Článek
Učím na střední škole. Mezi mými studenty jsou úplní nováčci, ale také mazáci, kteří se v tomto roce chystají k maturitě. Jedno je ale všem společné, jakmile uhodí třetí zářijový týden, jako by je někdo vyměnil.
Optimistické začátky
První dva týdny byly plné energie a zajímavých diskusí se studenty. Celé třídy se zdály být zaujaty výkladem a na otázky k právě probírané látce většinou živě reagovaly. Těšilo mne to, protože přes prázdniny jsem si dala práci s přípravami. Nastudovala jsem si některé nové metody a pokusila jsem se do hodin vnést více vtipu. Samozřejmě, že jsem předpokládala, že jejich počáteční účast byla dána právě mou precizní přípravou. Mýlila jsem se, studenti byli po prázdninách spíše dost odpočatí, euforičtí ze shledání s kamarády a možná i odhodlaní zvládnout tento školní rok trochu lépe.
Od pondělí ale spousta studentů jen unaveně polehává po lavicích, v hodinách vyrušují a někdy se mi stává, že nevědí, jakou otázku jsem právě položila. Myšlenkami jsou často úplně jinde. Někteří dokonce dávají najevo své znechucení, třeba když se dozvědí, že je koncem září čeká první větší test nebo když se dozví, že si budou muset připravit prezentaci. Dopad to má samozřejmě i na mne, ztrácím z výuky radost a častěji přemýšlím nad tím, proč je moje hodiny nebaví.
Nejspíš jde ale o celkem přirozený jev. Když jsme odpočatí a máme šanci začít znovu a lépe, vidíme věci optimističtěji. Platí to u dospělých lidí, ale i u žáků a studentů. Prvotní nadšení celkem rychle střídá jakési vystřízlivění. Ukáže se třeba, že látky, kterou letos budou muset zvládnout, je velké množství. Požadavky učitelů přibývají a času na kamarády a zájmy ubývá. Najednou je přirozené, že se spokojí s tím, že školu nějakou zvládnou a energií začnou šetřit.
Jenže se začátkem poslední třetiny září přibývá bohužel i psychických problémů, se kterými se v posledních letech ve školách setkáváme velmi často. To už je problém vážnější a předchozí vysvětlení zde samozřejmě neobstojí.
V tomto týdnu, který pro sebe nazývám kritickým, obletěla média zpráva o studentovi gymnázia, který během vyučování vyskočil z okna. Také u nás se u školního psychologa dveře netrhnou a kolegyně z jiné střední školy mi popisovala, že tento týden k nim do školy už dvakrát přijela záchranka kvůli psychickému zhroucení studentů. Trochu moc negativních událostí na to, že škola sotva začala…
Nevyspalí a otrávení
Vliv na motivaci a pohodu studentů má ale podle mého názoru ještě jedna věc. Výuka stále začíná velmi brzy ráno. V našem případě dokonce před osmou hodinou, což pro studenty dojíždějící do školy z větší dálky znamená vstávat každý školní den už v pět hodin ráno. Jak známo, spánek náctiletých má svá specifika. Je přirozené, že v tomto věku chodí spát o něco později, zároveň si ale ráno potřebují trochu přispat. Pokud jsou tyto podmínky splněny, má to pozitivní vliv na pohodu teenagera, ale také na výkonnost jeho mozku. Učitelé s tím většinou nesouhlasí a tvrdí, že studenti jsou v hodinách unavení a spaví jen proto, že do noci zírají do mobilů či počítačů. Pokud bychom začátek vyučování o hodinu posunuli, využili by získaný čas právě na tuto nepříliš bohulibou činnost. Možná ano, ale to není důvod se o tuto změnu alespoň nepokusit. Naše domněnky nejsou důvodem k tomu nutit studenty vstávat v hodinu, kdy jejich vyvíjející se mozek potřebuje ještě spát. Zvláště v době, kdy už máme tuto informaci vědecky ověřenu .
Když už píši o spánku, prozradím vám jednu věc. V naší škole je výuka od první hodiny mezi učiteli značně neoblíbená. Zájem o ni mají většinou jen rodiče malých dětí, kteří se potřebují přizpůsobit školkovému či školnímu režimu. A pak už nikdo. Většina prostě raději začíná pracovat později. „Od půl osmé nejvýše jednou týdně, a to nejlépe v pátek. Nehodlám být celý týden ve spánkovém deficitu,“ prohlásila nedávno kolegyně, když jsme si v kabinetě porovnávaly své letošní rozvrhy. Jakmile jde ale o studenty, má pro únavu studentů jen minimální pochopení. „Polehávání po lavicích netoleruji, posílám takové studenty rovnou do sborovny, aby výchovná poradkyně posoudila, zda nejsou pod vlivem nějakých látek. Docela si pak na to pospávání dávají pozor,“ vyprávěla.
Nehodlám jednat podobným způsobem. Byla bych ráda, kdyby se výuka o něco posunula a studenti chodili do školy odpočatější. V naší zemi, ve které školství patří k těm nejkonzervativnějším pevnostem, se toho asi nedočkám. Nezbývá proto, než se studenty snažit motivovat navzdory jejich ospalosti. Není to ale jednoduché a ne vždy se to daří. Bohužel.
