Pokrytectví Konečné: Severokorejci dostali tanky, Češi měnovou reformu a soudruzi se nikoho neptali

Pokrytce odjakživa nenávidím a hnusí se mi představa, že by právě oni vládli České republice a utvářeli vnitřní i zahraniční politiku. Pokud někdo lže, pravděpodobně také krade, jak praví známé české přísloví a v případě komunistů i jejich sympatizantů platí rčení dvojnásob.

V dnešním textu nebudu psát o kauzách nebo o současném dění na politickém kolbišti, ale zaměřím se více na historii. Málo se připomíná komunistické zbrojení a výdaje Československé socialistické republiky na zbrojní dodávky pro cizí země a posílení bojeschopnosti, které dosahovaly neuvěřitelně vysokých částek nesrovnatelných se závazky odsouhlasenými na summitu NATO v Haagu. Právě výdaje na obranyschopnost republiky jsou přitom trnem v oku kandidátům Stačilo! a hnutí SPD, které horují za jejich snížení, nejlépe by však podle obou hnutí bylo, kdyby Česká republika z NATO vystoupila a stala se neutrální zemí.

Jak se ale rozhodovalo za minulého režimu, k jehož odkazu se Kateřina Konečná transparentně hlásí? Překvapivě neprobíhala referenda, rozhodovali komunističtí papaláši a zbrojilo se více než navrhují členové NATO v kombinovaném rámci 3,5 + 1,5 % HDP.

A jelikož by se političtí pokrytci měli pojmenovat a jejich lži znevěrohodnit, odhaluji v textu níže rozsah pokrytectví Kateřiny Konečné a skutečné výdaje komunistické ČSSR na cizí války, zbrojní dodávky i finanční podporu třetích zemí, kterou komunisté navíc zcela transparentně poskytovali na úkor místních občanů a jejich peněženek.

Pojďme si nyní historickou optikou zopakovat výdaje Československé socialistické republiky na zbrojení a předtím je také dobré zmínit i války, které jsme jako stát podporovali. I v době totality jsme totiž cizí války platili a české zbrojovky cizí války sponzorovaly paradoxně v daleko větší míře než dnes. Na obranu a zbrojení se vydávalo násobně více než dnes a v souvislosti komunisté zanedbávali školství, zdravotnictví i ony Kateřinou Konečnou zmíněné důchody.

Československá socialistická republika dodávala zbraně do Sýrie, Iráku, Vietnamu a také vyzbrojovala marxistické povstalce v občanské válce na území Angoly, dodávala protiletadlovou munici Egyptu, aby jí v průběhu šestidenní války používal proti Izraeli a protiletadlové zbraně z Československa sestřelovaly americké i francouzské letouny na území Vietnamu. To ale není všechno. České zbraně se objevovaly i u komunisty podporovaných milic v Etiopii, Jemenu a vyzbrojili jsme také Libyjský režim tanky, děly i municí. Muammar Kaddáfí pak zbraně z komunistické ČSSR rozhodně nevyužíval k mírovým účelům, ale pobil desítky tisíc svých odpůrců.

Kateřina Konečná má vlastně pravdu, Československá socialistická republika skutečně podporovala celosvětový mír v komunistickém duchu. Takový mír znamenal v době totality převraty, vojenské intervence, občanské války a konflikty se statisíci, ne-li miliony oběťmi.

Během války v Koreji stáli českoslovenští komunisté na straně režimu Kim Ir-sena a jeho marxistických jednotek. Československá socialistická republika ale namísto opravy místní infrastruktury a investic do válkou zničeného průmyslu v Československu zaslala Severokorejcům zbrojní a finanční podporu ve výši jedné miliardy československých korun. ČSSR zasílala lokomotivy, krátké i dlouhé zbraně, delostřeleckou munici i letadla, čímž v dnešním pojetí Kateřiny Konečné ČSSR přímo prodlužovala válku a podporovala utrpení.

Jen pro představu - jedna miliarda Kčs odpovídala zhruba jednomu procentu HDP Československa. V dnešním přepočtu by tak šlo o podporu ve výši zhruba 75 až 80 miliard korun. Korejská válka ale nebyla jedinou zemí, kam komunisté zasílali ohromné finanční částky a kde sponzorovali cizí války. Také občanská válka v Angola nesla stopu československých zbraní a financí. Komunisté dodali Kubánci podporovanému marxistckému režimu 15 000 útočných pušek, 10 000 samopalů, granáty, plamenomety - jednoduše přesně ty propriety potřebné k šíření komunistických myšlenek. Angola ale nedokázala úvěry splácet a dlužila československým komunistům v roce 1983 celkem 330 milionů Kčs. Tento dluh byl později v roce 1996 smazán a za zbraně jsme nikdy nedostali zaplaceno - konflikt v Angole si vyžádal odhadem 500 tisíc až 1 milion mrtvých. Je pravděpodobné, že část z těchto obětí usmrtily právě komunisty zaslané zbraně. Zbraně ČSSR dodávala i do Etiopie, Jemenu a Iráku v období irácko-íránské války.

Teze o podporování cizích válek a prodlužování konfliktu skrze zasílání zbrojních dodávek je pouhou iluzí. I komunistická ČSSR války prodlužovala, zbrojní dodávky zasílala a v případě Vietnamu nebo Severní Koreje přesahovala co do % HDP podpora i současnou podporu Ukrajiny při boji proti Rusku.

Zcela pomýlená je i představa, že 5 % HDP nebo dokonce snad i 2 % HDP v rámci českého členství v NATO znamenají neufinancovatelné výdaje na obranu. Komunistická ČSSR zbrojila dvojnásobně více a na obranu vydávala mezi 5 až 7 % HDP, nejvíce v 50., 70. a 80. letech 20. století.

Rekordním se stal rok 1953, kdy komunisté sestavili rozpočet s výdaji na obranu ve výši 43 miliard Kčs (starých korun před měnovou reformou) a HDP země dosahovalo pouhých 450 miliard Kčs. Výdaje na obranu tak překročily neuvěřitelných 10 % HDP země a to v čase, kdy na území Evropy neprobíhala válka a stále bylo třeba rekonstruovat nacisty zdevastované hospodářství a investovat do obnovy země.

Paradoxně také výdaje na obranu převyšovaly kombinované výdaje na školství, zdravotnictví i důchody. O problematice pojednává i komunisty pravidelně vydávaná Československá statistická ročenka, jejíž některá vydání, například to z roku 1957, lze najít i dnes v digitálním repozitáři Moravské zemské knihovny. Na školství šlo zhruba 5 % HDP, na důchody pouhých 1,8 % a do zdravotnictví pouhá 3 % výkonu domácí ekonomiky.

Dokonce i v roce 1989 utráceli komunisté přes 5 % HDP na zbraně a armádu, šlo o 6,2 % výkonu národní ekonomiky. Po celou dobu vlády totalitního režimu tak investice do obrany převyšovaly ty dnešní a většinově přesáhly kromě konce 60. let i oněch dnes proklínaných 5 % HDP v rámci aliance NATO.

A nyní po výčtu reálné situace v komunistickém Československu lze vyhodnotit i teze a programové cíle novodobé reprezentantky KSČM a hnutí Stačilo! Vidláka Daniela Sterzika, za které komunistka kandiduje.

V programovém prohlášení se například píše následující:

Neodpustím si komentář - V minulosti jste ale cizí konflikty platili. Místo spolupráce jste sponzorovali občanské války a donekonečna jste řešili financování vlivu komunistického hnutí v Africe, Asii i na Blízkém východě. Od Stalina a jeho nástupců jste si nechali poslušně diktovat, kdo na území ČSSR bude a nebude mít vojáky a pokud byste spolupracovali, neodmítli byste Marshallův plán. Celé počínání komunistů z ČSSR by se dalo shrnout do věty: Severokorejcům zaplatíme tanky, našim zařídíme měnovou reformu. Protestovat nešlo, takoví by skončili na šibenici jako Horáková.

Konečná se také neváhá dotknout nejnižších pudů občanů a slova ,,Naše zdravotnictví jde do háje a Ukrajině stavíme nemocnici“ vyvolávají dojem o podfinancovaném českém zdravotnictví. Rád bych opět připomněl, že v době, kdy většina občanů Československa přišla o své úspory díky měnové reformě, zasílala ČSSR miliardu ve zbrojní i materiální pomoci Severokorejským komunistům a výdaje na zbraně a armádu dosahovaly rekordních objemů.

Trochu protimluv, že? Jestli to náhodou nebude tím, že zbrojit mohou podle Konečné jen ti ,,správní“. Rusové utrácí 9 %, Íránci 7 % a Severokorejci dokonce 28 % svého HDP. Kritiku těchto režimů ale od Kateřiny Konečné neuslyšíme a také neuslyšíme pravdu o zbrojní podpoře občanských válek komunistickým Československem a Rudá Katka také nezmíní, jak bývalí soudruzi do obrany investovali často i na úkor zájmů místních obyvatel, kteří čekali fronty na maso.

A ne, rozhodně se nikdo na názor běžných občanů neptal a o referendu si lidé mohli nechat zdát. Pokud někdo nesouhlasil, dostal obuškem - třeba jako ti, kteří po měnové reformě vyšli do ulic a Novotný povolal Lidové milice.