Článek
Letní prázdniny se dnešním dnem překlopily do druhé poloviny. Je to optický klam, ale najednou se zdá, že do jejich konce zbývá ta menší část. „Už za dva týdny se pomalu začnete připravovat do školy, milé děti. Prázdniny se pomalu chýlí ke konci,“ říká starší, zkušenější generace dnešním dětem stejně, jako to kdysi říkala nám. Neuvědomuje si, že oni sami čas vnímají docela jinak než děti, zvláště ty malé. Těm čas běží jen velmi pozvolna a 62 dní prázdnin je pro ně nepředstavitelné číslo. Obzor končících prázdnin je pro ně i v tuto chvíli v nedohlednu.
A za chvíli jsou Vánoce
Dokola opakované pesimistické vize o pomalu se rozplývajících prázdninách nás samozřejmě ovlivňují, ať chceme, nebo ne. „Je srpen, dny se krátí, rána jsou chladnější a podzim už klepe na dveře. Zanedlouho zase začneme nakupovat vánoční dárky,“ říkávají s oblibou někteří lidé, jakoby je těšilo, že svými chmurnými představami kazí druhým náladu i radost z odpočinku. Sami sebe přitom obvykle považuji za ty racionálnější, kdo stojí nohama na zemi. Není ale daleko prozíravější žít naplno přítomností?
Dělají to tak přece i menší děti, na které má prázdninový pesimismus jen malý vliv. Nejen proto, že jim čas utíká jinak, ale i proto, že dokáží každý problém prožívat velmi intenzivně. Když se do něčeho zaberou, málokdy si všimnou, že je přitom sledujete. Není právě tato intenzita důkazem, že skutečně žijeme?
Ještě 34 dní
Když k setkáním s těmito „eschatologickými“ posly připočteme nevlídné počasí, které v Česku právě vládne, může mít člověk zaděláno na letní depresi, ani neví jak. Ta může padnout nejen na toho, kdo má na prázdniny ještě „nárok“, ale i na nás ostatní, kdo milujeme letní období a uchováváme si v červenci a srpnu prázdninovou náladu spojenou s dětstvím a dospíváním. Co pozitivního nám vlastně zbývá?
Především, měsíc je dlouhá doba. Letos školní rok začíná až 4. září, což znamená ještě tři dny navíc. 34 dnů je ono rozhodující číslo, se kterým tedy můžeme počítat. To je dost na to, abychom si ještě stihli odpočinout od každodenního shonu a znovu nabrali síly. Podmínkou je samozřejmě to, že odložíme stres, a to včetně obav z budoucnosti a z toho, že se blíží období, které může být náročné.
I v deštivém a chladném počasí se dá podniknout spoustu věcí. Existují nějaké koníčky, na které nemáte čas nebo nějaké nové oblasti, které jste dosud neprozkoumaly? Směle do toho, máte dost času odstartovat něco nového! Existuje nějaké místo, které jste chtěli navštívit? I na to máte ještě čas. Také na dlouhodobější dovolenou máte v následujících 34 dnech ještě dost času.
Žít tady a teď
Vymyslet atraktivní program bývá jednodušší, než začít žít přítomností. Naznačila jsem, že zdánlivě racionální přístup, jehož zastánci jsou vždy o něco napřed a v srpnu už pomalu začínají nakupovat vánoční dárky, ve skutečnosti nepovažuji za příliš rozumný. Problém je, že lidé, kteří mají neustálou potřebu „předcházet se“ nedostanou nikdy příležitost naplno si užít přítomný okamžik. Není divu, že někdy podléhají domněnce, že jim čas letí rychleji než ostatním.
Žít přítomností neznamená lehkovážnost. Nejde o to, jít na večírek, přestože zítra mám náročný pracovní den nebo zkoušku. Utratit všechny peníze a pak jíst po zbytek měsíce rohlíky, protože mi na jídlo zkrátka nezbylo. Ani to neznamená odkládat aktuální povinnost na zítřek, protože „práce neuteče“. Jde o to, být naplno přítomen myslí tam, kde právě jsem. To znamená být naplno na pláži u moře, stejně jako na nudné poradě v práci. Namísto toho obvykle býváme ve stresu už v ranní tramvaji, kdy přemítáme o tom, co bude na poradě. Nebo večer u skleničky vína přemýšlíme nad tím, co jsme v práci pokazili. Na dovolené zase můžeme myslet na to, kolik úkolů se nám v práci v naší nepřítomnosti nakupí.
Být šťastnější a sebevědomější
Ven z tohoto zvyku může vést překvapivě jednoduchá cesta - soustředit se na vlastní dech, což doporučuje například americký biolog a hlasatel duchapřítomnosti Jon Kabat-Zinn. Právě tato technika by vám měla pomoci oprostit se od rušivých myšlenek a soustředit se na přítomnost. „Rozptylující myšlenky ovšem není nutné potlačovat. Stačí zaznamenat jejich přítomnost, ale nepodlehnout jim, dále je nerozvíjet a nenechat se jimi odvést jinam, nýbrž je zase nechat běžet,“ píše časopis Psychologie.cz. Další způsob, který významně pomáhá udržet se v přítomnosti, je vychutnávat si drobné radosti každodenního života: „Šálek kávy, sprchování, chleba s máslem nebo ranní cestu na metro. Místo, abychom se snažili mít je co nejrychleji za sebou, snažíme se nemyslet u nich na nic jiného a vstřebávat všechny vjemy, které přinášejí,“ doporučuje časopis.
Lidé, kteří to dokáží, prý bývají klidnější, šťastnější a dokonce mívají i vyšší sebevědomí. Nenechávají se vláčet negativními myšlenkami z minulosti, ani obavami z budoucnosti. Není divu. Běžné a někdy nudné okamžiky můžeme díky tomu prožívat autenticky. To může mít dopad nejen na nás, protože si tak více vychutnáme třeba jídlo, užijeme sportovní aktivitu nebo se snáze vyhneme prokrastinaci v práci. Ocení to i lidé kolem nás, protože se díky duchapřítomnosti staneme lepšími posluchači, kteří jen nečekají až druhý zmlkne, abychom si mohli říct své. „Přítomnost je jediný okamžik, ve kterém kdokoli z nás může být doopravdy naživu,“ a „Nejlepším způsobem, jak se postarat o svou budoucnost, je pečovat o svou přítomnost právě teď,“ je přesvědčen Jon Kabat-Zinn.
A platí to i o prázdninách, i když se už přehouply do své druhé poloviny. Nakonec to může být ta lepší a delší část našeho léta.
