Článek
Nedávno zveřejněný článek o teoretické ústavní většině poslanců ANO, Stačilo! a SPD podle nejnovějších volebních průzkumů popisuje realitu deklarované vůle voličů v České republice. Máme se připravit na změny v České republice, rušení Senátu, odklon na východ a bezprecedentní smršti antisystémových opatření? Ne tak rychle, v cestě stojí Senát a tam zmíněná hnutí buď absentují úplně, nebo zastávají jen marginální pozice. I v případě zvolení onoho bloku a nepochopitelné, ba reálné touze Andreje Babiše složit kabinet s uskupeními Tomia Okamury a Daniela Sterzika, nedojde v zemi k zásadním změnám alespoň v dalších čtyřech letech. Dosáhnout 49 senátorů totiž není pro hnutí ANO, SPD a Stačilo! možné ani ve chvíli, kdy by partaje vyhrály 100 % senátních okruhů v následujících volbách.
Jakýkoli ústavní zákon, například ten o opuštění NATO nebo EU by se podle čl. 10 české Listiny základních práv a svobod musel opírat o ústavní většinu nejen v Poslanecké sněmovně, ale také v Senátu.
Referendum o EU ani NATO nebude, Senát se nezruší a Ústava se nezmění bez souhlasu obou komor
Vstup do EU i Severoatlantické aliance podléhal schválení ústavní většinou poslanců i senátorů, čímž je podle české ústavy nutné tento postup opakovat i při opuštění obou mezinárodních aliancí. Tím končí prostor SPD a Stačilo! k jejich nápadům o vypsání celostátního referenda, protože pro každou jednotlivou alianci musí schválit zákonodárci obou komor třemi pětinami související zákon. To je podle rozložení sil v současném Senátu České republiky nereálné.
SPD, Stačilo! i Andrej Babiš více či méně koketují s možností zrušit horní komoru, tedy Senát. Pro realizaci tohoto kroku by museli senátoři hlasovat pro rozpuštění horní komory a aktivně propustit sami sebe více než třemi pětinami hlasů, což odpovídá 49 senátorům při maximální účasti na hlasování. Hnutí ANO má senátorů v současnosti pouze 13 a opírá se také o hlas Roberta Šlachty. Hnutí SPD se může opřít o spřízněnou senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou a tím síly tří uskupení v horní komoře naráží na své limity. V následujících volbách v říjnu 2026 se bude volit třetina nových senátorů, konkrétně 27, tedy i při 100 % volebním zisku ANO, SPD a Stačilo! neexistuje pravděpodobnost ústavní většiny i v horní komoře.
Z výčtu možných snah SPD a Stačilo! lze také uvést, že nelze přijmout členství v mezinárodní alianci typu BRICS bez souhlasu ústavní většiny zákonodárců, nelze posílit či pozměnit pravomoci prezidenta republiky a také nelze změnit volební systém. Kdybych zašel do opravdu bizarních rovin, nelze také připojit Českou republiku k Rusku a nelze přijmout rubl (ani jinou měnu) na místo české koruny.
Spoustu hypotetických i reálných programových bodů uskupení Andreje Babiše, Daniela Sterzika a Tomia Okamury prosadit nemohou. Jsou ale i taková opatření, která by tato trojkoalice (rozumějte nepřiznaná devítikoalice) přijmout mohla. Níže uvedená opatření lze schválit prostou většinou poslanců a nelze zákonodárcům nijak zabránit ani při přehlasování veta senátu a prezidenta republiky.
ČT může být zrušena a žáci ve školách se mohou dočkat výchovy k národovectví
Stejně jako nebyla třeba třípětinová většina obou komor parlamentu ke schválení navýšeného financování České televize a Českého rozhlasu, lze také tyto obě instituce bez třípětinové většiny omezit, zestátnit, okleštit a nebo i zrušit. K těmto krokům níže by ale mohla přistoupit jakákoli vláda s prostou většinou více než 100 poslanců.
Tři uskupení se shodnou na potřebě reformovat Českou televizi a Český rozhlas. Tuto reformu si představují skrze rozpočtové financování veřejnoprávních médií a tento krok může zásadně přispět k silnější vládní kontrole, čímž bude nezávislost médií ohrožena. Na druhé straně je pro objektivní vyhodnocení plánů zejména hnutí ANO třeba uvést, že tyto modely financování fungují i v zahraničí, například v Dánsku nebo Švédsku, ale doprovází je silné pojistky nezávislosti. I odborníci upozorňují, že sjednocní ČT, Českého rozhlasu a teoreticky i agentury ČTK pod jednu entitu by nemuselo být zcela kontraproduktvní. Je ale otázkou, jak se reformy ujmou národovci pod Danielem Sterzikem a Tomiem Okamurou, kteří mají s veřejnoprávními médii nevyřízené účty a zda budou na nezávislost dbát - pravděpodobně nikoli.
Lze také zavést minimální DPH na české potraviny, čímž se sníží konkurenceschopnost a zvýhodní agrobaroni podporující hnutí Stačilo!, jmenovitě Gabriel Večeřa a Zdeněk Jandejsek. Hnutí ANO je pak ovládáno největším agrobaronem v České republice, Andejem Babišem. Lze tak očekávat tlak na kvóty v řetězcích, maximální ústupky potravinářům a zemědělcům také zvýhodnění těchto skupin na úkor zahraniční konkurence.
Samotnou kapitolou je školství, kde hnutí SPD a Stačilo! dlouhodobě nesouhlasí s inkluzí, výukou o osobách homosexuální orientace a učební látce propagující toleranci. V hypotetickém případě si lze představit konzervativní osnovy s důrazem na národovectví, tradiční rodinu a selektivní výuku občanských hodnot. Není třeba připomínat, že právě kabinet s podporou hnutí ANO inkluzi pod ministryní Valachovou zavedl, to ale dnes již není podstatné.
Obavy o směřování státu nejsou na místě. I tak se ale může změnit mnohé
Je na místě si položit otázku, je možné změnit fundamenty státu bez ústavních změn? Ano i ne, jak ukázal Robert Fico. Čtyřletý mandát je stále příliš krátkou dobou k hlubším a trvalejším změnám v samotném státním zřízení a Robert Fico nemusí čelit Senátu, který v českém případě zablokuje ty nejšílenější nápady celkem spolehlivě.
I tak ale můžeme v případě catch-all přístupu hnutí ANO s podporou národovců očekávat změny v každodenním životě. Pro část voličů těchto partají budou jistě pozitivní, je ale otázkou, zda prospějí perspektivě naší země. Národovci mohou změnit školství, potravinářství, energetiku, daňový systém, zdravotnictví i sociální dávky. Mohou také vypudit ukrajinské uprchlíky ze země, což by zásadně ohrozilo provozuschopnost zdravotnických zařízení a některých firem, které našly v Ukrajincích tolik potřebnou pracovní sílu a výsledky nové injekce života do českého pracovního trhu vidíme i na růstu českého HDP.
Ty skutečně zásadní změny v podobě zahraničního směřování země nebo přerušení členství v mezinárodních aliancích ale ani Daniel Sterzik s Tomiem Okamurou neprotlačí navzdory hypotetické - leč nepravděpodobné - podpoře poslanců Andreje Babiše.
Chaos, zmar, nekompetentnost a systémové změny? Možná. Obavy o zahraniční směřování České republiky? Ty nejsou ani v případě ústavní většiny ANO, SPD a Stačilo! zatím na místě. Máme totiž funkční dvoukomorový parlament a role Senátu může být po letošních volbách důležitější než kdy dříve. Bude to horní komora, která bude zamítat, korigovat a podmiňovat ty nejšílenější nápady politiků, kteří často nikdy dříve neřídili ani firmu, natož stát a nyní se hlásí o slovo.
