Článek
Po čtvrtých narozeninách naší dcery jsme se konečně dostali do vysněné dětské skupiny. Netušili jsme, jak brzy budeme chtít zase odejít.
Sehnat místo ve školce pro děti kolem tří let není v Česku jen tak. Na mnoha městech a vesnicích si matky či otcové musí svou rodičovskou dovolenou nedobrovolně protáhnout. Když s tím zaměstnavatel nesouhlasí, může dotyčný snadno přijít o práci.
Z tohoto důvodu a také proto, aby se rodiče z rodičovské dovolené mohli do práce vracet dříve než po třech letech, stát podporuje dětské skupiny. Děti tam dnes mohou nastoupit už v jednom roce. Část platíte vy, část dotuje stát. Pro mnoho lidí je to výborné řešení. Nicméně v dětských skupinách často nepracují vyškolení předškolní pedagogové, ale chůvy. A do jedné takové skupinky po svých čtvrtých narozeninách nastoupila také má dcerka.
Nabízeli individuální přístup
Dcerce jsme chtěli dopřát menší kolektiv a pobyt v přírodě. Naše vysněná dětská skupina měla k dispozici velkou zahradu a program se zdál být lákavý - kreativní činnosti, hodně pohybu a návštěvy zajímavých míst. Jak se následně ukázalo, byl to především marketing. Když se nám ji do dětské skupinky podařilo napodruhé (ve třech letech ji pro velký zájem nepřijali) zapsat, byli jsme šťastní. Naše nadšení ale netrvalo dlouho.
Dcerka do dětské skupinky nastoupila už během letních prázdnin, aby se na novou situaci stihla adaptovat. Mne od září čekala práce ve vzdálenějším městě, ale zpočátku jen na půl úvazku. Tak, aby se dala dobře skloubit s vyzvedáváním dítěte.
První dny dcerka ve školce trávila jen několik hodin a já jsem ji mohla doprovázet. Bylo zřejmé, že adaptace bude v jejím případě trvat déle. Když jsem to chůvám naznačovala, byl to problém. A to i přesto, že dětská skupina měla ve svém řádu uvedeno, že ke každému dítěti přistupují individuálně. Nedala jsem se a první tři týdny jsem pravidelně docházela.
Pracovní doba jen na papíře
Získala jsem tak přehled o tom, jak tam vypadá běžné dopoledne. Program, který skupinka nabízela za mnoho nestál a běžné činnosti se neuvěřitelně táhly. Například každá svačinka trvala hodinu a děti musely sedět u stolečku i tehdy, když měly dávno dojedeno. Některé to špatně nesly. Má přítomnost chůvám zjevně vadila. Třeba proto, že jsem jim viděla až příliš „pod ruce“.
Hned první den mi jedna z nich oznámila, že mají sice otevřeno do 16 hodin, ale nikdo tak pozdě děti nevyzvedává a ani to není žádoucí. Zkrátka, děti odcházejí už před 15. hodinou a já si to mám zařídit tak, abych to také stíhala. Dobře, zvládnu to, řekla jsem si, byť jsem původně počítala s celodenním režimem, protože dcerka přicházela až kolem deváté hodiny.
Zaplaťte si hlídání
Nicméně přicházely další požadavky. Nad některými mi zůstával rozum stát. Kupříkladu moje dcera už od dvou let přes den nespí. Nepotřebuje to, není velký spáč a přes den nikdy neusne. Vzhledem k tomu, že měla v dětské skupině jen dopolední program, a tak jsme zatím neměli možnost vyzkoušet, jak bude na požadavek spánku reagovat. Chůvy mne ale předem informovaly, že po obědě „musí“ spát všechny děti. V opačném případě tam nemůže zůstávat. „Buď si ji berte hned po obědě anebo si zaplaťte hlídání. Tak to řešili jedni vaši předchůdci, kteří si platili chůvu v době oběda. Ta vždy dojela, dítě si vyzvedla a pak ho ještě na hodinku přivedla,“ informovaly mne.
Takový požadavek mi přišel „přes čáru“. Dětské skupině jsme měsíčně za její celodenní službu platili kolem 5000 korun. Další částku hradil stát a přesto si máme platit ještě soukromé hlídání, abychom mohli pracovat jako všichni ostatní? I samotný požadavek na spánek po obědě se mi zdál problematický. V mateřských školách děti povinně spát po obědě nemusejí, je to v rozporu s Rámcovým vzdělávacím plánem. Školky, které to porušují se dostaly pod drobnohled České školní inspekce a své stanovisko k tomu vydal i zástupce ombudsmana, který takový požadavek označil za nepřípustný. Dětské skupiny se ale školským zákonem neřídí, spadají pod ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)? Těžko říct.
Do práce? To jste se asi zbláznila!
To „nejlepší“ ale mělo teprve přijít. Jednou si mne chůva vzala stranou a upozornila mne, že není vhodné, abych chodila do práce. „Maminky nenastupují do práce tak brzy. Nejméně první půlrok ještě zůstávají doma. Co kdybych vám náhodou volala, že je potřeba, abyste si dceru vyzvedla,“ ptala se. Musím přiznat, že po této výtce jsem zůstala jako opařená. „Vždyť chodím do práce jen na půl úvazku, dcera nastoupila už v průběhu léta a navíc jsem byla čtyři roky doma…“, kontrovala jsem, ale na víc jsem se nezmohla.
Měla jsem na jazyku mnohem příkřejší odpověď. Třeba edukace o tom, že jsou MPSV právě proto, aby rodiče mohli v klidu pracovat. Nebo upozornění, že nemluví pravdu. Maminky, které byly doma, byly ty, které zůstaly na mateřské či rodičovské dovolené s mladším sourozencem dítěte. Na to už ale nedošlo.
Není všechno zlato, co se třpytí
Po házení nejrůznějších klacků pod nohy, jsme se rozhodli odejít. Pochopili jsme, že od tohoto zařízení a jeho personálu můžeme čekat cokoliv, ale vstřícnost k pracujícím rodičům určitě ne. Hledání nové školky bylo těžké, zkomplikovalo nám to pracovní život a stálo další finanční prostředky. Rozhodnutí to ale bylo správné, protože jsem konečně našli zařízení, které vycházelo vstříc dítěti i nám jako rodičům.
Zkrátka - není zlato všechno, co se třpytí. Ne všechny dětské skupiny plní svůj hlavní úkol a není nad osobní zkušenost. Individuální a respektující přístup nebo nabídka pestrých aktivit, může být jen univerzální marketing, který vypadá lákavě. Každému doporučuji, aby si tedy nejprve dané zařízení vyzkoušel. Měnit školku v průběhu školního roku není nic, co chcete zažít. A státu bych vzkázala, aby na ty, kdo za jeho peníze nabízejí takovou službu, přísněji dohlížel.
