Článek
Předmluva:
Vzhledem k předloženým dokumentům a informacím v dnešním článku se nebráním spolupráci s investigativní novinářskou obcí. Mé možnosti neumožňují konfrontaci úřadů, získání vyjádření relevantních osob a právní podporu nutnou k rozkrytí mnoha větších kauz, než je dnes zmíněné kontroverzní výběrové řízení v textu níže.
Jedním z důvodů, proč tento blog píšu, je informování společnosti o netransparentním prostředí a často pochybné praxi v nakládání s veřejnými prostředky, materiálu mám na několik životů. Zatímco v USA bych mohl úřadům předložit důkazy o jasném porušení zákona o veřejných zakázkách a získal bych odpovídající odměnu za vystoupení proti současné praxi, v České republice budu jako podnikatel v sektoru odepsán a nikdo, zvlášť veřejný sektor, již o mé služby nezavadí ani pověstnou tyčí. Tolik k tomu, proč píši pod pseudonymem a nezveřejním svou skutečnou identitu.
O některých veřejných zakázkách je rozhodnuto předem
V České republice máme tři typy veřejných zakázek. První je zcela transparentní výběrové řízení, kde je důkladně sepsaná dokumentace, vyvážený poměr kvalitativních ukazatelů u uchazeče proti cenové nabídce a kritéria hodnocení netvoří pouze cena. Těchto výběrových řízení je na základě mé osobní zkušenosti minimum a jde zejména o zakázky v rozmezí 100 tisíc korun až 25 milionů. Musím touto cestou ocenit Středočeský kraj, kde jsem až v údivu pozoroval skutečně transparentní veřejné zakázky, což v ČR není samozřejmostí.
Druhým typem je zakázka, o které je předem rozhodnuto a existuje skupina spolupracujících dodavatelů. Ti si rozdělí zisk a vzájemně se pokryjí ve výběrovém řízení. Zde je vždy riziko, že do výběru vstoupí někdo nežádaný a tak existují metody, jak se takového účastníka zbavit. Abych pouze nespekuloval, takovou zakázkou je například IT projekt Ministerstva pro místní rozvoj, kam se přihlásily dvě firmy. Jedna podala nabídku za 65 milionů korun a druhá za polovinu. Díky předem určenému vítězi se ministerstvo druhé firmy obratně zbavilo skrze četná hodnotící kritéria závisející na zaujatém pohledu úředníků. To, že firma s nižší nabídkou provozuje četné státní systémy po dekády a zcela prokazatelně má větší zkušenosti v implementaci dotyčných systémů než výherce, nikdo neřeší.
Při čtení ve zprávě o hodnocení účastníků a přidělování hodnotících kritérií přesně tak, aby to vyšlo, lze mluvit minimálně o kontroverzním výběru dodavatele, ne-li o předem jasném vítězi.
Pak tu máme třetí typ výběrového řízení, ten nejméně transparentní - situace, kdy může vyhrát pouze jedna firma a stát nastaví podmínky tak, že je není schopen splnit nikdo kromě preferovaného dodavatele. O tomto obcházení zákona o veřejných zakázkách budu psát dnes. V hlavní roli je Digitální informační agentura a sdružení CZ.NIC z.s.p.o., které spravuje českou národní doménu a službu MojeID, konkurenci Bankovní identity.
O výherci státní zakázky je předem jasno, kritéria může splnit jen jedna firma
Tématem dnešního článku je ,,Poskytování národního EIDAS uzlu“. Nevíte, co je EIDAS uzel? Jde o přípravu na implementaci evropské digitální peněženky - nástroje sloužícího k opuštění fyzických dokladů a přesunu k digitálnímu prokazování nejen totožnosti, ale také rozličných oprávnění, například řidičského průkazu a podobně. Výsledkem má být digitální prostředek sloužící na celoevropské úrovni k vyřízení pojištění, prokázání se doklady a evropští politici hodlají nabídnout poskytovatelům služeb přístup do EIDAS sítě, tedy jim dále umožňit poskytovat své služby digitálně napříč Evropou.
Každý stát EU má vlastní národní EIDAS uzel - rozumějte datacentrum, respektive poskytovatele odpovídajícího za dotčené funkce a předávání i zabezpečení osobních údajů - a státy si tyto služby objednávají u soukromých institucí nebo vysokoškolských výzkumných center.
Jde o poměrně novou službu, která se stále vyvíjí. V České republice EIDAS uzel zprovoznilo sdružení CZ.NIC z.s.p.o. teprve v roce 2016 a od té doby dosud evropská digitální peněženka neexistuje. Na provoz infrastruktury stát dedikuje zhruba 4,5 milionů korun ročně - dříve to bylo méně, kolem 3 milionů ročně.
Tak už víte, co je EIDAS uzel - něco, co zatím nikdo nevyužívá, ale peněženka se postupně vyvíjí. Až teď mohu po úvodním kontextu přikročit k samotné zakázce a její problematice. Dne 11. 6. 2024 ve 14:46 místního času vypsala Digitální informační agentura výběrové řízení na dodávku EIDAS uzlu pro Českou republiku na následující čtyřleté období 2024 až 2028.
O výsledku bylo předem rozhodnuto. Zakázku získalo dle očekávání sdružení CZ.NIC z.s.p.o. , kritéria byla totiž nastavená tak, že je nemohl nikdo jiný splnit.
Příklad v praxi - úřady předem vyřadily veškerou konkurenci
Ďábel se ukrývá v detailu. V případě výběrového řízení na dodavatele EIDAS uzlu tento detail nebyl jeden, ale bylo jich hned několik.
Digitální informační agentura stanovila pro nového provozovatele podmínku (dokument - zadávací dokumentace), že musí dodat příklad obdobné provozované služby podle evropské regulace v uplynulých třech letech, čímž de facto zredukovala počet možných dodavatelů na současné provozovatele EIDAS uzlů v evropských zemích. Kdo nepředloží realizovanou zakázku národního EIDAS uzlu, ten nemůže uspět.
Registr smluv - výřez dokumentace zadavatele. Soutěžit mohou pouze ti se zkušeností s realizací EIDAS uzlu. V České republice jde o jedinou firmu.
Pořád ale existuje množství zahraničních dodavatelů, kteří by se nedejbože mohli přihlásit a předem určený výběr dodavatele Digitální informační agentury sabotovat. Jak vyřadíme tyto dodavatele, přemýšleli jistě úředníci a vymysleli jednoduchý, ale účinný způsob k dosažení cíle.
Kromě podmínky existujícího kontraktu na EIDAS uzel, obsahuje výběrové řízení Digitální a informační agentury České republiky další podmínku - tým dodavatele služby musí obsahovat minimálně tři profesionály, kteří mluví plynně česky.
Pro zahraniční dodavatele - nemáte v týmu tři Čechy? Nemáte nárok o zakázku soutěžit i za podmínky, že byste dříve EIDAS uzel provozovali.
Touto komplikací pro jakoukoli konkurenční firmu bylo dílo dokonáno. Nejen, že nemohly o zakázku usilovat české firmy, protože jediným poskytovatelem národního EIDAS uzlu byl od roku 2016 CZ.NIC, ale také agentura úspěšně efektivně zamezila účasti zahraničních firem - je nepravděpodobné, že zahraniční poskytovatelé služby budou mít v realiačním týmu tři Čechy schopné plynně ovládat češtinu.
No a hádejte, jak výběrové řízení na dodavatele EIDAS uzlu dopadlo? Přihlásil se jediný účastník - sdružení CZ.NIC z.s.p.o. - a zakázku získal. Nabídl sice vyšší cenu než byla ta odhadovaná, i tak ale Digitální informační agentura zakázku odsouhlasila.
CZ.NIC z.s.p.o. za správu národního EIDAS uzlu získá v dalších čtyřech letech 18 823 000 Kč.
A takto se, milí čtenáři, obchází zákon o veřejných zakázkách v praxi. Je pouhou shodou okolností, že Ondřej Filip, ředitel sdružení CZ.NIC z.s.p.o., byl po dobu působení ministra Ivana Bartoše, zakladatele Digitální a informační agentury, jeho poradcem?
Více příště.
