Článek
Naše pětiletá dcera má poruchu tvorby pojivových tkání. Kromě některých jiných specifik trpí také tím, že se jí navzdory pravidelnému čištění poměrně dost kazí zuby. Tedy, kazit se jí začaly teprve nedávno, ale zato ve velkém. V létě jsme několikrát museli navštívit pohotovost, ale dcera se tam nenechala pořádně vyšetřit. Kvůli své hypersenzitivitě, která zřejmě vznikla následkem těžkých začátků jejího života, reaguje na mnoho smyslových podnětů velmi negativně. O to silněji, když někdo vstoupí do jejího osobního prostoru. Třeba milá zubařka, která to s dětmi obvykle docela umí.
Třetí za celou kariéru
Naše dcera byla teprve třetím dítětem, u kterého to naše stomatoložka vzdala. Nenechala se vyšetřit, ani udělat rentgen. Následovalo tak doporučení na kliniku, která v jednom větším městě provádí ošetření zubů v analgosedaci nebo v celkové anestezii. „Mají tam ale dost plno, proto počítejte s tím, že dostanete termín až za několik měsíců,“ varovala nás zubařka. A měla pravdu. Termín jsme dostali až za rovný čtvrtrok. Do té doby dcera byla často na analgetikách, kterými jsme se snažili mírnit její občasné noční bolesti. Nakonec se ale na úvodní prohlídku dostala o dva týdny dříve, protože jim jiné dítě vypadlo z pořadníku.
Hned první návštěva dávala tušit, že tady uspějeme. S dětmi to opravdu uměli a měli k tomu spoustu speciálních pomůcek, byť i zde byl občas slyšet dětský pláč. Vyšetření proběhlo úspěšně, ale ani tak se lékařce nepodařilo zkontrolovat všechny zuby. Rentgen musela odložit až na den operace, kdy už dcera bude pod vlivem narkózy. Jasno bylo velmi rychle - sdělila nám, že ošetřit potřebuje nejméně osm zubů. „Bude to zákrok, který může trvat i déle než tři hodiny, takže se připravte na to, že jej bude možná třeba provést nadvakrát,“ nepotěšila nás. Ještě méně radosti jsme ale pocítili ve chvíli, kdy k nám promluvila o předpokládané ceně. „Bude to přibližně 27 tisíc. V ceně je narkóza , ošetření a materiál,“ upozornila nás. Další částky souvisely s prvním vyšetřením a také následnou péčí, kdy bude na kliniku nutné docházet na pravidelnou dentální hygienu a její nácvik.
Ve skutečnosti nás to zatím vyšlo na 36 tisíc. Ošetření se stihlo během jediné dávky anestezie, byť se nakonec objevil ještě devátý problematický zoubek. Zubní hygienu jsme zatím nedochodili, proto celková částka ještě zřejmě o něco vzroste a zřejmě ji zaokrouhlíme na krásně kulatých 40 tisíc.
Jak to dělají?
Byť to byl poměrně značný a neočekávaný výdaj, zvládli jsme to. Oba s manželem naštěstí můžeme pracovat. Mnozí lidé ale takové štěstí nemají. Při čekání na vyšetření i zákrok jsme si všimli jedné věci. Mezi ostatními dětmi významně převažovaly ty s různými poruchami. Některé zřejmě trpěly autismem, jiné - podle mého názoru - ADHD či ADD, a to ve vyšším stupni postižení. Troufám si to tipovat z toho důvodu, že pracuji jako učitelka a s žáky s těmito poruchami se setkávám.
Tyto děti se zpravidla nenechají ošetřit a v některých případech mohou mít i problémy s běžným čištěním zubů, a to právě kvůli své přecitlivělosti. Běžní stomatologové je z toho důvodu také často odmítají. Často navíc nemohou navštěvovat školku, proto s nimi jeden z rodičů musí zůstat doma nejméně do šesti let. Taková rodina často žije z jediného platu. Pokud i oni museli zaplatit podobnou částku za ošetření, mohou se dostat do nezáviděníhodné situace. Jak takovou situaci řeší kupříkladu samoživitelky, netuším. Když si vzpomenu, jak těžké pro nás bylo snést pocit, kdy naše dítě trpí bolestmi zubů, soucítím s těmi, kdo se dostanou do podobné situace bez možnosti rychle ji vyřešit.
Překvapilo mne, že takové ošetření je zřejmě možné jen na komerčních klinikách. Očekávala bych, že se alespoň pro některé děti stane běžně dostupným a uhradí je za ně jejich zdravotní pojišťovny. Ty ale takovou péči podle mého malého průzkumu jejích webových stránek nejen nehradí, ale neposkytují na ni ani žádný - byť třeba symbolický -příspěvek. Myslím na tyto děti a jejich rodiče, kteří to v našem světě, který je postavený na míru nám „průměrným“, nemají jednoduché.
