Článek
Před několika dny proběhla Mnichovská bezpečnostní konference, na které přednesl kontroverzní projev americký viceprezident J. D. Vance. Jeho řeč byla vůči evropským politikům přehlíživá a arogantní a naprosto bezprecedentním způsobem útočila na evropské hodnoty.
Američané se tím definitivně ocitli na vedlejší koleji, pokud jde o spolupráci vyspělých států na poli globální bezpečnosti a ekonomické integrace. Na tento rozchod upozornila celá řada předních českých osobností v čele s Ivanem Pilipem, jenž onen akt rozchodu zformuloval za nás za všechny, čímž myslím Evropany. Takového partnera, jako jsou současné Spojené státy americké, vyspělý západní svět skutečně k ničemu nepotřebuje.
Situace, kterou americký viceprezident svou agresivní rétorikou způsobil, samozřejmě vyvolává nejrůznější emotivní reakce. Kupříkladu předseda celé akce Christoph Heusgen se během svého závěrečného proslovu rozplakal. Jeho skvělý projev sklidil na akci potlesk, ale na internetu se dotyčný stal terčem zesměšňování. Mnozí dokonce jeho pláč považují za ukázku slabosti Evropy.
Je snadné takto přemýšlet, zvlášť když je naše společnost stále v zajetí výchovy, která byla po stovky let formována patriarchátem a důrazem na toxickou maskulinitu.
Také já jsem se na ten projev podíval. A víte co?
To, co jsem viděl, to nebyly slzy slabosti. To byly slzy silného odhodlaného muže, který na rozdíl od našich slabošských populistů věří v nezlomnou sílu Evropy.
Právě takoví lidé nás činí silnějšími, a nikoliv zbabělí populisté, kteří od všeho dávají ruce pryč a mnohdy dětinskému jednání představitelů dnešních USA tleskají.
Pokud chceme skutečně silnou a jednotnou Evropu, měli bychom si přát vidět více evropských představitelů plakat a méně pozornosti věnovat předstíranému chlapáctví amerických představitelů. Protože právě podle upřímnosti emocí můžeme snadno zjisti, komu skutečně záleží na jakých hodnotách. K veřejným slzám je totiž zapotřebí zatraceně velká porce odvahy.
Mé myšlenky a úvahy můžete sledovat na mých profilech na sociálních sítích:
Odkazy:
Za tento zdroj se čtenářům omlouvám, ale ať vidíme, jakým způsobem píše druhá strana:
