Článek
Nedávno u nás zazvonila rozčílená sousedka. Prý ji někdo nahlásil na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) s tím, že zanedbává děti a křičí na ně. Pracovnice městského úřadu jí prý doporučily, aby řešila svůj zdravotní stav, přičemž měly na mysli její psychiku. A ona je přesvědčena, že jsme ji na úřad nahlásili my. Sociální pracovnice totiž zmínily, že její domácnost navštívily na základě anonymního udání.
Museli jste to být vy
Velmi mne to překvapilo. Sousedka má dvě děti, o které se podle mého názoru velmi hezky stará. Děti jsou ve věku 2,5 roku a 5 let, což je pochopitelně náročný věk. Mladší zažívá období vzdoru, což je vývojová záležitost, starší dítě občas na mladší žárlí, a tak se z jejich zahrady někdy ozývá křik a pláč. Nic, co bychom nezažívali doma i my. Zkrátka období, které časem přejde. Osobně bych za mnohem větší problém považovala situaci, kdy dítě potlačuje své emoce a neprojevuje se - ze strachu, že za své pocity bude potrestáno.
„Jste naši jediní přímí sousedé. Nikdo jiný nemá takový přehled o tom, co se u nás děje,“ trvala na svém předpokladu sousedka navzdory našemu vysvětlování. Přesvědčit ji, že to není pravda, chvíli trvalo. Teprve pak jsme společně začaly pátrat po tom, kdo jiný by ono anonymní udání mohl podat. Školka? Příliš kritická tchyně? Některá maminka z místního hřiště? Všechny možnosti, které nás napadly, se zdály být nepravděpodobnými.
Prošly celý byt
Pátraly jsme tedy po tom, na základě jakého konkrétního udání, OSPOD přišel. „Ty paní tvrdily, že mám zjevně psychické problémy, které neřeším a vybíjím si je na dětech. Chtěly, abych se objednala k psychologovi a říkaly, že mi případně nějakého seženou, pokud toho nejsem schopna sama,“ popisovala sousedka. Děti prý trpí jejími výlevy a je tam i podezření, že je fyzicky trestá. „Taky si ofotily mou občanku a pas, musela jsem podepsat zápis, který u nás udělaly,“ dodala sousedka.
To bylo zvláštní. Na co potřebují kopii dokladů? A tak jsem konečně vznesla dotaz, „Jsi si jistá, že to byl opravdu OSPOD? Je to celé nějaké divné.“
Sousedka tvrdila, že působily velmi přesvědčivě. Dokonce chtěly vidět, zda děti mají vlastní postýlku, hračky a místo, kde si hrají. „Prošli jsme společně celý byt a udělaly z toho zápis. Bylo to nepříjemné, protože jsem neměla dokonale uklizeno, byla to přepadovka. Připravit na tuhle nenadálou návštěvu se prostě nedalo,“ zmínila. „A ukázaly ti nějaký doklad o tom, že jsou skutečně zaměstnané na OSPODu?“ ptala jsem se stále většími pochybnostmi. Ukázalo se, že nikoliv.
Nejste první případ
Teprve pak nás napadlo zavolat na místní městský úřad a zeptat se, zda k nim návštěva skutečně dorazila. Chvíli to trvalo, pracovnice byly zrovna terénu. Když jsme je konečně zastihly, naše neblahé tušení se potvrdilo. Žádné anonymní podání neexistuje a ty dvě ženy u nich nepracují. Doporučily nám věc nahlásit policii. V naší lokalitě se s podobným podvodem ještě nesetkaly, ale zmiňovaly, že jinde už o takových případech slyšely.
A skutečně. Když do vyhledavače zadáte spojení slov „falešný OSPOD“, najdete jediný odkaz. „Upozorňujeme občany, že se vyskytl případ, kdy domácnost navštívily údajné pracovnice Městského úřadu Nýřany - OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Tyto osoby ovšem v našem OSPODu nepracují a kontrolu provedly bez vědomí našeho úřadu. Může se jednat o ženy, jež tipují domácnosti pro případné krádeže,“ zní upozornění z roku 2017 na stránkách Města Nýřany. Zdá se, podvodníci jen oprášili starý způsob, jak se dostat k někomu domů a snadno získat potřebné dokumenty i vzor podpisu.
Policie, na kterou se sousedka obrátila, věc řeší. Zmiňovali, že pravděpodobně nejde o tipaře, ale podvodníky, kteří si na cizí doklady budou chtít vzít úvěr. Zatím se podvodníky odhalit nepodařilo, žádný podobný případ u nás nikdo nehlásil. Možná skutečně navštívili jen sousedku, v horším případě jiní podvedení lidé dosud věří tomu, že je šetří OSPOD.
Zneužití dokladů je snadné
V mém životě to není první podobný případ. Kdysi jsem pracovala v knihovně se starými tisky, kam chodil krást podvodník. V knihovně se zaregistrovat pod cizím občanským průkazem. Policie si tak po zjištění krádeží přijela pro člověka, který s tím neměl nic společného a pořádně ho vyděsila. Měl co dělat, aby věc vysvětlil a zachránila ho identifikace, kde já a další zaměstnanci uvedli, že dotyčný člověk u nás v knihovně nikdy nebyl. Skutečného zloděje se podařilo dopadnout až na základě vytvořeného identikitu. Zjistilo se, že knihovny a muzea navštěvoval pod různými jmény a vždy se prokázal jiným občanským průkazem.
Jiný případ jsem zažila během jedné své brigády na vysoké škole. Pracovala jsem na telefonní lince, kam volali lidé, kteří si chtěli vzít úvěr přes telefon. Jednou mi volala paní, která působila velmi přesvědčivě. I ona následně zaslala kopii občanského průkazu a dalšího požadovaného dokladu, na které si vzala půjčku ve výši mnoha desítek tisíc korun. Policii to bylo nahlášeno až o několik měsíců později a k usvědčení tehdy použila i nahrávku našeho telefonického hovoru. Zda se ji nakonec podařilo dopadnout, nevím.
Zkrátka nebezpečí, které by z podobného podvodu mohlo plynout, je velké. Ve chvíli, kdy vás přepadne návštěva z OSPODu, zažíváte velký stres a nemyslíte na to, že byste se mohli stát obětí falešných sociálních pracovnic. Je ale dobré ale vědět, že se to může stát i vám. Nebojte se proto v podobných případech požádat o doklady, které by skutečně prokázaly, že jednáte se skutečnými úředníky. A nezdráhejte se ani zavolat na úřad a ověřit si to.
Moje sousedka snad nakonec o žádné finance nepřijde. Podvodníkům to tentokrát nevyšlo. A díky tomu, že mi nakonec uvěřila, nejsou ohroženy ani naše - dosud výborné - sousedské a přátelské vztahy. Stačilo málo – a všechno mohlo být ztraceno. Peníze, doklady, i vztahy.
