Článek
Když si někdo vybírá fond, obvykle nevybírá jenom fond, ale i firmu, která ho spravuje. Jméno správce zní jako zkratka pro kvalitu: velká značka, dlouhá historie, tedy nejspíš i lepší výsledek. Cena za tu značku se přitom mezi jednotlivými firmami liší mnohem víc, než by většina lidí čekala. Zajímalo mě, jestli se z ceny dá cokoli usoudit o tom, co klient nakonec dostal.
Vzal jsem veřejnou databázi 1 348 tříd fondů dostupných v Česku, kterou vedu na PorovnejFondy.cz, a rozdělil ji podle správce. Počítám třídy, tedy jednotlivé řádky nabídky, a záměrně je neslučuji do rodin: každá měnová i poplatková varianta má vlastní roční náklad a právě o nákladu tenhle text je. Do srovnání jsem pustil jen správce, který má v nabídce aspoň osm tříd a zároveň aspoň osm z nich s pětiletou historií. Bez té druhé podmínky by se do žebříčku dostal medián počítaný ze čtyř řádků, což už není nabídka, ale náhoda. Osm a víc tříd má 26 správců, obě podmínky splnilo 22 z celkových 66. Dohromady drží 1 198 tříd, tedy 88,87 % celé nabídky. Data jsou k 30. červnu 2026.
Mezi 22 správci je v ceně rozdíl 13,28násobku
Nejlevnější nabídku má iShares, značka burzovně obchodovaných fondů: medián celkové roční nákladovosti 0,18 % u 14 tříd. Na opačném konci stojí C-Quadrat s 2,39 % u devíti tříd. To je 13,28násobek, ale je to hlavně rozdíl mezi dvěma odlišnými způsoby správy peněz, ne mezi dobrou a špatnou firmou. Sledovat index stojí jinak než vybírat jednotlivé tituly. Jakmile tuhle jednu značku vynechám, rozpětí se výrazně zúží: od 0,86 % u BNP Paribas po zmíněných 2,39 %, tedy 1,53 procentního bodu. Aktivně řízené nabídky se v ceně liší podstatně, ale ne řádově.
Levnější polovina má medián 4,51 %, dražší 4,37 %
Seřazené správce jsem rozdělil v půli a u obou polovin spočítal medián jejich mediánů pětiletého ročního výnosu. Levnější polovina, s mediánem poplatku 1,71 %, vyšla na 4,51 % ročně. Dražší polovina s 1,85 % vyšla na 4,37 %. Rozdíl je 0,14 procentního bodu, což je proti rozptylu, který v datech běžně vidím, prakticky nic. Obě poloviny se navíc překrývají. Nejlepší medián v dražší polovině je 5,56 % ročně, nejhorší v levnější 2,12 %, a dvě z jedenácti dražších nabídek se dostaly nad střed té levnější poloviny.
Rychlý přepočet: co za pět let stojí 0,18 % a co 2,39 %
- 100 000 Kč: 900 Kč proti 11 400 Kč
- 250 000 Kč: 2 200 Kč proti 28 500 Kč
- 500 000 Kč: 4 500 Kč proti 57 000 Kč
- na půl milionu je rozdíl za pět let 52 500 Kč
Model počítá jen náklad, tedy poplatek sražený pět let po sobě z původní částky, bez výnosu, bez daní, bez poplatků distributora a bez dalších vkladů. Obě sazby přitom platí pro jiný obsah portfolia a jiné riziko, nejsou to dva zaměnitelné produkty.
Korelace ceny a výnosu je minus 0,64, po vyřazení jedné značky minus 0,12
Korelace mezi mediánem poplatku správce a mediánem jeho pětiletého výnosu vyšla minus 0,64. Na první pohled to vypadá jako jasné potvrzení, že levnější je lepší. Jenže celý ten vztah drží jediný bod na kraji grafu, právě ta nabídka indexových fondů s poplatkem 0,18 % a mediánem výnosu 10,96 % ročně. Když ji vynechám a nechám v souboru jen 21 aktivních správců, korelace spadne na minus 0,12, tedy prakticky na nulu. Mezi aktivně řízenými nabídkami cena o výsledku neříká nic, ani jedním směrem.
Napadlo mě, že rozdíly v ceně vysvětlí složení nabídky, protože akciové fondy bývají dražší než dluhopisové. Korelace mediánu poplatku a podílu akciových tříd u správce ale vyšla minus 0,18, tedy slabá, a navíc opačným směrem, než by taková úvaha čekala. Nejdražší firma v žebříčku nemá v nabídce ani jednu akciovou třídu a její medián pětiletého výnosu je 4,47 % ročně. Cenu tedy neurčuje jen to, co je uvnitř.
Uvnitř jednoho správce dělí fondy 11,92 bodu
U každého správce, který má aspoň deset tříd s pětiletou historií, jsem spočítal rozpětí mezi desátým a devadesátým percentilem výnosu. Medián toho vnitřního rozpětí je 11,92 procentního bodu ročně. Nejsevřenější nabídka drží 1,78 bodu, nejrozevřenější 20,15. Pro srovnání, mezi nejlepším a nejhorším mediánem správce je 9,43 bodu. Uvnitř jedné firmy je tedy typicky větší rozdíl než mezi firmami navzájem. Jméno na obálce výsledek neurčuje, určuje ho konkrétní fond uvnitř té obálky.
U 30 tříd chybí i to jediné číslo, které jde znát dopředu
Ve srovnávaných nabídkách je 30 tříd, u kterých databáze nemá celkovou nákladovost vyplněnou vůbec. Chybí přitom u firem, které mají jinak stovky řádků v pořádku, takže to není otázka velikosti. A ani vyplněné číslo není celý účet: TER nezahrnuje transakční náklady fondu, výkonnostní poplatek tam, kde ho fond má, ani vstupní a výstupní poplatek distributora. Poplatek sám o sobě není nic špatného, je to cena za službu. Problém začíná tam, kde ji klient nezná a nedokáže si k ní přiřadit, co za ni dostává.
- Co za ten roční poplatek dostávám? Výběr jednotlivých titulů, měnové zajištění nebo osobní servis stojí jinak než sledování indexu, a jsou to různé služby, ne různě poctivé ceny.
- Je číslo, které mi ukázali, celková nákladovost, nebo jen manažerský poplatek? Bývá to rozdíl několika desetin procentního bodu ročně.
- Jak dopadly ostatní fondy téhož správce? Rozpětí uvnitř jedné firmy bývá širší než rozdíl mezi firmami, takže samotná značka o mém fondu neřekne skoro nic.
Co si z čísel odnést
Cena je jediné číslo, které investor zná dopředu a které platí bez ohledu na to, jak rok dopadne. Naměřený pětiletý výnos naproti tomu popisuje pět konkrétních let a není zárukou dalších pěti, u žádného ze správců v tabulce. Kdo si vybírá podle jména na obálce, řídí se tím, co se dopředu změřit nedá, a přehlíží to jediné, co je jisté. I poplatek 2,39 % ročně přitom může být dobře utracený, pokud za ním stojí služba, kterou ten člověk opravdu chce. Pozná se to jenom tak, že si tu službu nechá vyjmenovat položku po položce.
Zdroje: Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů, Česká národní banka (cnb.cz).
