Kde jsou Strnadovy miliardy, tam jde státní zájem stranou

Michal Strnad, dědic impéria Jaroslava Strnada a nejbohatší Čech v posledních letech vystoupal až na vrchol žebříčku vlivných miliardářů, kde se vyhoupl z 9. místa na konci roku 2022 na 1. místo v roce letošním a jeho majetek podle magazínu Forbes přesáhl 17 miliard dolarů. Válka na Ukrajině je pak tím hlavním hnacím motorem Strnadova bohatství, protože skupina Czechoslovak Group, kterou dědic Jaroslava Strnada ovládá, operuje zejména v dodávkách vojenské techniky a munice, ale také vyrábí armádní a civilní vozidla Tatra nebo servisuje tanky sovětské výroby.

V dnešním článku popíšu, jak vláda Petra Fialy v minulých letech popírala státní zájmy, tuzemskou legislativu i péči řádného hospodáře v situacích, kdy šlo právě o zájmy Michala Strnada.

Po zvolení Roberta Fica premiérem na sklonku roku 2023 došlo k zásadnímu ochlazení vzájemných vztahů mezi vládami obou států. Fialův kabinet na Ficovu adresu nešetřil odsuzujícími komentáři k cestám slovenského premiéra do Moskvy a například Jana Černochová komentovala počínání Ficovy vlády slovy „Ustupovat Putinovi je cesta do pekel. Divím se, že to Slováci nevidí.“ Premiér Fiala později v roce 2024 v rozhovoru pro Deník Fica kritizoval i za jeho vystoupení v ruské televizi Rossija-1 a řekl „Západ za válku nemůže. Jednoznačná vina je na straně Ruska. Rusko je agresor, porušilo všechna pravidla i dohody mezinárodního řádu. Jakkoli to oslavovat nebo zpochybňovat je podle mě naprosto nepřijatelné,“ čímž odsoudil postoj Slovenska ke konfliktu na Ukrajině.

Když ale do politiky vstoupí zájmy Michala Strnada, lze přejít veškeré ideové i morální rozepře a Jana Černochová mohla zcela bez kritiky z vládních řad napřímo zadat miliardové nákupy munice pro Armádu České republiky slovenskému podniku ZVS Holding, který patří českému zbrojařskému magnátovi. Co je ale pro účely textu důležitější, ve společnosti ZVS Holding nemá podíl pouze Michal Strnad, ale polovinu akcií drží také slovenský stát.

Ano, Jana Černochová a zprostředkovaně vláda Petra Fialy nakupovala bez výběrového řízení munici, na které závisí bezpečnost České republiky, od státu, jehož premiér létá do Moskvy a který může rozhodnutím o neudělení exportní licence vývoz zablokovat nebo také může výrazně ovlivnit dodávky skrze svou kontrolu nad podnikem. Existují ale také firmy z České republiky, jejichž dodávky mohla Jana Černochová využít. Jde ale o konkurenci Michala Strnada, tudíž Ministerstvo obrany ani výběrové řízení nevypsalo a zakázku zadalo podniku spadajícímu do portoflia Michala Strnada miliardovou zakázku napřímo. Resort obrany ale neuspěl, tedy alespoň zatím. Antimonopolní úřad před několika dny zakázal Janě Černochové smlouvu uzavřít a argumentuje tím, že byl porušen zákon a Ministerstvo obrany nemělo k přímému zadání zakázky firmě Michala Strnada žádný důvod.

Tento moment, kdy Česká republika obešla tuzemské dodavatele a zadala firmě Michala Strnada, jejímž spoluvlastníkem je vláda, bytostně důležitý tendr na munici, je ale pouze jedním z mnoha dalších tendrů. Jinou miliardovou zakázku pro Michala Strnada zas vypsalo Ministerstvo vnitra Víta Rakušana z hnutí Starostové a nezávislí.

Resort Víta Rakušana vypsal na počátku tohoto roku miliardový tendr na nákup nových hasičských vrtulníků, které budou schopné pojmout takzvaný bambi vak o objemu až 3 000 litrů vody k hašení podobných požárů, jako byl ten, který zpustošil Národní park České Švýcarsko v roce 2022. Do zakázky se přihlásili dva dodavatelé, francouzský výrobce Airbus Helicopters S.A.S. a česká společnost Michala Strnada, Česká letecká a servisní a.s. Než uvedu, proč je samotný tendr diskutabilní a zadávací podmínky pro stát značně nevýhodné, prvně vysvětlím, jak postupují státy v zahraničí, konkrétně v Řecku, Polsku a Německu.

Řecká vláda v lednu tohoto roku oznámila nákup osmi nových hasicích vrtulníků H215 od francouzského Airbusu. Cena za tyto stroje dosáhla 311 milionů euro, tedy 7,5 miliardy korun a výrobce těmto strojům garantuje záruční servis po dobu 2 000 letových hodin. Vrtulníky H215 unesou až 4 000 litrů vody a jsou schopné vykonávat i záchranné mise s jeřáby nebo převážět náklad do nedostupných oblastí. Polsko pro účely svých požárníků nezvolilo Airbus, ale tamní vláda kombinuje policejní a civilní využití strojů Sikorski S-70i vyráběné v Polsku pod licencí výrobce Lockheed Martin. Tyto stroje vyráží hasit jen v případech rozsáhlých katastrof a polská policie má pro tyto účely separátní bambi vaky, které lze rychle ke strojům připevnit a výrobce při konfiguraci vrtulníků počítal i s tímto poměrně specifickým využitím. Němci pak postupují obdobně jako Poláci, ale pro své účely vybrali francouzské stroje Airbus H225, tedy větší a robustnější stroj v porovnání s řeckým modelem H215. Němci pořídili 44 nových vrtulníků primárně pro policejní, sekundárně pak pro hasičské operace za 1,9 miliard eur, respektive 48 miliard korun. Řecký, německý i polský tendr mají jedno společné. Státy pořizují nové stroje se zárukou a garantovaným servisem výrobce v rozsahu tisíců letových hodin. Cena za jeden stroj pak dosáhla u Němců 1,09 miliardy korun, u Řeků šlo o 952 milionů korun a Poláci jeden vrtulník S-70i pořídili za 1,05 miliardy korun.

V Evropě pak existuje i portugalský příklad, kdy se pro účely hasičů nepořizovaly nové stroje, ale repasované a modernizované vrtulníky UH-60 Black Hawk výrobce Sikorski, který spadá pod americký Lockheed Martin. Portugalci pořídili šest těchto vrtulníků za zhruba miliardu korun, respektive za 43 milionů eur. Cena jednoho repasovaného stroje tak dosáhla méně než 160 milionů korun. Tento kontrakt z roku 2022 byl následně prodloužen o tři roky později. Letos portugalští hasiči dokoupili od dodavatele Ace Aeronautics další tři vrtulníky UH-60 Black Hawk za 20,3 milionů eur, tedy v průměru opět za zhruba 160 milionů korun za kus. Cena obsahovala kompletní modernizaci klíčových komponent, pětiletou záruku a výcvik pro 8 pilotů a 21 mechaniků.

Teprve teď mohu český tendr analyzovat podobně jako ty zahraniční, ale zjištění jsou minimálně nepříjemná. Ministerstvo vnitra Víta Rakušana soutěž vypsalo s tím, že je možné českému státu dodat i repasované vrtulníky, ale dodavatel musí mít servisní středisko v České republice, což většinu potenciálních účastníků diskvalifikuje. Do soutěže se přihlásil i francouzský Airbus, ale stroje z rodiny Super Puma, tedy vrtulníky H215 a H225 jsou poměrně nové a jejich výroba odstartovala teprve v roce 2016. Společnost Česká letecká a servisní a.s. Michala Strnada se do soutěže přihlásila s dodávkou amerických strojů UH-60 Black Hawk, tedy s vývojovou řadou známých vojenských vrtulníků americké armády, jejíž produkce začala v roce 1974 skončila v letech 2004 až 2007. Cena jednoho minimálně 18 let starého stroje s repasovanými komponenty dosáhla 570 milionů korun bez DPH, tedy téměř čtyřnásobku toho, co platili za obdobné stroje Portugalci. Společnost Česká letecká a servisní navíc poskytuje českým hasičům a policistům stejný výcvik u totožné firmy Ace Aeronautics v USA, jaký dostali v ceně i Portugalci. Co ale českému kontraktu chybí, je záruční doba. Portugalci získali 5 let garantovaného servisu na místě v ceně vrtulníků, zatímco Češi mají od společnosti Michala Strnada garantovanou životnost pouhých 450 letových hodin a pokud stroje odlétají méně, servisní garance platí pouhé dva roky. Nové jsou pak na českých strojích jen ty nejdůležitější části, tedy rotory, motory a hřídele. Úředníci Ministerstva vnitra tak nakoupili staré stroje podobné těm portugalským za čtyřnásobnou cenu a získali kratší záruční dobu i méně garantovaných letových hodin.

Detaily ve smlouvě si může ověřit každý na veřejně dostupném portálu NEN, konkrétně pak v dokumentu RD_hasici_vrtulniky_cast_B.

Michal Strnad se společností Česká letecká a servisní a.s. výběrové řízení s vrtulníky UH-60 Black Hawk vyhrál a stroje dodá za 1,71 miliardy korun bez DPH. Pokud by stát nakupoval dražší nové vrtulníky, které ale vydrží o poznání větší zatížení a disponují delší životností, Michal Strnad by neměl co dodávat a resort Víta Rakušana by se musel obrátit na francouzský Airbus, italské Leonardo nebo americký Lockheed Martin prostřednictvím polské licenční výroby.

Pro kontext nákupní logiky Ministerstva vnitra je také nutné uvést, že vláda schválila pro účely pořízení šesti hasičských vrtulníků alokaci celkem 7 miliard korun, z čehož polovinu uhradí z evropských prostředků, konkrétně z programu RescEU. Ministerstvo vnitra rozdělilo zakázku na dvě části, kde v části A alokuje evropské prostředky, které jsou ale podmíněné nákupem nových, nikoliv repasovaných strojů, jejichž nákup by Evropská unie neproplatila. Vnitro tak poptává v části A tři nové stroje za 2,7 miliardy korun a se společností zbrojaře Strnada uzavřelo smlouvu na část B, která je hrazena ze státního rozpočtu a samotný resort si vyspecifikoval, že tyto prostředky mohou jít i na pořízení zastaralých a repasovaných vrtulníků, které dodává právě Strnad.

Nákupy munice od vlády, kterou Fialův kabinet dlouhodobě kritizuje za příliš proruský přístup a pořízení starých vrtulníků za násobně vyšší ceny než je v zahraničí běžné, to jsou jen dva příklady letošních nepochopitelných událostí, které mají jednoho společného jmenovatele - podnikatele Michala Strnada. Třetí, neméně závažnější kauzou spojenou s Michalem Strnadem, jsou četné přestupy elitních českých rozvědčíků z civilní rozvědky ÚZSI pod resortem Víta Rakušana.

Podle informací Českého rozhlasu odešli z české civilní rozvědy ÚZSI minimálně čtyři vysoce postavení důstojníci a skončili, nepřekvapivě, v holdingu Michala Strnada Czechoslovak Group. Ve Strnadově holdingu kromě dalších rozvědčíků pracuje i šéf operací české civilní tajné služby, což je mimořádně vlivná pozice se znalostí těch nejcitlivějších státních tajemství. Dalo by se namítnout, že i čeští špioni mají svobodu volby, ale není to úplně pravda. Odchod těch, kteří strážili česká státní tajemství a disponují informacemi, jejichž vyzrazení by mohlo ohrozit státní zájmy, musí posvětit jejich zaměstnavatel a nadřízená autorita, v tomto případě je to pak opět Ministerstvo vnitra Víta Rakušana. Lídr hnutí STAN musel odsouhlasit odchod těchto rozvědčíků a vydat potřebné povolení, váže jej k tomu totiž jeho zákonná povinnost podle zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti.

S takovou palebnou silou v podobě nositelů státních tajemství a zkušených rozvědčíků již lze úspěšně zosnovat i hybridní a vlivové akce. I k takovým krokům se Michal Strnad v minulosti podle informací médií již odhodlal a útok na firmu Seznam a jejího majitele Iva Lukačoviče je tou nejhorší ukázkou propojení státu a vlivových zájmů.

Dalším nebezpečným úkazem je situace na přelomu let 2024 a 2025, kterou zmapovaly servery PageNotFound a Respekt. Michal Strnad měl využít svůj vliv a vládní kontakty k zajištění nepřátelského převzetí největšího českého média, tedy serveru Seznam. Podle informací PageNotFound mělo v říjnu tohoto roku dojít ke schůzce majitele Seznamu, Iva Lukačoviče, s premiérem, ředitelem ÚOHS a dalšími lidmi, kteří měli Lukačoviče přesvědčovat, aby firmu Seznam rozdělil a prodal, ideálně pak Michalu Strnadovi. Jelikož v sídle firmy skutečně tou dobou proběhla razie ÚOHS a došlo k podivnému vyhazovu Marka Ungera, který měl být Strnadovým koněm uvnitř firmy, nelze brát zveřejněné informace na lehkou váhu. V takovém případě je pak v České republice zřejmě možné při vynucování zájmů nejvlivnějšího tuzemského zbrojaře zaútočit na médium skrze státního regulátora pod dohledem premiéra a jeho okolí, což je zarážející.

K Michalu Strnadovi by se státní úředníci nebo vláda neměli chovat jako k nejlepšímu příteli, jehož zájmy prosazují nehledě na politickou realitu, zájmy občanů nebo zdravý rozum. Na počínání nejvlivnějšího tuzemského zbrojaře by mělo být dohlíženo se stejnou opatrností, s jakou se dnes stát a tuzemské úřady staví k podnikání Andreje Babiše, Pavla Tykače nebo Daniela Křetínského. Vliv nejbohatšch a nejvlivnějších miliardářů bude vždy růst a zasahovat do zájmů státu, ale stát si zřizujeme právě proto, aby tento vliv eliminoval, nikoliv posiloval a Strnadovi v jeho cestě za majetkem v hodnotě 30 miliard eur po vstupu na burzu stát nemá pomáhat, ale má jej kontrolovat.

Poznámka pod čarou

Na závěr doplním, že pokud vás dnešní text zaujal, stojí za ním dlouhé hodiny pátrání i ověřování informací. Ocením tak i sdílení textu mezi veřejnost. Pokud se rozhodnete finančně podpořit můj blog, potěšíte zejména mou manželku, která mi stále spílá, že je to úplně k ničemu, nikdo to nečte a namísto řešerší záručních lhůt státních vrtulníků bych měl raději koupit dětem ponožky nebo promazat skřípající dveře. Já ale i nadále věřím, že pouze skrze kontrolu angažované veřejnosti mohou politici kulturně dospět a zdržet se nekalých praktik, které zbytečně snižují vážnost, důvěru i respekt tuzemským politickým institucím i politikům samotným.