Článek
Fakt, že kardinál Dominik Duka kritizuje homosexuální menšinu, není nijak nový. Vyjadřuje se na toto téma opakovaně. V kázání na Svatováclavských slavnostech ve Staré Boleslavi v roce 2017 tvrdil, že ve jménu liberální demokracie tu menšina utlačuje většinu. „Naši naději vidím v tom, že nám volby pomohou prosadit umlčovanou většinu. Jen tak naplníme úsilí o demokratickou společnost v demokracii bez přívlastků. Jen tak nebude většina manipulována a ovládána rozmary různých menšin,“ zaznělo tehdy na slavnostní mši z jeho úst. Není pochyb, že onou menšinou myslel menšinu sexuální, tedy homosexuály a trans osoby. A v podobném duchu pokračoval po zbytek svého úřadování v Arcibiskupském paláci. Nutkání komentovat toto téma má i v souvislosti s olympiádou. Jako věřící římská katolička jsem podobnými výroky znechucena. A rozhodně nejsem v církvi sama.
Jako za války
Je to pár dní, co Duka publikoval svůj text nazvaný Jak proběhla olympiáda? na svém, blogu. A její průběh přirovnává k okamžikům, kdy se tato sportovní slavnost konala pod taktovkou krvavých totalitních režimů, tedy k roku 1936 (Mnichov) a 1980 (Moskva). V roce 2024 pak podle něj olympiádu ovládly „nové ideologie“ a stojí proti zásadám míru, podobně jako dvoje předchozí zmíněné hry. To je samozřejmě naprosto nehorázné vyjádření, které jednak banalizuje minulost, jednak démonizuje současnost.
Navzdory tomu, že to bylo dávno dementováno, znovu tvrdil, že úvodní ceremoniál odkazoval na obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Nezapomněl brnknout i na „národní“ notu, kdy se v rámci úvodní performance objevila poprava Marie Antoinetty. „V rámci této úvodní šarády byla také oslava popravy Marie Antoinetty, dcery naší královny Marie Terezie.“ O žádnou „oslavu“ přitom nešlo, šlo o umělecky ztvárněnou připomínku francouzské historie. Inu, olympijské hry se tentokrát konaly v Paříži a Francie svou národní identitu a hrdost staví právě na Velké francouzské revoluci. Ta byla krvavá, ale také posunula Evropu hodně dopředu. Právě díky ní došlo i v habsburské mocnosti, jíž jsme byli součástí, k většímu zrovnoprávnění a demokratizaci. Vadí snad bývalé české katolické církve, že už nejsme součástí habsburského soustátí, kde si lidé i národy mohly o plné rovnoprávnosti nechat jen zdát? Možná ano, katolická církev tam měla až do roku 1918 zásadní slovo.
A co se týče toho, že Duka trvá na tom, že v úvodní performanci byla zobrazena Poslední večeře a nikoliv Dionýsie, nabízí kardinál poněkud bizarní vysvětlení: „Propojení aluze na Poslední večeři je zcela evidentní. Aluze na antickou dobu Dionýsovskými bakchanáliemi je podle mého názoru absolutní výsměch antice, nejenom tedy křesťanství, protože víme, že sportovci nemohou pořádat bakchanálie, aby pak šli soutěžit,“ napsal. Pane Duko, to nebyli skuteční sportovci, ale umělci a k opíjení alkoholem ve skutečnosti nedošlo. To jen pro pořádek. Dionýsie (bakchanálie) jsou ale součástí řeckých dějin a kultury stejně jako mytologie odkazující na boha vína. Pokud se konají olympijské hry, které vznikly ve starověkém Řecku, dává to smysl, co myslíte? Ostatně, poslední večeře se žádní olympijští sportovci také nezúčastnili, pokud se nemýlím.
Celibát přitahuje homosexuály
Nejhoršího prohřešku se ovšem podle Duky pořadatelé letošní olympiády dopustili tím, že popírají lidskou identitu. „Muž, který bije ve sportovní disciplíně boxu ženu, je toho potvrzením. Ptám se: kde je Istanbulská smlouva, kde jsou její obhájci?“ táže se dlouholetý odpůrce smlouvy, která má mimo jiné ochránit ženy před domácím násilím. Trnem v oku mu byl výkon alžírské boxerky Imán Chalífové, která soutěžila v ženské kategorii. A tady nastává už úplné zmatení. Dosud jsem měla zato, že církev tvrdí, že muž je muž a žena je žena a poznáme to už při narození podle primárních pohlavních znaků. Najednou má být osoba s ženskými pohlavními znaky považována za muže? Došlo snad v rámci katolického učení k nějaké zásadní změně ve výkladu? Nejspíš ne. Spíše je otázkou, do jaké míry má vůbec Duka potřebné informace a nakolik si je ověřuje.
Každopádně, kardinál Duka se prostřednictvím svých slov naváží především do zmíněných homosexuálních menšin. Navzdory tomu, že podle průzkumu benediktinského mnicha Richarda Sipeho z roku 2015 jsou homosexuálové i v církvi, a to včetně 15 procent těch, kteří ji skutečně praktikují a mezi kněžími jsou i sexuální menšiny, například transsexuálové. Alespoň tedy v USA. V Česku podobný průzkum sice neproběhl, nicméně podle slov kněze a pedagoga Tomáše Petráčka „celibát přitahuje lidi, kteří mají problém s vlastní sexualitou“ a filozof Petr Dvořák říká, že „Celibát dříve přitahoval v době, kdy nebylo snadné v katolické komunitě vyjít na světlo se svou homosexuální orientací. Proto tito jedinci často volili kněžství.“ Katolický celibát tedy často stojí - nebo stál v minulosti - na lidech, kteří se byli ochotni vzdát sexuálního života s partnerem právě proto, že neměli možnost svou sexualitu realizovat v manželství či partnerském vztahu. Hysterie vůči homosexualitě panuje v české církvi tedy rozhodně není na místě. Možná by církevní hierarchii slušelo více vděčnosti za to, že právě na homosexuálech ve svých řadách do velké míry staví. A také více lásky vůči jinakosti. Homosexualitu ani transsexualitu, natož hladinu testosteronu, si nikdo dobrovolně nevybírá, přesto má naprosto stejnou lidskou důstojnost jako ostatní. Křesťané by ji pro to měli vnímat spíše jako součást „božího plánu“, nikoliv jako prohřešek. Od české církevní hierarchie by to ale vyžadovalo méně předsudků a více rozhledu.
Zdroje:
https://blog.idnes.cz/duka/jak-probehla-olympiada.Bg24080261?
https://www.denik.cz/ostatni_sport/olympijske-hry-pariz-2024-zahajeni-ceremonial-kritika-posledni-vecere.html
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-boxerky-na-olympiade-nejsou-transgender-sportovkyne-ani-tvrzeni-o-biologickych-muzich-nikdo-nedolozil-40482768
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cirkev-knezi-zneuzivani-homosexualita-manzelstvi_2207230010_elev
https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Sipe
https://theses.cz/id/evg5yh/Homosexualni_krestane_zijici_v_celibatu-DP.pdf
