Článek
Již nyní se tato fotografie zapsala do historie svou nenuceností a zároveň pokorou a skromností, která z ní vyzařuje. Její hodnota je o to vyšší tím, že vznikla úplnou náhodou. Já jsem generálovi Pavlovi pomáhal již v kampani a asi vás nepřekvapí, že vám mohu i nyní něco prozradit ze zákulisí vzniku této fotografie.
Pan prezident se nechal limuzínou dovézt na náhodně vybranou tramvajovou zastávku. Shodou okolností se právě na ní vyskytovali nějací novináři a fotografové. Přestože pan prezident nevyhledává publicitu, rozhodl se, že přesto nastoupí na této zastávce.
Poté vkročil do tramvaje, kterou se hned rozhostila obrovská euforie, kterou můžete vidět i na fotografii. Tu však nebylo vůbec lehké pořídit. Pan prezident se celou dobu choval nezúčastněně, zkrátka jako řadový uživatel hromadné dopravy. Naštěstí se v jednu chvíli podíval na půl sekundy směrem k jednomu z objektivů a právě v tuto chvíli vznikla tato nenucená momentka.
Bohužel, pořízení fotografie pana prezidenta natolik naštvalo, že se rozhodl vystoupit na další zastávce, na které shodou okolností postávala další skupina kameramanů a dav spontánně se radujících občanů.
I když jsme pana prezidenta touto fotografií trochu naštvali, jsem rád, že vznikla a může dál šířit hrdost, kterou cítíme při pomyšlení na to, jak skvělého prezidenta máme.
Omlouvám se, že nyní článek tak useknu. Musím jít řešit jiný problém. Přestože pan prezident výslovně nechtěl žádný oficiální portrét ani poštovní známku, před chvíli jsme zjistili, že portrét i známka byly přesto vydány. Chystáme tiskovou konferenci, kde dáme najevo své rozhořčení.
