Článek
Než se tedy začneme radovat z toho, že se demokraticky smýšlející občané Sýrie rozhodli vydat cestou liberální demokracie a přibližování se Západu, pojďme se podívat na možné potíže, které to především pro Evropu může znamenat.
1. Evropu mohou opustit Syřané, kteří přišli při minulé uprchlické vlně
Evropa přijala v rámci uprchlické vlny po roce 2015 miliony Syřanů. Ti se mezitím stali pevnou součástí evropské kultury, ale především naprosto nepostradatelnou páteří evropské ekonomiky. Bez jejich práce už se Evropa neobejde a spoléhá na ně i penzijní systém, před kterým stojí problém, jak uživit starší generaci. Zkrátka a dobře, bez Syřanů a dalších pracovníků z Blízkého východu se neobejdeme. Kdyby se rozhodli vrátit se zpátky, evropská ekonomika už se z toho nevzpamatuje a hranice odchodu do důchodu se posune vysoko nad 70 let.
2. Nová uprchlická vlna může rozvrátit Evropskou unii
To, že se Syřané, kteří se pro Evropu stali nepostradatelnými, mohou vracet zpátky domů, se vůbec nevylučuje s tím, že jiná uprchlická vlna může přijít. Ponechávám stranou, že tentokrát nepůjde o demokraticky smýšlející Syřany, nýbrž o ty, kteří byli loajální k diktátorovi Bašáru Asadovi. Avšak ještě mnohem větším nebezpečím je, že příliv další uprchlické vlny proti sobě může znovu postavit jednotlivé země Evropské unie, když se budou přít o přerozdělování migrantů. Takové rozepře by mohly zcela rozvrátit Evropskou unii, což by byl konec všem nadějím na pozitivní budoucnost našeho kontinentu.
3. Opuštění ambasád západními zeměmi může být vnímáno jako vyjádření nedůvěry
Přestože se k vládě v Sýrii konečně dostala demokratická opozice, řada západních zemí (včetně České republiky) opustila ambasády. To může být demokratickými silami v Sýrii vnímáno jako vyjádření nedůvěry. A ty se pak mohou obrátit úplně jiným směrem, než je přibližování k Západu a budování liberální demokracie. Více zde:
4. Demokratickou vládu může chtít k posílení svého vlivu využít i Islámský stát
To, že se vlády chopila západními zeměmi podporovaná demokratická opozice, a že u vesla jsou muslimové, nikoliv islamisté, neznamená, že Islámský stát složí zbraně a bude ochotně stát stranou. Naopak se bude snažit mezi demokratické politiky infiltrovat. Každopádně, podle syrské aktivistky Suád Naufalové spolupracující s organizací Člověk v tísni, od níž převzala v rámci festivalu Jeden svět i ocenění, není Islámský stát tak extrémním zlem, jakým byl Asadův režim. Více zde:
5. O rozparcelování Sýrie se mohou pokusit extremistické síly, např. Kurdové a Izraelci
V bezprostředním období poté, co se moci v jakékoli zemi chopí demokratické síly, je země velice zranitelná. Sami si to pamatujeme z 90. let, kdy se zde rychle usadily nejrůznější mafiánské skupiny. Na jihozápadě Sýrie se očekává možná snaha o průnik izraelské armády, které zřejmě nestačí terorizovat Gazu a pronikat do Libanonu. A nahlas se začínají opět ozývat Kurdové. Zde musíme podporovat našeho spojence v NATO Turecko, které se s jejich teroristickými skupinami potýká dlouhodobě. Více zde:
