Článek
Nejen Česká republika, ale také další státy střední a východní Evropy mají dlouhodobé problémy s korupcí. Na povrch vyplouvají kauzy korupce ve zdravotnictví, jmenovat lze Motol nebo IKEM, ale také v oblastech dotací, obrany i nákupu informačních technologií a souvisejících systémů. Rčení „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ je v České republice příliš hluboko zakořeněné a bez rozhodných opatření korupci nevymýtíme nikdy, naopak se praktiky budou vyvíjet i s technologiemi šifrování a nekonečný hon na kočku a myš mezi policisty a korupčníky nikdy neskončí.
Položme si otázku, kolik lidí nečinně pozorovalo praktiky v Nemocnici Motol a kolik dalších přihlíželo Babišově snaze získat - údajně neoprávněně - dotaci pro malé a střední podniky? Kolik dalších stovek nebo tisíců kauz mohlo být zastaveno přímo zúčastněnými lidmi z řad úředníků, zaměstnanců firem nebo i ze strany samotných aktérů, jejichž zakázky jsou často korupčníky podmíněny a oni podnikatelé by bez úplatků tendry nezískali?
Zní to jako nemožný úkol, vymýtit korupci se zdá nemožné a tak nezbývá než utrácet miliardy korun za protikorupční oddělení a další miliardy ztrácet samotnou korupcí. Na světě ale existují státy, které si s korupcí poradily a nikde se nelze inspirovat více, než ve Spojených státech. V České republice se slušnost, čest a odpovědnost nevyplácí. Protikorupční legislativa i ochrana whistleblowerů je k smíchu a zcela evidentně nefunguje.
Nevidím, neslyším, nepromluvím
Před čtyřmi lety začaly práce na tvorbě zákona č. 171/2023 o ochraně oznamovatelů, jehož přijetí bylo komentováno jako skutečný krok proti korupci v České republice. Realita nemůže být ale dál od pravdy a legislativa byla přijata pouze kvůli transpozici relevantní evropské směrnice do českého práva. Podle nového opatření musí firmy i veřejné instituce zřídit funkci takzvaného ombudsmana a zajistit oznamovatelům nekalého jednání ochranu před odvetnými opatřeními. Stát ani firmy nesmí člověka, který na neetická nebo nelegální chování upozorní, jakkoli postihnout a například vyhodit nebo mu snížit odměny.
Představa situace, kdy zaměstnanec upozorní na manipulaci zakázky se škodou v teoretické výši 50 milionů korun, je dobrou ukázkou nesmyslnosti přijatého opatření. Takový zaměstnanec bude nenávratně čelit pověsti udavače, hrozby pro firemní bezpečnost a posléze se setká s nepřímou diskriminací ve formě psychického nátlaku a nenávisti vedení. Oznamovatelé v takovém případě odejdou s dobrým pocitem a s ohledem na délku soudních řízení v České republice bude v lepším případě roky, než se celá událost vyšetří. V horším případě soud neuzná důkazní břemeno jako dostatečné a oznamovatel může očekávat finanční sankce, ne-li civilní žalobu a propadnutí majetku v důsledku náhrady škody.
Už jen představa, že korupci uvnitř soukromých firem nebo státních institucí řeší samotné firmy nebo instituce, je zcela nepřijatelná a pro oznamovatele, kteří hazardují s vlastními kariérami, budoucností a často i s osudem nezaopatřených dětí, nenabízí oznamování nekalého jednání žádné benefity. Raději nic neuslyší, nekalé jednání přehlédnou a rozhodně nepromluví, protože proč by také měli? Dobrý pocit životní náklady nezaplatí a nezajistí dětem prostředky na vysokoškolské studium nebo koníčky.
Takto potíráme korupci v České republice. Proti tomu lze také ukázat, jak se s korupcí a nekalým jednáním firem i státních institucí vypořádávají ve Spojených státech, kde tradiční korupce téměř neexistuje. Lobbing a klientelistické vazby jsou jiný příběh, ty ale nezmizí nikdy.
Oznamovatelé nekalých praktik získávají v USA ročně miliardy. Státu ale ušetří až osminásobek
Ve Spojených státech mají své programy pro ochranu a odměňování oznamovatelů rozličné státní instituce. Ministerstvo spravedlnosti zřídilo program pro oznamování zločinů proti vládě a Komise pro obchodování s cennými papíry chrání a odměňuje oznamovatele nelegálních praktik obchodníků a bojuje proti předkládání nepravdivých informací a zkreslování situace firem obchodovaných na burze. Svůj program má také Daňová správa, která skrze zákon False Claims Act pomocí odměňování oznamovatelů potírá daňové podvody.
Mechanismus je primitivně jednoduchý. Oznamovatel dodá úřadu věrohodné, ověřitelné a úplné informace dokládající nekalé jednání. Pokud úřad rozhodne a koná, získá oznamovatel 10 až 30 % z částky odpovídající způsobené škodě. Stát tedy odmění oznamovatele částí prostředků, které díky oznamovateli ušetřily státní instituce, nebo byly ochráněny peníze investorů, případně i integrita vlády a jejích úřadů. Zákon myslí na peníze státu, etiku i legalitu jednání komerčních společností a oznamovatel je tím, kdo včasným upozorněním získá odměnu klidně i v řádu několika desítek milionů dolarů, je-li kauza zásadního významu.
Zvýšila se míra udání bez důvodu? Ne, za neodůvodněné udání oznamovatelům hrozí až 5 let vězení a drakonická finanční pokuta. V důsledku správně nastaveného zákona tak míra false-positives, tedy neodůvodněných udání, nepřesáhla v letech 2020 až 2025 1 % ze všech evidovaných oznámení. Instituce naopak vyplatily za rok 2023 800 milionů dolarů a v roce 2024 650 milionů dolarů zhruba tisícovce oznamovatelů, což odpovídá 1,4 milionu dolarů za osobu.
U některých typů oznámení existují v USA minimální a maximální odměny. Například u daňových podvodů nepřesáhne odměna oznamovateli 2 miliony dolarů i v případě, kdy by došlo k podvodu v násobně vyšších částkách. Naopak u burzovních zločinů jsou odměny neomezené a od zavedení zákona se podíl podvodů násobně zmenšil, konkrétně o zhruba 80 %.
Spojeným státům se přijatá legislativa vyplácí a oznamovatelé jsou nejen chráněni, ale také získávají za odhalení korupčních a podvodných praktik štědré finanční odškodnění. A výsledek? 72 % nelegálních praktik neodhalí vyšetřovatelé, ale jsou oznámeny whistleblowery.
NKÚ, Rada pro boj s korupcí i Piráti. Zákon byl v České republice navržen třikrát a nikdy neprošel
Poprvé navrhuje americký model inspirovaný zákonem False Claims Act Nejvyšší kontrolní úřad společně s Transparency International roku 2010 a jednání se vedou až do roku 2015. Zákon navrhuje odměnu oznamovatelům korupce a posiluje jejich ochranu. Návrh nebyl přijat, oficiálním odůvodněním byly obavy z rozpočtových dopadů, což zní poměrně bizarně. Neodpustím si nadsázku - podle této teze by buď odměny oznamovatelům korupce přivedly státní kasu k bankrotu, nebo by naopak stát skoro zázrakem vykázal skokově lepší hospodaření.
Roku 2018 navrhuje Rada pro koordinaci boje proti korupci vedená Radimem Němečkem sněmovní tisk 112/18, který kopíruje americký model s drobnou výjimkou a tou je odměna jen v případě odhalení velkých případů se škodou nad 50 milionů korun. Legislativa ale ve sněmovně ovládané hnutím ANO nezískává dostatečnou politickou podporu.
Posledním pokusem o zavedení odměn oznamovatelům byla snaha Pirátů v letech 2020 až 2022, kdy opět obnovili jednání o americkém modelu ve sněmovně ovládané kabinety Andreje Babiše a posléze i Petra Fialy. Narazili ale na zeď v podobě odmítání politiků a legislativa opět nebyla přijata.
A tak se poradce premiéra Fialy schází v sauně s náměstkem nemocnice IKEM, v Motole si zas kupují počítačky peněz a Jiří Faltýnek usilovně lobuje za zájmy zahraničních firem při vybírání mýtného a má tolik aktivit, že si k dokumentaci všech probíhajících tendrů musí zřídit celý diář, který následně získají Seznam Zprávy a dosud nedošlo k jedinému obvinění, ačkoli jsou manipulace veřejným tajemstvím.
Kolik pro veřejnost bezejmenných úředníků, zaměstnanců firem, ale například i asistentů politiků o těchto kauzách ví, ale nevidí, neslyší a nepromluví? Dobrý pocit takové lidi nenamotivuje a politici přesně znají recept na řešení, jen jej setrvale odmítají.
