Článek
Mistrovství světa je akcí, kam se sjíždí 16 nejlepších týmů z celého světa. Hned deset zúčastněných zemí je členy Evropské unie, a to Česko, Finsko, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Německo, Lotyšsko, Francie, Polsko a s přimhouřením obou očí i Slovensko, i když nás o tom jeho občané svým volebním chováním zrovna dvakrát nepřesvědčují.
Ano, je to jen jeden ze sportů, ale i tento fakt svědčí o tom, že být členem Evropské unie je skvělým předpokladem pro to, abyste patřili k úspěšné části světa a abyste mohli být nejlepší v čemkoli, do čeho se pustíte. Také si všimněte, že Británie, která Evropskou unii opustila, skončila ve své skupině beznadějně poslední.
Pět týmů z Evropské unie postoupilo do čtvrtfinále. Do semifinále sice postoupily jen dva členové Evropské unie, ale v bojích o medaile už se ukázalo, kdo hraje na světovém poli první housle. V boji o bronz porazilo Švédsko Kanadu a získalo tak pro Evropskou unii první medaili. V boji o zlato porazila Česká republika Švýcarsko a získala pro Evropskou unii medaili nejcennější.
Můj článek určitě nemá být dehonestací zemí, které nejsou členy Evropské unie, ostatně očekávám, že stříbrné Švýcarsko se dřív nebo později členem stane a naši evropskou rodinu tak budou hřát všechny tři nejcennější kovy.
Nemám nic proti tomu, aby se lidé radovali ze získání titulu mistrů světa pro Českou republiku. Ale buďme hrdí i na to, že jsme uspěli celkově jako Evropané. To je pro mě z letošního mistrovství světa nejcennějším zjištěním.
