Článek
Právě teď probíhá období, kdy rodiče vybírají školky a školy pro své děti. Někteří mají to štěstí, že si mohou vybírat z více zařízení, která jsou ochotna je zapsat. Ať už děti uspěly u přijímaček nebo jde o to, že volí třeba mezi státními a soukromými ústavy , rozhodování nemusí být vůbec snadné. Zvláště, když se zkušenosti jiných rodičů liší - jedni vám stejnou školu vychválí do nebes, jiní jsou rádi, že z ní jejich dítě po čase přešlo jinam. Jak se ve změti tak rozporuplných informací vyznat?
Mylné pocity
Když jsem vybírala předškolní zařízení pro svou dceru, dala jsem především na vlastní pocity z toho, co o sobě daná společnost psala. Dětská skupina, kterou jsme vybrali, slibovala vstřícný, laskavý a individuální přístup, respektující výchovu, malý kolektiv dětí a klidné prostředí se zahradou. Věděli jsme, že dcera velké skupiny a hluk nesnáší úplně dobře, a tak by pro ni bylo příliš těžké zapadnout do kolektivu dalších desítek dětí. Skupinka, která měla kapacitu dvanácti předškoláčků, se zdála být ideální. Nicméně, už po dvou měsících jsme odešli. Problémem byl především nedostatek individuálního přístupu, nálepkování dětí, fakt, že o respektující výchově chůvy nikdy ani neslyšely a minimum aktivit. Chůvy, které tam pracovaly, fungovaly jenom jako hlídací tety a neměly snahu pochopit, že děti mohou mít různé, třeba vývojové, potřeby. Bylo velmi znát, že nemají žádné vzdělání v oboru a byly zřejmě přijaty jen na základě toho, že „mají rády děti“. Dorazila mne až situace, kdy mi jedna z „učitelek“ vytkla, že pracuji, byť na poloviční úvazek. „Je běžné, že matky ještě alespoň půl roku do práce nechodí,“ tvrdila a nepokrytě se tak dopouštěla gaslightingu, neboť to pochopitelně nebyla pravda, ale mě to pořádně znejistělo. Důvodem byl fakt, že si přála, abych dcerku mohla kdykoliv vyzvednout, protože ona mi prý bude často volat. Také mě upozornila, že musím dorazit nejpozději ve tři, protože déle tady nikdo není. Otevírací hodiny přitom měli až do 16,30 hodin. Mimochodem, šlo o zařízení financované z fondu s názvem Zaměstnanost a zřízeno bylo proto, aby se rodiče mohli vrátit do práce, přestože pro jejich dítě nezbylo místo ve státní školce.
Podruhé také vedle
Následně jsme začali dojíždět do jednoho většího města, kde už delší dobu provozovali soukromou školku. Dostali jsme se do ní tak, že jsme se na dětském hřišti seznámili s maminkou jednoho z dětí, které tam kdysi docházelo. Vzpomínala na školku i průvodkyně s láskou a byla přesvědčena, že je to to nejlepší, co je možné dětem v daném regionu nabídnout. „Děti jsou pořád venku, mají volnost a dělají mnohem zajímavější věci než děti ve státních školkách,“ říkala. Vzhledem k tomu, že šlo o město, do kterého s manželem dojíždíme za prací, a školka také slibovala malý kolektiv, neváhali jsme. Měli jsme štěstí, přijali nás hned napoprvé. Nicméně naše radost neměla dlouhého trvání. První zádrhely přišly ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že školka respektuje všechny prázdniny, jako by děti chodily do školy, což znamená mít k dispozici nejméně tři měsíce volna. A volnem začal rovnou i školní rok, byť se tentokrát šlo prvně do školy až 4. září. Průvodkyně také mají malé děti, proto nemohly první zářijový den do školky dorazit. Rodiče, zařiďte si to, jak chcete! Dobře, řekli jsme si, je to soukromá firma a mají svá pravidla, byť nás zaráželo, že si to může dovolit školka, která na svou činnost čerpá dotace od státu. Poněkud nás ale zaskočilo, když se v mobilní aplikaci, ve které jsme sdíleli informace se školkou, následně objevila informace, že naše omluvenka byla přijata. A to samé se dělo i o všech prázdninách, které naše školka vypisovala, zatímco státní školka nikoliv.
Větším problémem byl fakt, že se naší dceři ve školce přestalo líbit. Ráno plakala a dokonce se u ní objevily tiky. Sledovali jsme, že ne všichni pedagogové mají stejný přístup a kompetence. Někdy bylo i zřejmé, že se některé učitelky mezi sebou „moc nemusí“. Ze školky jsme dostávali jen málo informací o tom, jak se našim dětem přeje, nebo co by od nás potřebovali vědět. Později ale přišla zpětná vazba v podobě studené sprchy. „Vaše dcera odmítá chodit na procházky do lesa a je pro nás těžké ji přesvědčit, aby tam s námi šla. Od nového školního roku s vámi končíme,“ sdělila mi stroze a zcela nečekaně paní ředitelka na jaře. Bylo nám to líto a bylo nesmírně těžké vysvětlit dceři, že se mezi kamarády příští rok už nevrátí.
Snadno dostupný zdroj
V tu chvíli jsme si uvědomili, že jsme s přístupem školek velmi nespokojeni a měli jsme strach, že dceři, která je velmi citlivá, způsobí další změna potíže. Začali jsme pátrat po tom, jak získat relevantní informace. Objevila jsem na Facebooku skupinu, která zveřejňuje recenze všech školek a škol v zemi. Dočetli jsme se tam skutečně zajímavé informace o školkách, které jsme měli ve výběru. Jiné tam ale žádné recenze neměly a navíc jsme si byli vědomi toho, že jde o značně subjektivní hodnocení. Pátrali jsme tedy po nějakém objektivnějším pohledu. Nakonec jsme jej našli. Jsou jimi inspekční zprávy, které Česká školní inspekce povinně zveřejňuje na svých stránkách.
Po jejich pročtení nebylo těžké vybrat. Některé školky tam byly kritizovány za přístup k dětem, neschopnost chápat individuální potřeby dětí různého věku a vývojových fází nebo rozumět jejich potřebám. V některých případech bylo zřejmé i to, že to v kolektivu neklape. Jiné zprávy zmiňovaly nedostatečné vzdělání pedagogů nebo fakt, že si jej teprve nyní začali doplňovat. Další pak nedostatečný počet asistentů pedagoga, z čehož bylo zřejmé, že školka je spíše zaměstnávat nechce. Záhy jsme měli jasno. Jen jedna školka měla perfektní hodnocení. Bylo patrné, že učitelky skutečně používající respektující přístup, pročež děti, které se spolu s ostatními podílejí na vytváření společných pravidel, je také skvěle dodržují. Inspekce vysoce hodnotila kladné mezilidské vztahy, empatický přístup k dětem, podnětné prostředí, spolupráci učitelek a asistentek pedagoga a zmiňovala výborné vzdělávací výsledky. Nebylo nad čím váhat. Nicméně, dodám, že také na internetu měla školka výborné výsledky.
Samozřejmě mne zajímalo i to, jak se Česká školní inspekce vyjádřila i k naší bývalé školce. Dětské skupiny nezřizuje ministerstvo školství, ale všechna ostatní školská zařízení, včetně těch soukromých, tam najdete. A tu naši jsme také záhy našli.
Musím říct, že vůči naší předchozí školce byla Inspekce ještě mnohem přísnější než my. Dozvěděli jsme se například, že děti tráví uvnitř mnohem více času, než je potřeba a odpovídá to konceptu školky. Děti jsou většinu času ponechány „samy sobě“ a volné hře, což se projevuje na nízkých výsledcích vzdělávání i nedostatečných sociálních dovednostech. K jednotlivým dětem není přistupováno individuálně. Překvapením pro nás bylo, že dostatečná péče nebyla ve školce věnována ani hygieně. Zkrátka, učitelky to tam měly „hodně na pohodu“. Zmíněná zpráva byla na stránkách České školní inspekce ještě předtím, než naše dcera do oné školky vůbec nastoupila. Stačilo by tedy tehdy přečíst si ji. Neudělala jsem to, protože jsem o této možnosti nevěděla, ale příště už na tato hodnocení rozhodně dám. A vám to doporučuji také. Možná si tím ušetříte spoustu času a starostí a především své dítě nebudete muset opakovaně nutit zvykat si nový kolektiv a prostředí. To totiž žádné dítě nenese dobře.
