Článek
Je patrné, že mnozí čtenáři špatně porozuměli mému článku z 30.1.2023, proto bych rád svou myšlenku upřesnil. Rozhodně zde nenavrhuji žádnou cenzuru ani snahu o omezování či buzeraci umělců. Jde především o službu pro ně. Umělec je člověk, který ne vždy dokáže racionálně domyslet všechny důsledky svého veřejného působení. Může jít o myšlenku, kterou ani nemyslí zle, ale u koncových konzumentů může vyvolat negativní reakci, v horších případech i veřejnou aktivitu, např. výzvu k bojkotu umělce či přímo trestní oznámení.
A právě před neuváženou produkcí, která může v konečném důsledku umělci zničit kariéru, jej chceme ochránit. Nemám teď na mysli vyloženě závadové umělce typu Jarka Nohavici, skupiny Ortel a dalších. Ale pamatujete na kauzu Marka Ztraceného? Ten je jistě celkově dobrým vzorem pro naši mládež, a to jak svým životem, tak svou tvorbou. Ale když poprvé vyhrál Zlatého slavíka, vyšlo najevo, že v mládí udělal dost závadnou píseň o znásilnění. Kdyby mu tehdy komise, jejíž zřízení navrhuji, vysvětlila, že takovou píseň zveřejnit nemůže, ušetřilo by mu to mnoho starostí a dnes by byl jistě rád, že taková komise existovala. Závadné texty z minulosti můžeme najít i u tak pokrokového umělce, jako je David Koller a jeho skupina Lucie. A o skupině Kabát snad ani mluvit nemusíme, tam je těch hříchů vrchovatě.
Nevidím nic špatného na tom, když zkušení a prověření umělci pomohou těm mladším a méně zkušeným s tvorbou a úpravou textů.
A všem, kteří se snaží šířit zbytečnou paniku a mluví o cenzuře, bych vzkázal, že ten, kdo neprovozuje závadové umění se závadovými texty, ten se opravdu vůbec ničeho obávat nemusí.
