty a zaměstnance škol, ale bylo by nespravedlivé nevidět za těmito jednotlivostmi širší společenský kontext. A ten je přece naprosto jasný. Těm mladým lidem jednoduše došla trpělivost.
Když vás společnost neposlouchá
Mladí Francouzi už nechtějí žít ve společnosti, která jim nabízí zastaralé školy, nedostatek učitelů, staré školní osnovy, biflování, vidinu desítek let pracovního života a nepohodlnou budoucnost. Požadují spravedlnost, důstojnost a především právo na život v moderní evropské společnosti.
A pokud jim někdo namítne, že ničení škol k dosažení těchto cílů příliš nepřispívá, měli bychom se nejprve zamyslet nad tím, proč k tomu vůbec dochází. Když totiž mladého člověka dlouhodobě neposloucháte, nemůžete být překvapeni, že jednoho dne zvýší hlas. A pokud ho neposloucháte ani potom, možná jednou rozbije okno. Není to ideální forma společenského dialogu, ale alespoň je to dialog.
Ostatně samotná francouzská vláda nyní čelí více než pěti tisícům zatčených demonstrantů a stovkám zraněných studentů, učitelů i policistů. To už není jen nějaká školní stávka. Je to výraz hlubšího společenského problému.
Budoucí elita Evropy
A právě zde bychom měli být opatrní s odsuzováním. Dnešní francouzští studenti nejsou jen problémoví teenageři, kteří mají být místo v ulicích ve škole. Jsou to budoucí lékaři, právníci, úředníci, politologové, učitelé, kulturologové, antropologové a další budoucí členové evropské elity.
Je proto dobře, že už dnes ukazují, že se nebojí autorit. Možná právě z těch, kteří dnes blokují školní brány, jednou vyrostou lidé, kteří budou určovat budoucnost celé Evropy. A pokud si zachovají dnešní odhodlání bojovat proti nespravedlnosti, můžeme se na tuto budoucnost těšit.
Francie by měla být na svou mládež hrdá. Koneckonců společnost, která dokáže vychovat generaci ochotnou jít do střetu za své hodnoty a budoucnost, musí být společností na správné cestě.
Multikulturalismus jako zdroj energie
Je přitom velmi povzbudivé sledovat, jak se do tohoto nového evropského společenského hnutí promítá také kulturní rozmanitost dnešní Francie. Staré představy o tom, že všichni musí sdílet stejné kulturní vzorce, už naštěstí ustupují.
Nová Francie je rozmanitější. A právě tato rozmanitost může být její obrovskou výhodou. Evropa ostatně potřebuje nové impulzy. Potřebuje nové myšlenky, nové hodnoty a nové pohledy na spravedlnost. A pokud nám je přinášejí mladí lidé vyrůstající v různých kulturních a náboženských tradicích, měli bychom jim naslouchat. Ano, včetně hodnot, které přináší budoucí hlavní evropské náboženství islám. Právě islám bude faktorem, který zachrání Evropu před ateismem postrádajícím základní hodnoty.
Neměli bychom se přece bát toho, že se evropská společnost mění. Naopak. Kulturní obohacování je jedním z největších evropských projektů současnosti. Možná bychom se dokonce měli ptát, zda právě tato nová generace nemůže Evropu naučit něco, co jsme my sami zapomněli.
Francie se mění. A to je dobře
Samozřejmě bychom mohli nad některými scénami z francouzských ulic kroutit hlavou. Mohli bychom se ptát, proč někdo zapaluje školu, o které ví, že ji bude následně sám potřebovat. Mohli bychom se ptát, proč někdo napadá učitele, který se mu snaží něco předat, i když je otázkou, zda toto platí pro učitele zastydlé v časech minulých.
Nová Evropa musí být především empatická. A proto bychom měli místo odsuzování naslouchat. Místo trestání chápat. Místo požadavku na pořádek hledat příčiny. Protože jestli nám současné události ve Francii něco ukazují, pak především to, že mladá generace už nechce přijmout svět takový, jaký jsme jí ho připravili.
Možná právě tato mládež jednou vytvoří spravedlivější, tolerantnější a kulturně rozmanitější Francii. Francii, ve které budou všichni skutečně respektováni. Francii, která bude ještě více evropská. A především Francii, ve které už nikdo nebude muset zapalovat školu jen proto, aby si ho někdo konečně všiml.
To poslední bychom ale samozřejmě měli chápat především jako metaforu.
V každém případě je důležité mladé lidi podporovat. Jsou totiž naší budoucností. A budoucnost, jak známo, už nemůžeme vrátit zpátky.
