Článek
Mám přítelkyni, která ráda spí. Respektive, potřebuje spát dostatek hodin, aby byla spokojená a efektivní v učení i práci. Celý život kvůli tomu bojuje s kritikou.
Káva, káva, káva
„Když nemám svůj potřebný počet hodin, cítím, že jsem nevýkonná, mám problémy s pozorností a klesá mi i nálada,“ říká. Mám proto pochopení, protože když nemám dostatek spánku, cítím se podobně. Rozdíl je v tom, že mě stačí sedm hodin, pro ni je osm hodin minimum, ale ideálně spí devět hodin. A to už je pro některé lidi příliš.
Když nemám dost spánku, piju kávu. Hodně kávy. Na rodičovské dovolené s extrémně nespavou dcerou jsem zvládla i deset až patnáct šálků espressa denně. Fungovalo to, dokud se neobjevily problémy s pálením žáhy a občasnou podrážděností, což při péči o malé dítě vážně nechcete. Nyní piju čtyři šálky a svých sedm hodin spánku až na výjimky mám. Z dob, kdy jsem nedostatek odpočinku řešila takto extrémně, mi ale zůstaly léky na překyselený žaludek, které stále užívám.
Abych měla při péči o dítě dost času na spánek, musela jsem přistoupit k poměrně tvrdému řešení. To znamená naprosto převrátit svůj režim. Ač jsem „sova“, která je nejvýkonnější večer a v noci, uléhám kolem půl desáté. S vědomím, že právě teď by mi práce nebo studium šlo nejlépe od ruky, ale nedá se nic dělat. Těším se ale, že až dcera povyroste, změním to.
Dospávat po noční je hřích
To ale asi budu znovu terčem kritiky ze strany „skřivanů“. Pokud máte jiný spánkový režim než většinová ranní ptáčata, máte problém. Zažila jsem to, když jsem pracovala jako zdravotní sestra. Měla jsem noční, a tak jsem potřebovala dospávat přes den. Někdy jsem si následně také navíc protáhla spánek během první volné noci po sérii nočních. „Ty máš tedy ženu!“ řekla mému manželovi znechuceně příbuzná, když se dozvěděla, že jsem vylezla z postele až po desáté ranní. Paní nikdy v noci nepracovala, zato chodila „spát se slepicemi“ a kolem páté ranní už byla plně v provozu. Pochopení jsem se tedy nedočkala. Její víra v to, že jediný správný způsob je ten její, byla už zřejmě příliš hluboce zakořeněná v její osobnosti.
Moje kamarádka je za svou „spavou“ povahu kritizována celý život. Navzdory pokusům změnit to, dlouho nevydržela a brzy se vrátila k tomu, co jejímu tělu vyhovuje. Dobře to ale nedělalo jejímu sebevědomí. „Jestli potřebuješ spát osm hodin denně, ničeho v životě nedosáhneš,“ řekl jí s despektem jeden partner v době, kdy s ní byl asi měsíc. Sám podnikal a byl úspěšný. Kamarádka byla ve svém oboru také úspěšná, ale co se týče financí, měla jich rozhodně méně než on. „Musíš se změnit,“ přesvědčoval ji novopečený partner, který sice ve své práci trávil dlouhé hodiny, ale reálně se jí věnoval jen několik hodin denně. Vztah nepřekvapivě neměl dlouhého trvání. Podobnou zpětnou vazbu ale dostává od různých lidí dodnes.
Kvalita, nebo kvantita?
Je zajímavé, že úspěch nejčastější spojování s brzkým ranním vstáváním. Je to možná důsledkem motivačních článků, ve kterých miliardáři vstávají ve čtyři ráno a do deváté už mají za sebou hodinu jógy, půlhodinu meditace, deset kilometrů v běhu, výuku cizího jazyka, vyřízené emaily, a ještě vymysleli nový podnikatelský nápad.
A nebo se pořád řídíme návyky z dob habsburské monarchie, kdy lidé začínali pracovat s rozbřeskem a kdo dlouho spal byl za „lenocha“. Ať už to vzniklo kvůli příliš pomalé elektrifikaci a nedostatku světla nebo to souviselo s pověstnou nespavostí císaře Františka Josefa I., který se administrativním úkonům věnoval nejraději ještě před svítáním a nutil k tomu i své poddané, je to otravné a zbytečné. Každý jsme jiný, každý máme jinou potřebu spánku a jiný biorytmus. Někdo ty nejlepší nápady vymyslí brzy ráno, jiný pozdě večer. Druhým bychom do toho ale neměli mluvit a soudit je.
I moje kamarádka se nakonec stala ve svém oboru i finančně úspěšnou. Nakonec zjistila, že klíč k úspěchu neleží v tom, jak dlouho denně pracujeme, ale v tom, jak efektivně a soustředěně využijeme svůj čas, když jsme odpočatí. A kritičtí skřivani? Málokdo z nich se s jejím úspěchem dnes může srovnávat.
