Článek
V počátcích sloužily sociální sítě především ke sdílení zážitků a fotek pro okruh přátel. Postupem času tam začali lidé šířit své politické názory. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby postupně nezískaly převahu názory pravicově extremistické, často i xenofobní a rasistické. Skupiny, kde se pravicoví extremisté sdružovali, brzy dosáhly i statisícových počtů. Taková situace by mohla změnit politické poměry v zemích, kde měl facebook zásadní postavení, proto byly tyto skupiny zrušeny a šiřitelé extremismu dostávali zákazy publikování, později jim byl především snižován dosah. Dotyčný tak mohl psát jeden primitivní status za druhým, ale přečetlo si to jenom pár lidí. Velmi užitečná byla možnost nahlašovat nenávistné příspěvky. Každý z nás asi ztratil spoustu času diskusemi s lidmi, se kterými se z principu diskutovat nedá, mnohem efektivnější bylo nahlásit jejich příspěvek a diskuse byla rázem ukončena. A mnohdy i přítomnost samotného uživatele na sociální síti.
Nemám nic proti diskusi a výměně názorů a rozhodně se ničemu takovému nevyhýbám. Ale preferuji diskusi s lidmi, se kterými se mohu přít v rámci určitého konsenzu. A jsou to mnohdy diskuse velice ostré. Nedávno jsem absolvoval na facebooku velmi vyhrocenou hádku se svým názorovým oponentem, když on prosazoval, aby se zákaz aut se spalovacím motorem posunul z roku 2035 na rok 2032, zatímco já prosazoval rok 2030. Jenže pokud budeme ztrácet čas diskusemi s lidmi, kteří by spalovací motory nezakazovali a jsou schopni pronášet i takové antimyšlenky, jako je zrušení green dealu či dokonce vystoupení z Evropské unie, pak se připravuji o čas, který by se dal věnovat diskusím, které jsou opravdu podnětné.
Stejně tak mi vadí, když zveřejním nějaký status a pod ním se v diskusi vyrojí armáda těch, kteří přispěchali, aby vyjádřili svůj nesouhlas. Každý se může v něčem mýlit, jistě i já, ale mé statusy jsou obvykle o něčem, na čem panuje shoda v celém vyspělém západním světě, na čem se shodují i odborníci a co už je v Bruselu ve schvalovacím řízení. Čili, nepíšu nic kontroverzního, co by mělo vyvolávat nějaký nesouhlas či dokonce pobouření. Lze tedy snadno dojít k závěru, že ony příspěvky jsou psány s podporou východních totalitních režimů.
Dříve bylo snadné ty diskutující, kteří narušovali dobrou atmosféru na mém profilu, eliminovat. Ale poté, co Twitter koupil Elon Musk a co majitel Facebooku podlehl nátlaku Trumpovy ultrapravicové administrativy, už jsou tyto možnosti značně omezené. A co je nejhorší, mám dojem, že se objevuje stále více příspěvků s názory mírně řečeno zavrženíhodnými. Z toho usuzuji, že sociální sítě přestaly ultrapravicovým uživatelům jejich příspěvky omezovat a zneviditelňovat. Hrozím se situace, že by jim facebook vrátil i jejich zrušené skupiny či zablokované stránky, z nichž mnohé tuzemské, které byly otevřeně xenofobní, měly i 200 000 followerů.
Proto vítám iniciativu senátora Davida Smoljaka, který před časem zahájil diskusi o zřízení sociální sítě, nad kterou by měla kontrolu Evropská unie. Na této síti by působili jen ověření uživatelé, kteří by se nemohli skrývat za žádné nicneříkající přezdívky a pseudonymy. Pokud člověk není schopen publikovat své názory pod svým jménem, pak jde o osobu krajně nedůvěryhodnou. Já osobně takovým autorům nevěnuji pozornost, ale každý příjemce obsahu sociálních sítí a internetu je založený jinak.
Evropská sociální síť by se každopádně mohla stát skvělou platformou pro konstruktivní kultivovanou diskusi, která má smysl a která by nebyla narušována neopodstatněným kvelurantstvím a extremistickými názory. Zároveň je ale nutné říci, že publikování kultivovaných politických názorů a vizí do budoucnosti má smysl jen tehdy, můžeme-li pro ně získat i méně vzdělanou část naší společnosti. Je proto nutné, aby i oni byli na nové sociální síti přítomni a mohli si přečíst myšlenky, které tam budou publikované. Toho by se dalo dosáhnout tím, že by zřízení profilu na Evropské sociální síti bylo povinné. Například by elektronická komunikace s úřady mohla být možná pouze a jenom prostřednictvím této sítě, popř. by tato síť byla nějakým způsobem navázána na povinnou datovou schránku. Publikování statusů a přispívání do diskusí by však měli povolené jen certifikovaní uživatelé.
Tak bychom dosáhli toho, že by diskuse byly oproštěny od toxických příspěvků, ale zároveň bychom věděli, že naše publikované myšlenky směřují i k těm, na které chceme smysluplně působit, které chceme kultivovat a kterým chceme vysvětlovat fungování světa, kterému nerozumějí a ke kterému nemají důvěru, protože se v něm neumějí pohybovat. Projekt Evropské sociální sítě má jednoznačně smysl.
