Článek
Je to už pár let. V médiích i mezi přáteli se s nadšením začalo se mluvit o psychosomatice a revolučním přístupu, se kterým přichází. Léčba bez léků nebo s přírodnějšími variantami, hledání skutečných příčin nemocí a nikoliv jen symptomů. Má známá tehdy jednoho vyhlášeného a mediálně proslaveného psychosomatika navštívila s migrénami. Léčila se s nimi asi patnáct let a jediné, co dostávala byla silná analgetika. Po půldruhé dekádě ale kvůli nim začínala mít potíže s játry a lékařka jí doporučila je neužívat. To šlo dost špatně. Psychosomatik jí doporučil rehabilitace a předepsal méně zatěžující léky ve formě čípků, které jí okamžitě pomohly a záchvatů migrén začalo ubývat. Později jsem se dočetla, že šlo o ergotamin. Vysoce návykovou drogu, která při vysazení způsobuje abstinenční příznaky. Zda byl pro mou známou jediným východiskem dodnes nevím, ale pomohl jí a mne to tehdy přesvědčilo o tom, že tuto cestu chci vyzkoušet také.
Nástrahy farmaceutické lobby
Povzbuzena texty a videy, kde psychosomatičtí lékaři kritizovali farmaceutickou lobby a nabízeli řešení, která se zdála jednoduchá, jsem se rozhodla řešit své problémy právě touto cestou. V médiích se tehdy objevila psychogynekoložka, která měla skutečně zajímavé názory. Tvrdila, že hormonální antikoncepce je zdrojem zdravotních problémů současných žen. S tím jsem souhlasila.
Od puberty jsem měla problémy s hormonální nerovnováhou a když jsem později začala trpět cystami na vaječnících, lékařka mi předepsala právě tuto terapii. Šlo o velmi finančně náročnou léčbu, kterou jsem jako studentka nezvládala ze svého platit. Navíc jsem se velmi obávala vedlejších příznaků a vadilo mi, že se neřeší skutečná příčina - špatná produkce hormonů. Později mi dal za pravdu i nový gynekolog, který mne upozornil, že u nich v nemocnici každý den operují spousty žen s myomy, které se jim objevily právě po užívání tabletek antikoncepce. Kamarádka, která pracovala jako sestra na neurologické ambulanci zase zmiňovala, že u nich často končí mladé ženy s mrtvicemi, které jim způsobily právě tyto tabletky. Dost důvodů poohlédnout se po alternativě.
Lékařka, která mne zaujala, měla navíc skutečně lékařské vzdělání a gynekologickou i porodnickou praxi. Očekávala jsem, že její názory tedy budou mít vědeckou platnost kombinovanou s nejnovějším poznáním, ke kterému dospěla psychosomatická medicína.
Klepat, neklepat?
Neváhala jsem a rozhodla jsem se ji vyhledat. Termín jsem dostala asi po měsíci. Lékařka sídlila na běžné klinice v centru Prahy vedle ordinací jiných specialistů. V čekárně bylo mnoho lidí, kteří čekali až budou vyzváni sestrou ke vstupu do ordinace. Usedla jsem a čekala také. Nic se nedělo - pět minut, deset minut, čtvrthodinu. Usoudila jsem, že se konzultace pacientky, která přišla přede mnou, protáhla. Klepat jsem si nedovolila nejen kvůli jejímu soukromí, ale i vycvičena dřívějšími nepříjemnými zkušenostmi u lékařů, kde jsem si to dovolila.
Po 20 minut paní psychogynekoložka vyšla do čekárny a pozvala mne dál. Po usednutí do křesla se divila, proč jsem nezaklepala. Za chvilku tuto situaci použila jako první vysvětlení mých dosud nesdělených potíží. Moje nejistota a neschopnost prosadit se bude nejspíš příčinou mých zdravotních problémů.
Začaly jsme sáhodlouhým popisováním mých rodinných vztahů. Dozvěděla jsem se, že to, co se u nás dělo bylo nejspíš důsledkem kletby. Nepříliš šťastné manželství mých rodičů podle ní snad vyřeší fakt, že otec se vlivem životního stylu nedožije vysokého věku a matka si konečně oddechne a bude moci užít pár let života. Její artróza je prý důsledkem toho, že se nedokáže pohnout z místa, řešit svou situaci, a proto jsou nepohyblivými také její klouby.
Postupně jsme však přešly k mým potížím. Hormonální nerovnováha se u mne projevuje opakujícími se polypy a myomy v děloze. Absolvovala jsem opakovaně operace a kyretáže, které je sice odstranily, vždy se ale objevily znovu. V tu chvíli lékařka začala pátrat po mých partnerských vztazích. Musela jsem ji zklamat. V danou chvíli jsem byla právě bez partnera, a to přesto, že mi bylo 36 let. Své předchozí vztahy jsem jí podrobně popsala a řešily jsme, proč nyní žádného partnera nemám.
Také se jí nezdál se jí věk, ve kterém jsem zahájila sexuální aktivitu. Přistupuji k této oblasti života poměrně zodpovědně a jinak než v trvalém vztahu bych si to představit nedovedla. „Vaše názory jsou jak ze středověku!“ šokovala mne. Pomyslela jsem si, že se zkrátka ve všem shodnout nemusíme.
Málo flirtujete!
Tato dáma ve středních letech na mne zkrátka už měla svůj názor. Z toho, že jsem nezaklepala, mimochodem usoudila, že málo flirtuji. „To já flirtuji každý den. Zrovna dneska ráno jsme s jedním pánem na sebe pomrkávali ve výtahu,“ popisovala a ptala se, proč podobně k tomu nepřistupuji já. „Nevím, takové chování je mi cizí. Jsem introvert a nemám chuť seznamovat se s cizími muži na ulici nebo ve výtahu, a to ani nezávazně,“ odvětila jsem. „To je ale chyba,“ pravila rezolutně.
V následující části začala řešit, zda nejsem příliš vybíravá. To rozhodně jsem. Dala bych přednost životu jako single před životem prožitým s někým, s kým si nerozumím, kdo je mi cizí nebo mi nevyhovuje. Ostatně, prožila jsem pětiletý vztah s narcistou a nějaký čas se z toho dostávala. Naopak jsem sebevědomí nabrala až ve chvíli, kdy jsem žila bez partnera.
Takový život byl pro mou psychogynekoložku nepředstavitelný. „Máte potíže od 20 let. Vaše tělo od té doby touží po dítěti a dává vám to jasně najevo,“ tvrdila. „Já ale od 20 let po dítěti netoužím. Studovala jsem, pak jsem začala pracovat a byla jsem šťastná, že mám čas věnovat se tomu, co mne baví a pracovat na sobě,“ odvětila jsem. „Ne, je to podvědomé. Vy o tom ve skutečnosti nevíte, ale je to tak,“ byla nekompromisní. V představách mé lékařky zkrátka každá žena touží po dítěti hned, jakmile dosáhne dospělosti. Tak je to přirozené.
Následoval test, který měl ověřit, nakolik je moje „nešťastná situace“ důsledkem vybíravosti. „Vadilo by vám, kdyby byl muž úplně plešatý? Neměl žádné vzdělání? Byl na vozíku? Měl těžkou cukrovku? Byl ve vězení nebo po výkonu trestu?“ zněly otázky, které mne překvapily. Ano, mnohé by mi vadilo, jiné by asi záleželo na situaci. „Jste vybíravá. To je váš problém. Vy si vůbec neuvědomujete situaci. Je vám 36 let! Vy si nemůžete vybírat!“ zněl nemilosrdný verdikt, který se mnou v tu chvíli docela otřásl.
Tatínek z baru
„Když jste takhle vybíravá, zkuste to jinak,“ napadlo moji terapeutku. "Dokážete se uživit sama? “ ptala se. „Ano,“ odvětila jsem. „To je dobře, to každá žena nezvládne. Normálně zajděte do nějakého baru a s nějakým mužem se tam seznamte. Pod vlivem alkoholu se s ním pak můžete vyspat. Naplánujte si to tak, abyste zrovna měla ovulaci,“ radila.
Přiznávám, že jsem v tu chvíli byla v šoku a nevěděla jsem, jak reagovat. Začala jsem se proto smát. „No, ne. Já to myslím vážně. Ten muž se o ničem nedoví. Spousta žen to takhle dělá. Vy ve skutečnosti netoužíte po muži, ale po dítěti,“ vysvětlila. „Nic takového rozhodně nemám v úmyslu,“ oponovala jsem s tím, že žádnou zvláštní touhu po dítěti nepociťuji. Respektive chápu mateřství až jako přirozený důsledek partnerství a souznění v něm. Silné mateřské touhy jsem nikdy neměla, moje biologické hodiny možná nepracovaly dostatečně dobře. Nevím. Každopádně jsem nezapadala do představy ženy, tak jak ji vnímá paní doktorka. Třeba to bylo důsledkem užívání hormonální antikoncepce, nebo faktem, že jsem prošla nějakou pochybnou výchovou, případně jsem nebyla dostatečně chytrá a průrazná, jak mi mezi řádky moje lékařka naznačovala.
Terapeutická setkání u paní doktorky byla celkem dvě. Během druhé schůzky mi dala recept na dvoje homeopatika, která mi s některými problémy měla pomoci. Nepomohla. Setkání mne vyšly na sedm tisíc a několik týdnů pochybností o sobě a svých názorech a postojích. Moje potíže s polypy a myomy trvají i nadále, absolvovala jsem několik dalších operací. Důvod ale nehledám v tom, že jsem do onoho baru, kde bych nějakého random muže opila a počala s ním dítě. Se svou zkušeností jsem se smířila. Dobrého muže, který překvapivě právě nevyšel z vězení, jsem nakonec potkala a máme spolu dítě. Psychosomatiku nezavrhuji, ale každému doporučuji dobře si svého terapeuta předem prověřit, ideálně si sehnat reference.
Paní doktorka je dále zvána do některých médií, šíří své názory a dává dobré rady. Nedávno třeba vysvětlila, které škodlivé vlivy se podepisují na vzniku a údajném nárůstu homosexuality. Upřímně, neměla jsem chuť to číst.
