Článek
Dnes napíšu poměrně utopický, o to více ale objektivní a realistický text o politické reprezentaci České republiky, která odmítá zcela jasný kompromis vedoucí k první vládě České republiky s mandátem realizovat skutečně potřebné reformy.
Andrej Babiš a jeho hnutí ANO dlouhodobě kritizuje kabinet Petra Fialy za neschopnost, neplnění volebního programu a četné komunikační i provozní přešlapy, jmenovat lze zpackanou digitalizaci stavebního řízení nebo bitcoinovou aféru Pavla Blažka a dalších členů ODS. Odplatou vlády je kritika Babiše za jeho působení v STB, kontroverzní privatizace spojené s Agrofertem a vládní tábor také upozorňuje na možné odsouzení lídra hnutí ANO ve věci podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo, kde se blíží pravomocný rozsudek městského soudu.
Jednoduše do sebe politici pálí ostrými kdykoli to jde a napříč tábory se neustále jen obviňují a vylučují vzájemnou spolupráci. Sekundují jim protestní a antisystémové strany SPD a Stačilo!, jejichž jediným skutečným programem je kritika systému demokracie, Evropské unie a všeho nepříjemného, co politici prosadit musí, aniž by často sami chtěli - žádá si to geopolitická situace nebo státní rozpočet.
A tak máme v České republice situaci, kdy jsou politici vlastním přičiněním izolovaní do dvou nesourodých bloků, ačkoli by mohli vytvořit blok třetí, který toho prosadí více a měl by i daleko větší mandát od občanů než současné dva tábory.
Spojenci, kteří si nerozumí ani v základních otázkách
Každý den slýcháme o hrozbě v podobě spojení hnutí ANO a SPD či Stačilo!. Na druhé straně se z opozičního tábora ozývá kritika ,,pětidemolice“ a ,,Fialové bídy“, která má apelovat na spojení proti vládnímu kabinetu. Nikdo již nerozlišuje jednotlivé strany vládního tábora a podobná je situace i v opozici. Jedni jsou za Babiše s někým, druzí podporují vládu.
Zajímá se ale někdo o konkrétní programy a ideové polohy vládních i opozičních stran? Zřejmě již ne, protože by takoví informovaní občané zjistili, že si spojenci na vládní i opoziční barikádě vlastně nerozumí ani se ,,svými“. Nejde jen o marginálie, ale o zásadní otázky směřování České republiky.
Vládní tábor je rozdělen ve čtyřech zásadních oblastech - v daních, klimatické politice, posilování pravomocí Evropské unie a v přijetí eura jako národní měny. Hnutí STAN, TOP09 a Piráti prosazují větší pravomoci pro EU, větší akcent na klima, vzdání se práva veta v některých otázkách a obě partaje jsou pro přijetí eura. ODS a KDU-ČSL přitom euro odmítají, ke klimatické politice se staví zdrženlivě, vzdání se práva veta v EU nepodporují a Evropskou unii se snaží někdy více či méně konstruktivně kritizovat.
Opozice kritizuje všechny čtyři zmíněné oblasti, ale neshoduje se v daleko důležitější otázce a tou je členství České republiky ve dvou klíčových mezinárodních uskupeních a také se hnutí ANO s dvěma dalšími partajemi neshodne v otázce Ukrajiny a Ruska. Hnutí ANO podpořilo vládní program pomoci ukrajinským uprchlíkům a ačkoli často kroky vlády politici ANO kritizují, reálně však svými činy podpořili i zbrojní podporu pro napadenou zemi. Vláda Andreje Babiše také vyhostila ruské diplomaty a otázka členství v NATO a EU je podle expremiéra i špiček hnutí mimo diskuzi.
Logicky a objektivně tak z výčtu výše vyplývá, že nejpočetnější skupina voličů v České republice zastává kombinaci postojů ODS, ANO a KDU-ČSL se zhruba 50 % podpory občanů. Progresivnější postoje zastává TOP09, Piráti a hnutí STAN se zhruba 23 % podpory a opoziční SPD a Stačilo! dohromady reprezentují v průzkumech nálady bezmála 18 % voličů.
Sečteno, podtrženo - vláda ANO, KDU-ČSL a ODS by měla mezi občany nejvyšší podporu a strany mají vzájemně nejvíce programových průniků.
Nyní si asi mnoho čtenářů řekne ,,To je nemožná blbost“ a bohužel mají pravdu. Politici namísto hledání řešení hledají důvody k rozporům a opět nelze vinu házet ani na jeden z táborů, averzi budují konstantně jak vládní partaje, tak opozice.
Vláda ANO, ODS a KDU-ČSL by zřejmě dosáhla ústavní většiny
Utopická varianta vlády by pro občany České republiky nabídla mnoho výhod. Podle současných průzkumů voličských preferencí by ANO, ODS a KDU-ČSL dohromady získaly mezi 50 až 55 % podpory. Pokud by 5 % hranici nepřekročilo hnutí Stačilo! a zbylé strany získaly mandáty na základě dnešních průzkumů agentur, koalice ODS, KDU-ČSL a ANO by zřejmě získala ústavní většinu 120 hlasů v Poslanecké sněmovně.
Poprvé v historii České republiky by existovala vláda s mandátem provádět skutečné reformy, nikoli pouhé změny, které po čtyřech letech zruší nový kabinet. Taková vláda by byla kriticky proevropská, sdílela postoje vůči NATO a musela by se shodnout na míře podpory pro Ukrajinu, obranných výdajích a dílčích záležitostech - to se ale děje i dnes a rozpory mezi Luďkem Niedermayerem a Alexandrem Vondrou jsou větší než mezi Karlem Havlíčkem a Martinem Kupkou.
Cíl snížení emisí o 90 % do roku 2040 je poměrně ambiciózní. Komise se jej však rozhodla držet způsobem, který viditelně rozvolňuje podmínky pro jeho dosažení. Tento cíl totiž není plně srovnatelný s cílem 55 % pro rok 2030 – do výpočtů se nově započítávají negativní emise i…
— Luděk Niedermayer (@LudekNie) July 3, 2025
S prohlášením Luďka Niedermayera výše by zřejmě nesouhlasila ani většina poslanců KDU-ČSL a ODS.
V reálném světě by samozřejmě i v takovéto vládě politici narazili na rozpory a o tom politika je. Úkolem politiků není hádat se nad vzájemnými osobními averzemi a minulostí, úkolem politiků je dosáhnout kompromisu ve prospěch občanů a státu. Tato odpovědnost by měla přední lídry partají vést i k myšlenkám nad nepříjemnými spojenectvími a cílem nesmí být izolování druhé strany do kouta, ale prosazování programu.
Andrej Babiš má s politiky ODS a KDU-ČSL společného daleko více, než si je sám schopen a ochoten přiznat. Odmítá vyšší zdanění nemovitostí, odmítá zpřísnění klimatické politiky a odmítá euro. Přeje si vyšší podporu rodinám a chce řešit situaci extrémně nízké porodnosti. Někde se na to ale musí sehnat peníze a zde přichází v úvahu sníženi personálu státního aparátu a škrcení subvenčních programů z dílny ODS.
Jedním z důvodů, proč je vláda Petra Fialy často kritizovaná a kroky vlády občané nechápu, je prostý fakt, že SPOLU a Piráti mají shodu na prozápadní orientaci, pokud ale nahlédneme do programů jednotlivých stran, neshodnou se na konkrétních opatřeních a často si názorově protiřečí. Kočkopes, který vznikl v reakci na vládu Andreje Babiše s podporou komunistů ale není odpovědí na skutečné výzvy, kterým Česká republika čelí. Závěrem utopického textu tak připomenu, že hlavním úkolem politiků není tvořit aliance proti někomu, ale pro něco. Není cílem politického oponenta izolovat, ale nabídnout kompromis. Spojenectví nevycházející z programu, ale z osobních preferencí není udržitelným ani přínosným spojenectvím a lze celkem logicky očekávat protiúder oponenta ve chvíli, kdy se kontrola sněmovní většiny vymění.
V České republice existuje většina, která může naleznout kompromis a s mandátem občanů získat i ústavní většinu a jistotu kontinuity prosazených opatření v delším programovém období. Muselo by pouze dojít k dílčím kompromisům jednotlivých stran, například by se Andrej Babiš musel vzdát premiérského postu a někteří politici současné vlády by o své mandáty pravděodobně přišli také, jde ale o malou oběť za skutečný politický kompromis. Takový kompromis by neměl být vyloučen již před volbami ani jedním z táborů, protože by paradoxně za vládou sjednotil postoje voličů v České republice.
