Článek
Když jsem na konci roku 2018 poprvé vyzkoušela nízkosacharidovou stravu, měla jsem za to, že půjde jen o krátkodobou záležitost. Mým hlavním cílem bylo o pár kilogramů snížit svou váhu, což se mi běžnými dietami ani pohybem vůbec nedařilo. Nakonec jsem u ní zůstala celých pět let. Pochopila jsem, že nejde o dietu, ale životní styl, který má zvláště ve středním věku spoustu benefitů. Nyní ale zvažuji, co udělat ve chvíli, kdy je cena potravin, na kterých můj režim stojí, příliš vysoká.
Sedla mi dokonale
Nízkosacharidová strava je, jak název napovídá, založena na sníženém příjmu sacharidů. To znamená, že jíte mnohem více bílkovin, tuků a zeleniny. Z vašeho jídelníčku naopak zcela vypadne pečivo a další druhy příloh včetně rýže či brambor. Co se týče tuků, jsou ideální samozřejmě ty zdravé, tedy ořechy, avokádo či za studena lisované oleje ze semínek. Bílkoviny nejčastěji zastupují vejce, sýry a maso. Aby vás trávicí systém ideálně fungoval, je třeba zkonzumovat denně kolem kilogramu zeleniny. I zde musíte být obezřetní, protože některá má vysoký obsah cukrů a tu je třeba vyloučit. Ideální jsou zelené druhy zeleniny, některé druhy tykví a košťálová zelenina.
Cena těchto potravin se mění podle sezóny, ale vesměs jde o ty nejdražší položky, které si lidé dávají do nákupního košíku. Pokud si navíc chcete občas jídelníček zpestřit třeba nízkosacharidovým pečivem nebo zákusky bez cukru a mouky, je to dnes už možné. Ceny ale odpovídají tomu, že jde stále o velkou vzácnost.
Co mi přechod na tuto stravu přinesl? V první řadě nižší váhu, přičemž jsem rozhodně netrpěla pocitem hladu nebo jiným diskomfortem. Tento jídelníček dokáže být velmi chutný. Tedy za předpokladu, že se trochu vzděláváte a naučíte se nahrazovat obvyklé české přílohy něčím zajímavějším. Oblíbila jsem si k masu například cukeťáky (pokrm podobný bramboráku) nebo květákovou rýži, která mi chutná podstatně více než ta běžná.
Jak už jsem zmínila, klesla mi váha a za celých pět let se vlastně neměnila, na její udržování jsem nemusela prakticky vůbec myslet. Přestaly mne trápit opakované záněty močového měchýře. Výrazně se mi zlepšily příznaky žaludečního refluxu, proto jsem mohla vysadit léky na snížení tvorby žaludeční kyseliny. Zmizely mi ranní otoky kolem očí. Klesl mi tlak, který jsem předtím měla o něco vyšší, než je zdrávo. A v neposlední řadě jsem přestala být unavená po každém jídle, což se mi předtím dělo s železnou pravidelností.
Finanční katastrofa
Znám příběhy jiných lidí, kterým se podařilo kompenzovat cukrovku 2. typu nebo jim zlepšila steatoza jater. Někteří lidé dokonce začali po dlouhých letech nečinnosti sportovat. Jiní tvrdí, že jim strava pomohla s některými autoimunitními chorobami. Ale nejvíc je zřejmě těch, kterým se takto podařilo zhubnout z vysoké váhy. To všechno tedy za předpokladu, že nízkosacharidovou stravu přijali jako životní styl a nikoliv jen dietu, díky které shodí kila navíc.
A co mi vzala? Nemohla jsem třeba chodit na obědy s kolegy v práci, protože v okolních restauracích nic nízkosacharidového nenabízeli. Zažila jsem několik trapných situacích na návštěvách, kdy jsem si odmítla vzít cokoliv z toho, co mi nabízeli. Věděla jsem, že by mne to vyhodilo ze stavu, kdy moje tělo funguje na jiných živinách, než jsou sacharidy, a způsobilo by mu to šok. Především mne ale tento životní styl stál a zatím stále stojí dost peněz.
Náklady na tuto stravu jsou vysoké. Ušetříte sice za hlouposti, jako jsou sladké jogurty, pečivo, zmrzlinky, křupky či čipsy nebo mražené polotovary, ale suroviny, na kterých stojí váš stravovací režim, jsou - marná sláva - příšerně drahé. Sníst kilogram zeleniny denně třeba v lednu znamená utratit za ni víc než za maso. Kolik jsem za nízkosacharidovou stravu utratila každý měsíc? V posledním roce v průměru kolem 15 tisíc. Nyní se mi tato částka začíná zdát trvale neúnosná. Zvažuji, že přejdu na běžnou stravu, i když vím, jaký dopad to bude mít na moji váhu i zdraví. Ocitla jsem se ale v situaci, kdy musím rozhodnout, zda chci za jídlo platit horentní sumy nebo raději dcerce nadále dopřeji docházku do soukromé školky, kde se cítí dobře a má to tam ráda. Moc nápadů, jak zvládnout obojí, nemám.
