Článek
Možná jste tu už zažili také. Jakmile nějaká žena ve vašem okolí otěhotněla, stala se pro okolí předměte jeho zvědavosti. Lidé se bez okolků ptají na věci, na které by se za jiných okolností neptali, protože by to považovali za neslušné a příliš intimní. A nešetří ani komentáři, nevyžádanými radami a strašením tím, jaké to bude za pár týdnů, měsíců či let. A je jedno, jestli jde o zkušené matky, otce, nebo lidi, kteří ještě vlastní děti nemají. Jako byste dvěma čárkami na těhotenském testu pozbyly svéprávnost.
„Ty máš ale velké břicho. Víš jistě, že je tam jen jedno dítě? Kolik už jsi přibrala?“ nebo „Ty máš ale malinké bříško! Nemůžeš být na konci těhotenství!“. Protichůdným komentářům známých, které dostanete během jediného dne, aniž byste o to stála se můžete zasmát, nebo vás mohou také pěkně naštvat. Proč má někdo potřebu komentovat velikost vašeho břicha? A proč se to děje každý den několikrát a někteří přidávají i „Můžu si sáhnout?“ nebo si dokonce sáhnou bez optání. Nevědí, že existuje cosi jako osobní hranice a oni je dost výrazně překračují?
Musíš být opatrná!
Podivováním se nad velikostí těhotenského pupku to obvykle nekončí. Okolí bude mít nepochybně tendenci hlídat i další věci kolem vaší gravidity. Třeba to, jak se stravujete. „Rajčata nemůžeš, dítě by mohlo mít alergii. Ty normálně dál piješ kafe? Jíš plesnivé sýry? To ale nesmíš, v těhotenství musíš být opatrná,“ radí i lidé, kteří s těhotenstvím mají nulovou zkušenost. Ženě, která takovým nepochybně dobře myšleným radám čelí každý den po dobu několika měsíců, začne docházet, že oznámením gravidity se cosi změnilo. Jako by ji okolí začalo vnímat jako nekompetentní osobu, která neví, jak se správně rozhodnout a co její nenarozené dítě potřebuje. Pokud takový postoj přijme, může brzy začít pochybovat o svých mateřských kompetencích.
To se stalo i jedné z mých přítelkyň, přesto, že čekala již třetího potomka. Úder přišel z nečekané strany, když ji o těhotenství a porodu začal poučovat její vlastní manžel. "Ty jsi nepoznala, že má dítě dost plodové vody. To já bych poznal, “ tvrdil poté, kdy jí lékař tuto zprávu potvrdil. Ještě více ji znejistil, když jí tvrdil, že nechápe, jak je možné, že nepoznala, jak je dítě v břiše natočeno či, zda je porod blízko, nebo ne. „To přece pozná úplně každá, nechápu, že ty ne,“ podivoval se zcela vážně. Na konci těhotenství si tak nakonec nebyla jista ani tím, zda přirozený porod skutečně zvládne.
Hlavně nevěš záclony!
Otravné ale dokáží být i různá banální doporučení a lidová moudra, která jsou těhotné nuceny poslouchat třeba i každý jediný den od rodiny, přátel, známých a někdy i neznámých lidí. „Ještě se pořádně vyspi do zásoby. No, pak už to nepůjde nejmíň do konce rodičovský,“ zní jedno z nich. „Ještě si pořádně užij, že jsi sama. Pak se nikam nepodíváš a budeš mít kolem sebe pořád dítě,“ jako by to dotyčnou nenapadlo už tehdy, když se rozhodla stát matkou. „Hlavně žádný stres, to by dítěti neprospělo.“ „Kdyby ses lekla, nesahej na sebe. Dítě by pak na té části těla, které ses dotkla, mělo červený flek. Moje teta takový měla, protože babička se v sedmém měsíci lekla myši.“ „Nevěš záclony, dítě by se ti uškrtilo na pupeční šňůře,“ myslí si někteří lidé ještě dnes a rádi o tom poučí i jakoukoliv těhotnou ženu široko daleko.
Samostatnou kapitolou je porod. „Já při něm strašně trpěla. Rodila jsem 20 hodin a jen taktak mne doktoři zachránili,“ nebo „Vy s tím dneska hrozně naděláte, prostě porodíš. Zvládla to každá před tebou, zvládneš to taky,“ dokáže vás okolí vystrašit, nebo jako mávnutím kouzelného proutku vás dokonale zbavit jakýchkoliv obav spojených s příchodem vašeho dítěte na svět.
A silný názor obvykle mívají i na přítomnost partnera u porodu. „Tvůj manžel bude u porodu? Nedovedu si představit, že bych tam měla chlapa, za nás to tak nebývalo. Porod je ženská záležitost,“ nebo „Ty budeš u porodu sama/jen s dulou? To je hrozný, ti chlapi dneska nic nevydrží,“ zní protichůdné názory ze všech stran.
Stolice byla?
I když jde většinou o dobře míněné a nevinné rady, při stém opakovaní začnou být mimořádně otravné. Horší je to v případě, kdy mají tyto rady pasivně agresivní podtón, nebo jsou proneseny s jistou dávkou nadřazenosti a hrané shovívavosti. To pak může přispívat k pochybnostech o vlastních rodičovských kompetencích.
Bylo by dobré, kdyby si lidé uvědomili, že těhotenství je citlivým obdobím a žena se jím automaticky nestává veřejným majetkem, na který si může každý sáhnout, komentovat jen, nebo mu nežádaně radit. Stejně jako je podobným obdobím mateřství, zvláště to rané. Není přípustné jen tak sahat ani na cizí těhotenské břicho, ani na cizí dítě či kočárek. A není normální rozdávat na ulici rady, které se týkají počínání matky a jejího dítěte. Pokud se domníváte, zkuste si představit, jaké by to bylo, kdyby někdo přestal respektovat váš osobní prostor a soukromí a třeba se vás zeptal: „Řidič vám zavřel před nosem a vy se kvůli tomu takhle ošklivě rozčilujete? A měl jste ráno stolici? Asi ne, že ne? To bude tím!“
