Článek
S lidmi s narcistickými rysy mám své zkušenosti. Dva moji bývalí partneři a jedna z mých „nejbližších“ kamarádek z mládí, Renáta, trpěli touto poruchou. Skutečnost, že se na mě narcisti vždy „lepili“, určitě není náhodná. Moje první zkušenost s narcismem sahá až do dětství, kdy jsem byla ovlivněna mým otcem, který byl příčinou dysfunkce naší rodiny. Tento raný zážitek pravděpodobně přispěl k tomu, že jsem další podobné osobnosti přitahovala jako magnet.
Kamarádka snů
Renáta byla krásná hnědooká blondýna, která se do naší středoškolské třídy přidala až ve druháku. Nikdy jsme se nedozvěděli, kde byla předtím a proč přešla k nám. Bylo to jedno z jejích mnoha tajemství. Postupně jsme se velmi spřátelily, společně s Terezou, která se mnou sdílela lavici. V její společnosti jsme trávily každou přestávku a často jsme se spolu vracely domů. Naše přátelství bylo hodně intenzivní, a proto jsme se postupně od ostatních spolužáků oddělily.
Blížil se závěr našeho středoškolského studia, když jsme měly těsně před maturitou. Zvykly jsme si s Terezou poskytovat Renátě různé službičky. Třeba to, že jsme ji každý den doprovázely na vlak, a když měl její spoj zpoždění, čekaly jsme, dokud nepřijel. Braly jsme to celkem přirozeně. Byly jsme si zkrátka nesmírně blízké. Naše tajemství, lásky a potíže jsme sdílely především s ní. Ona nám však o sobě prozradila velmi málo. Mnoho jejích příběhů se pohybovalo jen v rovině romantických fantazií.
K maturitě byla Renáta skvěle připravena. Vím to, protože jsme maturovaly ve stejný den, a její výkon při ústní zkoušce z češtiny mě překvapil. Vytáhla si otázku o romantismu a s nadšením hovořila o své neexistující četbě. Předsedkyně komise ji přišla pogratulovat s tím, že za dlouhá léta ještě nepotkala nikoho takto sečtělého. Tehdy jsem si uvědomila, že Renáta byla hlavně skvělá herečka. Byla jsem ale jedinou osobou, která s tímto vědomím jejímu vystoupení a následnému ocenění nevěřícně přihlížela. Kde jinde sehrává Renáta podobná herecké etudy?
Poslušnost především
Po maturitě jsme šly každá svou cestou, ale zůstaly jsme v kontaktu, vídaly jsme se alespoň dvakrát týdně, ovšem odděleně. Renáta nesnesla, abychom se scházely všechny tři. Když jsem jednou doprovodila Terezu na sraz s Renátou, ta se z místa srazu beze slov zvedla a odešla. Tereza měla co dělat, aby si ji získala zpět.
Jak už jsem zmínila, byla Renáta dobrý posluchač. Zajímalo ji všechno – problémy s prvními láskami, potíže v práci, trápení v rodině. Vždy dokázala uklidnit nebo poradit. O sobě však téměř nemluvila. Když skončila na delší dobu v nemocnici, nevysvětlila nám proč, a teprve později jsme zjistily, že trpěla vážným a dlouhodobým onemocněním. Její partner byl v šoku, protože mu o svých potížích nikdy neřekla.
V té době se Tereza začala trápit. Občas měla úzkosti kvůli tomu, co jí Renáta řekla, a bála se, že ji zavrhne, pokud jí nevyhoví. Trvalo to léta. Nakonec se Tereza vdala a oznámila Renátě, že čeká dítě. Odpověď Renáty ji šokovala: „To jsme si přece nedomluvily! Chtěla jsem, abychom byly těhotné ve stejnou dobu!“ A téměř přestala mluvit. Když Tereza přišla na další sraz s novorozeným synem, Renáta předstírala, že dítě neexistuje, a celou dobu mluvila o nesouvisejících věcech, jako by se nic nestalo.
Od té doby uplynulo skoro 20 let. Dřívější kamarádky se už nikdy neviděly. Tereza se stále trápila nad tím, jak přátelství s Renátou skončilo, a jen těžko se zbavovala závislosti na její toxické osobnosti. Dnes už ví, co stálo za Renátiným chováním a proč tak reagovala.
Nová oběť
V té době jsem se i já s Renátou vídala stále méně. Měla jsem více přátel z vysoké školy a začala jsem si uvědomovat, že se s ní chci potkávat jen omezeně, že ani mně nedélá její přítomnost dobře. Pak jsem však s Renátou nečekaně začala pracovat. Hned od prvního okamžiku jsem cítila, že si našla další „oběť“ – Andreu, která se s ní hodně stýkala a plně sdílela její zájmy. Jak závislá její nová oběť je, jsem pochopila záhy. Když se Andrea rozhodla najít si „vedlejšák“, Renátu to rozzlobilo. Vadilo jí, že se s ní o tom nejprve neporadila a „nedovolila se jí“. Andrea, nešťastná z Renátina chování, za ní přišla s omluvou a podala jí čokoládu. Učinila to ale před dalšími kolegy, čímž Renátu ještě více podráždila. Usmiřování tak ještě určitou dobu trvalo. V té době jsem konečně pochopila, že Renatina komplikovaná osobnost je nebezpečná pro každého, kdo se s ní sblíží.
Brzy poté jsem s Renátou přestala udržovat kontakt. Z osobních důvodů jsem musela opustit práci, kterou mi pomohla sehnat. Renáta mi to nikdy neodpustila, ačkoliv se tvářila, že je to moje rozhodnutí, na které mám právo. Od té doby jsme se už nikdy neviděly.
Renáta byla typem narcistické kamarádky, která s druhými manipuluje. Požadovala absolutní poslušnost a pozornost, o kterou se nehodlala s nikým dělit. Nesnesla, aby si někdo všiml jejích slabých stránek. Kamarádství s ní nám přinášelo především bolest a problémy s vlastním sebevědomím.
K odhalení toho, s kým jsme s Terezou vlastně měly tu čest, mi pomohla současná vlna mediálního zájmu o narcistickou poruchu osobnosti. Zjistila jsem, že tito lidé jsou obvykle zaměřeni na sebe a postrádají empatii vůči ostatním. Narcistické kamarádky obvykle upřednostňují své potřeby před potřebami ostatních, manipulují pocity druhých a vyžadují neustálou pozornost a obdiv. Kdybych o této poruše věděla před lety, nejspíš bych toto falešné přátelství rychle ukončila.
Od naší maturity uplynuly už tři desítky let. Když s Terezou dorazíme na třídní sraz, Renáta vždy chybí. My dvě obvykle sedíme spolu a i po tolika letech se cítíme od ostatních trochu izolovány. Chybí nám společné zážitky, které mohou ostatní sdílet. I když své spolužáky rády vidíme, jsme si vědomy, že mezi ostatními kvůli Renátě už nikdy úplně nezapadneme.
