Článek
Jako místo pro naši letní dovolenou jsme si oblíbili Třeboň. Historické a lázeňské městečko v jižních Čechách je proslulé rybníkářstvím, cyklistikou, dobrou gastronomií a od loňska také vyhnáním Andreje Babiše ze svých bran. Kromě toho město disponuje i baby friendly ubytováním, a proto jsme tam letos v červenci vyrazili už třetí rok za sebou.
Třeboni patří jakési zvláštní prvenství. Loni na počátku srpna, kdy to ještě vypadalo, že Babiš má slušnou šanci stát se budoucím prezidentem, místní obyvatelé neváhali a náležitě se přichystali na jeho kontaktní kampaň na náměstí. Vzali si v horkém dni den volna a vyrazili prezidentskému kandidátovi, který se tvářil, že není prezidentským kandidátem, sdělit, co si o jeho minulosti i budoucích úmyslech myslí. Třeboň se tak stala prvním jihočeským městem, které přerušilo Babišovu spanilou cestu za voliči. Na náměstí, kam přijel se svým proslulým karavanem, na něj loni čekalo několik desítek protestujících, kteří o sobě dali patřičně vědět. Demonstranti ho vypískali a přidali několik ostrých pojmenování a pádných doporučení jako „Babiše do koše!“ nebo „Už se sem nikdy nevracej!“ Babiš se svými spolupracovníky musel z centra města se svým vozem vycouvat, a to za doprovodu mužů převlečených za hrozivě vypadající čerty. Byl to asi poměrně nečekaný, a do jisté míry traumatizující zážitek, protože expremiér následně veřejnosti a médiím sdělil, že Třeboňští prý na něj dokonce chystali atentát.
Vzhledem k tomu, že jsme na počátku loňského srpna také trávili svou dovolenou v Třeboni, stalo se, že jsme této události byli neplánovaně přítomni. Ač se atmosféra podobala spíše taškařici, než akci, která by měla skončit atentátem, vcelku silně na nás zapůsobila. Překvapilo nás, že poměrně malý počet lidí dokázal Babiše vyhnat a zaujala nás „výzbroj“, kterou si lidé přichystali. Doma psané transparenty, frkačky, vuvuzely, ale i barvité kostýmy, nápisy, doporučující Babišovi, aby město opustil, dokonce visely i z některých oken historických budov na náměstí, což bylo impresivní. S velkým zaujetím sledovala tento barvitý obraz, který se podobal maškarnímu reji naše - tehdy čtyřletá - dcera. Vzhledem k tomu, že Babiše znala z televize, zajímalo ji především, co se to děje a proč na něj přišli čerti. Snažili jsme se jí vše vysvětlit a abychom příliš nedráždili dětskou obraznost, zmínili jsme, že se jedná jen o vtip, hru, divadlo pro veřejnost. Přijala to a dále jsme o tom už nemluvili.
Když jsme letos opět dorazili do Třeboně a šli na první procházku po náměstí, dcera nás překvapila. Nejprve potichu, ale postupně čím dál hlasitěji skandovala „Babiše, do koše! Babiše do koše! Babiše do koše!“. Zprvu jsme nechápali, oč jde a proč začala na náměstí toto poněkud zašlé heslo vykřikovat. Lidé se otáčeli a někteří kroutili hlavou, jiní se smáli. „Proč to říkáš, Baru?“ ptala jsem se, ale odpovědí mi bylo jen ještě intenzivnější opakování stejného hesla. Začali jsme se potit a s obavami sledovat, zda nepobouříme nějakého Třeboňana, který je přesvědčen, že „za Babiše bylo líp“ .
Postupně nám s manželem došlo, proč se dcera rozhodla „roztleskat“ náměstí. Naše Bára má dobrou paměť a navíc je ve věku, kdy vše nasává doslova jako houba. Když uviděla známé náměstí a místa, na kterých jsme se vyskytovali i loni, okamžitě se jí vybavila loňská politická „taškařice“. Nešlo to zastavit a my se začali trochu stydět. „Vypadáme, jako když doma dceru odmalička politicky indoktrinujeme,“ smáli jsme se s manželem. „Jo, u vás je ten Babiš pořád téma. Včera se mě tady ptali, jestli si ho nechceme vzít zpátky na Slovensko,“ komentoval naši situaci se smíchem slovensky hovořící pán v cyklistickém oblečení, který jen před malou chvilkou dorazil na náměstí a právě se chystal zaparkovat své kolo. Zasmáli jsme se a doufali, že to dceru konečně přestane bavit. Když jsme na její skandování přestali reagovat, konečně ustala.
My jsme se ale zvídavým pohledům neubránili. Že si dcera jen vzpomněla na loňský zážitek, jsme nikomu nevysvětlovali. Děti zkrátka vnímají a ukládají si do paměti více než si myslíme, což samozřejmě zesilují symboly, které takové události doprovázejí. Jak jsme se následně dověděli, čerty si pamatuje dodnes a stále dosti provokují její fantazii. S dětmi prostě nikdy nevíte, kdy se z nevinné události, jako je návštěva vcelku poklidného městečka, stane tak trochu adrenalinový zážitek.
