Článek
Kdo si v Česku vybírá podílový fond, má pocit téměř neomezeného výběru. Seznam dostupných fondů má přes tisíc řádků a každý nese jiný název. Chtěl jsem vědět, kolik různých firem za těmi řádky ve skutečnosti stojí a jak se o nabídku dělí.
Podkladem je veřejná databáze 1 348 tříd fondů dostupných v Česku, kterou vedu na PorovnejFondy.cz, se stavem k 30. červnu 2026. Každý řádek je jedna třída, tedy jedna konkrétní podoba fondu, takže fond nabízený v korunách i v eurech se počítá dvakrát. Správce beru tak, jak je databáze vede u každé třídy. Jinak to v textu výslovně uvádím.
Prvních pět správců má 698 tříd, tedy 51,8 % nabídky
Databáze obsahuje 66 správců. Kdyby se o nabídku dělili rovným dílem, připadlo by na každého zhruba 20 tříd. Ve skutečnosti má největší z nich, Amundi, 187 tříd a sám pokrývá 13,9 % nabídky. Následují Fidelity se 154 třídami (11,4 %), PARVEST se 144 (10,7 %), Franklin Templeton se 115 (8,5 %) a Schroders s 98 třídami (7,3 %).
Dohromady je to 698 tříd z 1 348, tedy 51,8 %. Na polovinu nabídky stačí pět firem. Prvních deset správců má 919 tříd, 68,18 % celku, a na devět desetin nabídky jich stačí 24. Zbylých 42 správců se dělí o necelou desetinu.
Ekonomové měří koncentraci trhu takzvaným Herfindahlovým indexem, součtem čtverců tržních podílů. U české nabídky fondů vychází 666 bodů. Taková hodnota odpovídá trhu, na kterém by stálo 15 stejně velkých správců. Mezi 66 jmény tedy vybíráte zhruba jako mezi patnácti.
Polovina správců má nejvýš pět tříd a dohromady 4,9 % nabídky
Na opačném konci je dlouhý chvost. Polovina správců, tedy 33 firem, má nejvýš pět tříd. Dohromady jim patří 66 tříd, jen 4,9 % nabídky. Celkem 19 správců má v databázi jedinou třídu. Medián je 5,5 třídy na správce, takže typický správce v nabídce nabízí hrstku fondů, zatímco pět největších jich má každý přes devadesát.
Výsledek jsem ověřil dvěma dalšími způsoby, protože počítání po třídách nahrává velkým zahraničním domům, které mívají jeden fond v několika měnách. Když třídy téhož fondu sloučím (stejný správce, stejná kategorie a stejný název bez označení měny, měnového zajištění, výplatní varianty a koncového písmene třídy), zbude 970 odlišných fondů. Pět největších správců jich má 469, tedy 48,4 %, a na polovinu je potřeba šest firem. Koncentrace se tedy trochu zmírní, ale nezmizí.
Opačným směrem vede pohled po skupinách. PARVEST je značka fondů BNP Paribas, CPR patří do skupiny Amundi a iShares do skupiny BlackRock. Po spojení těchto značek má Amundi 213 tříd a BNP Paribas 175. Pět největších skupin pak drží 755 tříd, tedy 56 % nabídky.
V korunách je to jinak: pět největších dělá jen 30,9 % korunových tříd
Koncentrace se ale mění podle toho, na kterou část nabídky se člověk dívá. Pět největších správců je zahraničních a korunovou podobu má jen 141 z jejich 698 tříd, tedy 20 %. U ostatních správců je v korunách 49 % tříd. Z 457 korunových tříd v databázi proto pět největších dělá jen 141, tedy 30,9 %. Korunovou nabídku drží hlavně tuzemští správci: hned za Amundi se 73 korunovými třídami stojí Conseq se 45, ČSOB s 29 a Česká spořitelna s 27.
Podobně rozdílné je to podle kategorií. U dluhopisových fondů pokrývá pět největších 62 % tříd, u akciových 58 %. U nemovitostních fondů naopak jen 2 třídy z 59, protože tuhle kategorii dělá 26 převážně menších tuzemských správců. Kdo hledá akciový nebo dluhopisový fond, vybírá tedy z nabídky, jejíž většinu dělá pět firem.
Rychlý přepočet: roční poplatek podle velikosti správce
- 100 000 Kč: při mediánu u pěti největších správců (1,78 % ročně) 1 780 Kč za rok, u ostatních (1,80 %) 1 800 Kč
- 250 000 Kč: 4 450 Kč proti 4 500 Kč ročně
- 500 000 Kč: 8 900 Kč proti 9 000 Kč ročně
- rozdíl mediánů je 0,02 bodu, tedy 20 Kč ročně na každých 100 000 Kč
Poplatek je medián celkové nákladovosti (TER) tříd v každé skupině. Nezahrnuje vstupní poplatky distributora, daně ani výnos. Mediány skupin popisují nabídku jako celek, u konkrétního fondu se poplatek může lišit oběma směry.
Velikost správce nic neslevňuje, rozdíl mediánů je 0,02 bodu
Dalo by se čekat, že správci se stovkami fondů budou díky velikosti levnější. Data to nepotvrzují. Medián ročního poplatku je u pěti největších 1,78 %, u zbylých 61 správců 1,80 %. Na 100 000 Kč je to rozdíl 20 Kč ročně, tedy prakticky žádný. U každého fondu má smysl ptát se, co za poplatek dostanete, a velikost správce na tu otázku odpověď nedává.
Ani pětiletý výnos neříká, že velký správce znamená lepší výsledek. Třídy pěti největších mají medián 3,93 % ročně, ostatní 5,05 %. Rozdíl ale vzniká skladbou: mezi menšími správci je 57 nemovitostních tříd a ty prošly posledními pěti lety jinak než dluhopisy, kterých mají velké domy hodně. Navíc jde o pět konkrétních let, která se nebudou opakovat, a minulá výkonnost není zárukou toho, jak si kterákoli skupina povede v dalších letech.
Na co se zeptat
Z čísel neplyne, že by velký správce byl lepší nebo horší volba. Plyne z nich něco praktičtějšího: dva fondy s úplně odlišným názvem mohou patřit stejné firmě, často i stejnému týmu, který řídí podobná portfolia. Kdo si chce rozložit riziko mezi víc fondů, udělá dobře, když se u každého podívá do dokumentu s klíčovými informacemi, kdo je jeho správcem. Tři fondy od jednoho správce jsou méně rozložené, než jak vypadají.
A druhá otázka zní, z jaké části nabídky prodejce vybírá. U akciových a dluhopisových fondů má pět firem většinu tříd, v korunách a u nemovitostí je trh rozdrobený mezi desítky tuzemských domů. Kolik různých správců je v nabídce, kterou dostáváte, je jedna z mála věcí, které se dají ověřit předem a během pár minut.
