Cestou křížovou na vrchol ke kapli Marie Rast přes vodopády sv. Wolfganga až do kláštera

Při koupi lístku, mě zarazilo, že v ranním spoji se již v Rybníku nepřestupuje. Doba jde kupředu, pomyslela jsem si. Na cestě mi ve sluchátkách dělali společnost něžné tóny soundtracku k filmu Sbohem Krištůfku Robine, které dokáží pohladit na duši. Když vlak projížděl krajinou pokrytou jinovatkou a sluneční paprsky prosvítaly z levé strany, pomyslela jsem si, jak dobře jsem udělala, že jsem se nenechala odradit a vydala se na cestu.

Po vystoupení na vlakovém nádraží jsem zamířila k městu, kde jsem si mohla vychutnat tichou procházku mezi historickými budovami, jež jsou v místním městském prostředí fascinující. Zde jsem obdivovala místní architekturu, která vyzařovala klidnou krásu.

Odtud jsem se vydala po křížové cestě vedoucí vzhůru k prvnímu zastavení dnešní cesty – ke kapli Maria Rast. Tato mariánská poutní kaple na severním úbočí Martínkovského vrchu se nachází kousek od Vyššího Brodu. Podle legendy zde Panna Maria s Ježíškem odpočívali a v roce 1844 byl objeven obraz Panny Marie Sněžné. V roce 1887 zde byla postavena první kaple, která byla později nahrazena poutním kostelíkem. V roce 1898 byla kolem kaple vybudována křížová cesta, která dodnes slouží poutníkům.

Na chvíli jsem se zastavila, obklopena tichem a klidem tohoto magického místa, a nechala se unášet jeho duchovní atmosférou. Po příchodu dalších návštěvníků jsem pokračovala po zelené turistické značce, která mě vedla strmým kopcem dolů. U cesty jsem se napojila na žlutou turistickou stezku, která mě zavedla k malebným Vodopádům svatého Wolfganga. Tyto vodopády se nacházejí na Menší Vltavici a jsou tvořeny několika kaskádami. Nejvyšší část tvoří vodopád vysoký cca 3 metry. Místo je známé nejen svou krásou, ale i tím, že je domovem vzácných druhů ptáků, jako jsou skorce vodní nebo ledňáčci. Když jsem se přiblížila k vodopádům, věděla jsem, že jsem na správném místě. I když již neexistuje původní lávka pod vodopády, která byla vyhlídkovou destinací, nová provizorní lávka mi umožnila aspoň pohodlný přechod na druhou stranu.

Pokračovala jsem po stezce, která mě vedla zpět do Vyššího Brodu, až jsem dorazila k místnímu klášteru a kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Vstoupila jsem do kostela, kde světlo slunečních paprsků prosvítalo vitrážemi oken a vytvářelo nádhernou atmosféru. Na chvíli jsem se zastavila, ponořila se do tiché modlitby a na závěr zapálila svíčku.

Venku jsem se setkala s místní tříbarevnou kočičkou. Vytáhla jsem z batůžku dobroty, které jsem pro ni měla připravené, a chvíli jsem si sedla, abych ji pohladila a pochovala. Když jsme se dostatečně pomazlili, vydala jsem na nedaleké vlakové nádraží.

Zpáteční cesta vedla přes Rybník, kde měl vlak do Českých Budějovic dvacetiminutové zpoždění, což mi dalo příležitost objevit čekárnu. I když tam nebylo příliš teplo, stále to bylo příjemnější než být venku. Nakonec jsem se zahřála až doma u hrnku voňavého horkého čaje, při němž jsem si uvědomila, jak krásný může být výlet, i když je počasí chladné. Výlet do Vyššího Brodu je vždy nezapomenutelným zážitkem, plným přírodních i duchovních krás.