Článek
Bývalý prezident Miloš Zeman ohlásil své volební preference. Zatímco v minulých volbách místo ČSSD zvolil hnutí ANO, letos bude bývalý premiér, prezident a předseda sociální demokracie volit hnutí Stačilo! Daniela Sterzika. Ještě v roce 1995 ale Miloš Zeman jako předseda ČSSD pomáhal prosadit takzvané Bohumínské usnesení, kterým se strana distancovala od spolupráce s komunisty a jinými zástupci politického extrémismu. Tyto časy jsou ale nenávratně pryč, dnešní SOCDEM kandiduje po boku Marty Semelové a Lea Luzara, tedy těch nejradikálnějších komunistů stalinistického rázu a navíc vystupuje z pozice slabšího partnera. Veřejná podpora Miloše Zemana pro Vidlákovo hnutí je pak jen dokládá, že je to právě exprezident Zeman, kdo společnost již dlouhodobě infikuje jedem třídní nenávisti, křivdy a závisti.
Zeman ale Českou republiku velmi obratně rozkládá zevnitř dlouhodobě. Jeho kroky lze vnímat jako přímý útok na demokratické instituce, nejnižší pudy voličů a jakékoli pozůstatky slušnosti mezi občanskou společností. Zeman tak jednal vždy a nepřestává ani dnes.
Instituce, demokracie a ústava pod útokem. Zemanovi nebylo svaté nic
Byl to právě Zeman, kdo jako první zneužil pravomoci prezidenta republiky a nedlouho po svém zvolení v roce 2013 zaútočil na demokracii v České republice poprvé. Namísto jmenování Miroslavy Němcové premiérkou podle dohody koaličních stran vzešlých z voleb, Zeman pověřil řízením země nikým nevolenou vládu Jiřího Rusnoka a ta vládla až do ledna roku 2014, tedy zhruba 4 měsíce po sněmovních volbách 20. srpna 2013. Ne nadarmo se vládě říkalo „Vláda přátel Miloše Zemana.“
Již roku 2013 se tak ústava České republiky stala trhacím kalendářem a demokracie po dlouholeté stabilitě, kdy prezidenti Havel i Klaus ústavu dodržovali, Zeman zaútočil poprvé, ale nikoli naposled. Během vlády Bohuslava Sobotky Zeman popřel a naboural další pilíř, na kterém demokracie v České republice stojí, tedy jednotnou zahraniční politiku, jejímž garantem je vláda a premiér, nikoli prezident republiky. Zemanovy cesty do Číny a poklonkování diktátorům Českou republiku ponížilo a rozkol mezi vládou a Pražským hradem jen dokonal Zemanovo dílo, tedy rozdělil společnost na dva tábory prezidentových příznivců a odpůrců. Slova o vraždění novinářů po boku Vladimira Putina pak smazalo hranice morálních, etických i lidských hodnot. Právě tyto hodnoty by ale hlava státu měla v občanech inspirovat, nikoli potírat.
Prezident Zeman ale nezůstal jen u rozsévání rozkolu mezi demokratickými institucemi a v roce 2018 poprvé otestoval limity ústavy a odolnosti české demokracie. V reakci na demisi Sobotkovy vlády Zeman ponižujícím představením na Hradě neodvolal celý kabinet, ale pouze premiéra Sobotku, čímž zcela podlým způsobem pomohl Andreji Babišovi a během procesu překročil veškerá do té doby myslitelná tabu spojená s výkonem funkce prezidenta republiky. Následně nechal Zeman Babiše vládnout bez důvěry celých osm měsíců a opět si znění ústavy vyložil po svém.
Byl to právě Zeman, kdo naboural principy demokracie v České republice popřením znění ústavy, popřením principu legislativy, exekutivy a prezidentského dohledu, ale také popřením základních lidských hodnot, jakými jsou slušnost, čest, úcta k lidskému životu a odsouzení těch, kteří své moci zneužívají například v Číně a Ruské federaci. Zemanova nákaza ale společnost zasáhla nejen na politické úrovni. Bývalý prezident také v občanech inspiroval závist, zášť, křivdu a třídní nenávist. Tento odkaz cítíme i dnes, kdy je demokracie nejen v České republice, ale i v Evropě a Spojených státech testována jako nikdy dřive.
Když občany sprostě uráží prezident, rozkládá společnost
Hlava státu je nejvyšším ústavním činitelem a reprezentuje Českou republiku v zahraničí i v tuzemsku. Z principu funkce by mělo jít o člověka, který reprezentuje to nejlepší z českého národa nejen v oblasti intelektu, ale také lidských hodnot.
Jak si pak ale vysvětlit četné urážky, kterými Miloš Zeman častoval své politické oponenty a zacházel při popisu jejich osobností do těch nejprimitivnějších rovin, jakými jsou vzhled, pohlaví nebo tělesné postižení. Michala Žantovského Zeman označil sprostým přívlastkem jako trpaslíka a novináři pak byli v prezidentově vidění světa hnůj, fekálie a pitomci. Urážkám neunikl ani Zdeněk Bakala a další podnikatelé, zatímco moderátorku Terezii Tománkovou Zeman ponížil přímo během živého vysílání tím, že jí označil za hloupou blondýnu, která by stejně jeho větám nerozuměla. Zeman zpochybňoval i nezávislost soudů, práci tajných služeb a podle vlastních slov věřil více během odhalení ruského zapojení do kauzy Vrbětice ruské FSB než tuzemským orgánům činným v trestním řízení.
Pokud tyto věty a události vytrhneme z izolovaných kontextů, nabourával Zeman společenský smír, demokratické instituce i důvěru v politický systém včetně nezávislosti represivních orgánů. Vše nezpochybnitelné bylo Zemanem zpochybněno a to nikoli skrze konstruktivní kritiku nebo fakta, ale skrze nejnižší lidské pudy a urážky.
Miloš Zeman reprezentuje vše, co Českou republiku brzdí a rozkládá
Když se dnes podíváme na vše, co je v České republice špatně, lze jmenovat zejména nesmiřitelné politické tábory vládního a protivládního tábora, nedůvěru Čechů v demokratické instituce a závist i nenávist, která brání vzájemnému pochopení a rozvoji. Sledovat lze ale také erozi elit, tedy vzdělaných a úspěšných osobností, které v západních demokratických společnostech vždy osudy zemí utvářely a společnost formovaly. Pokud bych měl najít osobnost, která hodnotový rozklad České republiky nejen že nejvíce podpořila, ale také mnoho společenských sporů přímo vytvořila, nelze přičíst více zásluh komukoli jinému než právě Miloši Zemanovi.
Konec v úřadu prezidenta republiky Zemana nezastavil a letos se pokouší o poslední útok na demokratické instituce, společnost i nejnižší pudy voličů v době, která určí zda budeme nadále žít v demokracii a svobodě. Když republika potřebuje sjednotitele, podpoří exprezident Zeman tu nejvíce antisystémovou politickou partaj, tedy hnutí Stačilo!
Stačilo! přímo vystupuje proti demokratickému zřízení, souvisejícím institucím, ale i proti zahraničně politickému ukotvení České republiky v NATO a Evropské unii. Zeman svou podporu vyřkl nejen Danielu Sterzikovi a Kateřině Konečné, ale také Vojtěchu Klusáčkovi, který inspiruje občany k ozbrojenému odporu proti vládě a Martě Semelové, která je kovanou stalinistkou a popírá politické vraždy i invazi sovětských vojsk v roce 1968. Dodnes pamatuji, jak jsme s týmem kampaně Karla Schwarzenberga v roce 2013 interně nazvali volby zkouškou, zda je Česká republika již skutečně na západě, nebo zda jsme zůstali vězni vlastní závistivosti a komunistické nauky třídního boje. Výhra Miloše Zemana tak následně potvrdila nejhorší obavy mne i zbytku Schwarzenbergova týmu.
Miloš Zeman vždy byl a zůstává nejhorším a zároveň dodnes nejvlivnějším rozsévačem strachu, nenávisti, třídního boje a těch nejnižích lidských vlastností, jakými jsou pohrdání, závist a pomstychtivost. Jeho volba preferované politické partaje v letošních říjnových volbách tak dává naprostou logiku a je také zcela upřímná. Zeman vždy ničil, rozkládal, štval a rozeštvával. Letos tomu není jinak.
