Demokraté rezignovali. Už nejde o Česko?

Dnešní komentář je mým osobním povzdechnutím nad výsledkem voleb a podobou povolebních jednání, které se koncentruje pouze a jen na podporu Babišova kabinetu Motoristy a hnutím SPD. Z úst kandidátů SPOLU, STAN i Pirátů ale během kampaně zaznívaly četné výroky o záchraně země před extrémisty, ukotvení zahraničně-politického směřování a prosperity skrze spolupráci se zahraničními partnery. Minimálně poslanci ODS, STAN, ale i KDU-ČSL by ve vládě Andreje Babiše přitom mohli být významnou silou a jazýčkem na vahách její rozpočtové odpovědnosti, ale také mezinárodní relevance, protože angažmá členů SPD zavání izolací a budoucím chaosem.

Před volbami šlo o všechno, ale dnes se výše uvedení lídři o jednání s Babišem ani nepokouší a pouhých několik dnů po volbách zcela dobrovolně přenechávají vládní roli SPD, před kterou tolik varovali a jejíž účast na vládě přirovnával nejen Petr Fiala k vládní katastrofě a zatažení naší země na východ. Není možné občanům dlouhé měsíce tvrdit, jak nám hrozí katastrofa a jediný, kdo může situaci zachránit, jsou strany vládní pětikoalice. Pokud by tomu tak skutečně bylo, musí přeci odpovědní politici proti oné katastrofě zasáhnout. V současnosti se ale děje pravý opak.

Volby skončily a matematika budoucí vlády zdaleka není omezená jen na kombinaci mandátů SPD, Motoristů a hnutí ANO. Již dnes je znatelné, že Motoristé byli daleko více proevropští, protiruští a rozumější než jim bylo před volbami přičítáno. Kandidát na ministra kultury, Oto Klempíř, se mimo jiné vyslovil za zachování České televize a současného modelu financování, čímž by veřejnoprávní média zůstala nezávislá, leč by se pravděpodobně parametricky změnilo jejich financování. Filip Turek, ten proklínaný proruský hokynář, odmítá Tomia Okamuru na Ministerstvu obrany a Motoristé také tvrdě odsoudili chování lídra SPD k policejnímu prezidentovi Martinu Vondráškovi. Tento úvod píšu proto, že momentálně tvoří zcela nepochopitelně hráz proti nástupu extrémistů Motoristé a ANO Andreje Babiše, což je pro mne jako voliče prozápadního typu absurdní stav.

Kde je Petr Fiala, kterému jde o Česko? Kde je Vít Rakušan, který tolik volal po obraně před nástupem extrémistů? Oba zmínění by s Babišem mohli vládnout sami. Nemuseli by ale ani vládnout se samotným Andrejem Babišem, stačilo by veřejně deklarovat podmínku, že lídr ANO nebude součástí budoucí vlády, která se opře o podporu SPOLU či STAN. Petr Fiala před volbami jmenoval Okamuru jako bezpečnostní riziko pro Českou republiku. To mu nevadí, že je Babiš nyní na ono bezpečnostní riziko odkázán při budování kabinetu, jehož členové mohou korigovat aktivity tajných služeb nebo vystupovat za Českou republiku na zahraniční půdě? Klíčová otázka je ale až ta následující. Jak se bude Petr Fiala tvářit, až Jindřich Rajchl poletí po boku Viktora Orbána do Moskvy na příští výročí konce Velké vlastenecké války? Nyní si povězme upřímně. Budou v tomto případě Petr Fiala nebo Vít Rakušan zhnuseni a znechuceni, nebo budou mít radost, že se Andrej Babiš plácá ve vlastním neforemném kabinetu, kde si poslanci a členové vlády dělají, co chtějí? Obávám se, že skutečností bude ona druhá a možnost a Rajchl v Moskvě bude pro zmíněné poslance větrem do plachet, který budou ve skutečnosti oslavovat. Porostou jim totiž preference.

Od lídrů stran, kteří postavili kampaň na varování před Andrejem Babišem a jeho současnými partnery, se kterými vyjednává vládu, bych čekal něco jiného. Pokud své výroky lídři STAN a SPOLU mysleli vážně, měli by nyní přiložit ruku k dílu a skutečně se pokusit o reálnou nabídku stabilní vlády s vítězem voleb, tedy s hnutím ANO. Politické preference a pohodlné opoziční lavice jsou jedna věc, ale prosperita České republiky je věcí druhou. Nelze od Babiše očekávat, že vládu nesloží. On jí složí a čím více bude pod tlakem, tím více se většině občanů nebude výsledný kabinet líbit.

Kde jsou návrhy, spočívající v kontrole Ministerstva zemědělství a Ministerstva obrany za podporu programového prohlášení vlády? Proč nenavrhne své odborníky SPOLU nebo KDU-ČSL a neshodnou se s Babišem na základních obrysech budoucího postupu. Je to bohužel Petr Fiala, Marek Výborný a Vít Rakušan, kdo nyní dává Tomiu Okamurovi a jeho SPD moc skrze vlastní apatické jednání.

Jsem toho přesvědčení, že českým občanům na tuzemské politice nejvíce vadí ono předvolební pokrytectví a povolební realita. Pokud jde o všechno, respektive o Česko, nelze suše rezignovat na směřování České republiky s mandátem 1,3 milionů hlasů občanů a zanechat republiku vlastnímu osudu pod vládou Tomia Okamury. Nezaregistroval jsem jediný konstruktivní návrh koalice SPOLU v otázce angažmá ve vládě Andreje Babiše nebo ve věci její tolerance. Podmínky by mohly být striktně vymezené, ale měly by být lídry koaličních stran alespoň předložené a veřejně deklarované. Ano, jsme ochotní podpořit vládu ANO za podmínky, že Andrej Babiš bude čelit trestnímu stíhání a do doby dořešení kauzy Čapí hnízdo být členem kabinetu nesmí. Přejeme si vlastního odborníka či politického zástupce na Ministerstvu zemědělství a trváme na kontrole resortu obrany. Odmítáme politické handlování za nevydávání lídrů ANO a SPD k trestnímu stíhání a pokud budou naše podmínky splněny, vládu podpoříme a jsme ochotní s Andrejem Babišem uzavřít koaliční smlouvu. Možností je mnoho, ale lídři SPOLU a STAN dosud nepřednesli jediný konstruktivní návrh.

Je to opravdu tak složité? Odpovědnost za budoucnost pak leží na Andreji Babišovi, ale nyní si nemohu pomoci a obávám se, že pomyslní demokraté a zástupci liberálních stran rezignovali a již nyní se zabarikádovali v opozičních lavicích. Konstruktivní návrhy předkládány nejsou a jediné, co občané slyší, je odmítání a kritika. Profesoru Fialovi bych rád skrze dnešní článek připomněl jeho slavné video Rok rozhodnutí z přelomu let 2024 a 2025, kdy zahájil kampaň a proti stranám tehdejší opozice se výrazně vymezil.

Po sledování Fialova počinu se nemohu ubránit dojmu, že 4. říjnem skončila také snaha lídra SPOLU o záchranu republiky před populisty a extremisty. Babiš zřejmě vládu skutečně složí a strany opozice včetně STAN, KDU-ČSL a ODS budou i nadále rétoricky varovat, jen aby dali potenciálnímu chaosu volný průběh a ani se mu vlastně zabránit nesnažili. Čím více chaosu, tím více budoucích preferencí a také větší šance na další vládní angažmá.

Je tak zcela reálné, že nás opět v roce 2029 čeká kampaň „SPOLU dáme Česko dohromady!“ a znovu se čeští občané dočkají volby mezi demokracií a agrofertizací, východem a západem nebo dokonce chudobou a prosperitou. Jakékoli snahy tento nekonečný koloběh přerušit konstruktivním vyjednáváním ale vzaly za své 4. října. Do té doby šlo o Česko, dnes jde ale jen a pouze o posílení vlastní pozice a získání maxima hlasů v nadcházejících volbách.

Demokraté letos rezignovali příliš rychle. Pokud šlo skutečně o Česko, jeho ukotvení, bezpečnost, prosperitu a reputaci v zahraničí, mohli lídři pomyslné demokratické „stojedničky“ bojovat i s „dvaadevadesátkou“, a to mnohem zuřivěji.