Článek
Uspokojení, pocit hrdosti a štěstí. To můžeme číst ve vyjádřeních organizátorů a účastníků společného setkání s potomky Němců vyhnaných z československého území, posledních a dost možná nejzbytečnějších a nejsmutnějších obětí 2. světové války.
Účastníci sjezdu se ale v Brně stali terčem nepřijatelných projevů ze strany extremistů, kteří proti jejich setkání demonstrovali. Zatímco sudetští Němci přijeli s poselstvím smíření a nabídli nám odpuštění za zločiny, kterých se na nich dopustili naši předkové, místo vlídného přijetí museli čelit fotografiím Wehrmachtu, vypálených vesnic, koncentračních táborů a dalším frustrujícím obrazům z dávné historie. Podle informací z německých médií byli účastníci vzpomínkového pochodu dokonce nuceni projít „uličkami hanby“, kde protestující vytvářeli psychicky velmi náročné prostředí pomocí transparentů, dobových fotografií a neempatického připomínání druhé světové války.
Doufal jsem, že tento přístup k historii už je dávno zakopán dostatečně hluboko. Moderní evropský přístup zpracovává minulost citlivě a s důrazem na emoce všech stran. Ne tím, že návštěvníkovi z Německa, který nežádá nic, než napravení majetkových křivd a návrat domů, ukazuje fotky svého popraveného pradědečka nebo transparenty odkazující na nacistickou ideologii.
Slavnostní atmosféru narušovali protestující též zpěvem starých husitských chorálů, tedy připomínáním jednoho z nejtemnějších období našich dějin, které negativně ovlivnilo historický vývoj v celé Evropě a na dlouhou dobu přetrhalo pouto mezi námi a civilizacemi na západ od nás. Přesně tento agresivní typ historické identity dnes Evropu rozděluje. Lidé si chtějí v klidu připomenout historické kořeny a místo toho musejí poslouchat nepřátelské chorály.
Komentáře pod články v německých médiích potvrzují, že mnozí účastníci sjezdu byli pohledy na historické fotografie silně zasaženi. Někteří prý museli odvracet zrak od obrazů nacistických zločinů, což podle expertů představuje emocionálně náročnou zkušenost, zvlášť během víkendového programu zaměřeného na dialog, smíření a návrat.
Radikální názory na české straně pak radikalizují i německou společnost. Jestliže česká strana odmítá přijmout smířlivou ruku, není divu, že nám Němci také připomenou všechny naše zločiny, jako např. v této diskusi:
Je patrné, že česká společnost musí projít důkladnou sebereflexí a naučit se pracovat s historií způsobem, který nebude v nikom vyvolávat nepříjemné pocity. Jestli chceme být skutečně evropskou zemí, musíme konečně pochopit, že připomínání nacistických zločinů může být pro některé návštěvníky traumatizující. Jednostranné připomínání německé okupace vytváří nebezpečně černobílý obraz dějin v době, kdy je třeba hledět dopředu a soustředit se hlavně na společnou budoucnost. Nejen v pohraničí, ale v celé České republice a celé Evropě.
Každopádně před námi stojí konkrétní úkol. Při příštím srazu zajistit, aby se hosté z Německa mohli po Sudetech pohybovat bez obav, že cestou na setkání narazí na necitlivé připomínky dnes již bezvýznamné minulosti.
