Článek
Do programu festivalu pořádaného Moravskou filharmonií se oratorium dostalo už potřetí a pokaždé s velkým úspěchem. V letošním roce hostil koncert brněnský českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského, zvaný Červený kostel.
Červený kostel v Brně získal své jméno podle barvy cihel, ze kterých byl v roce 1867 postaven.
Bronius Kutavičius (1932-2021) se často nechával inspirovat historií a litevským folklórem. Zvlášť si zamiloval lidové písně zvané sutartinés, které originálně pracují s lidskými hlasy, proplétají je a spojují, jakoby vznikala neviditelná výšivka.
Začátek koncertu v setmělém kostele patřil sonátě pro varhany „Ad Patres“, kterou interpretoval Marek Paľa.
Po úvodu v podání varhan umocněných deštěm bušícím do střechy kostela přišel čas na hlavní skladbu večera. Chrámovou lodí postupně prošli černě oblečení členové Brněnského akademického sboru i sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna, aby přivítali posluchače ve zcela zaplněném kostele.
Během jednotlivých částí účinkující přecházeli podle pokynů sbormistra a dirigenta Michala Jančíka do jednotlivých částí lodě, čímž se jejich hlasy magicky „přelévaly“ přes posluchače. Spolu se sólistkou Anetou Podrackou Bendovou, varhany a kvartetem lesních rohů nás provedli celým kouzelným obřadem od Kobylky zelené přes Uctívání vrchu Medvégalis, Zaklínáním hada až po Uctívání dubu.
Sbormistr Michal Jančík musel při vedení skladby dirigovat nejen do všech čtyř světových stran, ale i vzhůru na kůr, kde byli hudebníci.
Závěrečná část má název Odcházení a autor, který pracoval s texty litevského básníka Sigitase Gedy, v ní formou chorálu vzdal poctu přijetí křesťanství v Litvě. To zde „zvítězilo“ nad pohanskými obřady až na přelomu 14. a 15. století.
Po závěrečném Odchodu, kdy jednotliví zpěváci pomalu opouštěli loď kostela a „odnášeli“ s sebou zvuk, se spokojení diváci odměnili účinkujícím pětiminutovým potleskem ve stoje.
