Článek
Měla jsem ale v plánu výlet, na který jsem se těšila jako malá holka, a tak jsem se rozhodla nepoddat se předpovědím. Naplánovala jsem trasu tak, že bych kolem 13. hodiny měla dorazit do Radostic, kde je přístřešek, který mi poskytne útočiště před deštěm. Měla jsem štěstí, že od pátku se předpověď začala zlepšovat a nakonec se déšť rozpršel až večer. Ráno jsem tedy mohla vyrazit bez obav.
Cesta začala v obci Harazim, kam mě autobus přivezl do výchozího bodu. Slunce se právě začínalo probouzet a jeho paprsky mi hladily tvář. I když jsem si původně myslela, že bych měla začít výlet v Rájově a využít cyklostezku, nakonec jsem se vydala na cestu odsud. Všechny mé pochybnosti brzy pominuly, když jsem na cestě potkala nádherně udržovaný kříž a přivítal mě bublající potok, který mě provázel dál.
Pod klášterem ve Zlaté Koruně jsem se napojila na modrou turistickou značku a začala stoupat. Nad obcí Štekře se mi otevřel dechberoucí výhled na krajinu. Na jedné straně majestátní kopce, v údolí malebná obec, a za tvrzí rozlehlá ohrada s ovcemi. Slunce, které zaplavovalo krajinu zlatými paprsky, vytvářelo naprosto magickou atmosféru.
Výhled na obec Štěkře
Pak jsem se dostala k místu, které mi učarovalo ještě víc – kamenný kruh Gabreta. V srdci šumavských lesů, nad údolím Vltavy, jsem našla prostor, kde se historie a víra prolínají. Tento posvátný kruh, postavený v roce 1998, byl plný symbolů, run a znaků severských bohů. Zastavila jsem se a nechala se unést magií tohoto místa. Pro mě to bylo něco víc než jen turistický cíl – cítila jsem zde zvláštní energii.
Bohyně Frija
Cesta pokračovala dál, a jakmile se rozšířená cesta změnila v úzkou pěšinku, ocitla jsem se v neznámém terénu. Krok za krokem se cesta zhoršovala a já jsem šla dál, krok za krokem, obalená bahnem, přesto nadšená z dobrodružství, které jsem zažívala. Nakonec jsem došla na hradiště Záluží, kde mě čekalo další překvapení – příběhy z dávné minulosti. V srdci tohoto pravěkého hradiště jsem si představovala, jak tu lidé žili a obchodovali s bronzovými hřivnami, meči a dalšími vzácnými předměty.
Hradiště Záluží
Pokračovala jsem dál a došla k památníku amerického letce, který připomínal tragickou událost z druhé světové války. V dubnu 1945 zde havaroval americký pilot William Preddy, jehož letadlo bylo zasaženo protiletadlovými dělami a po pokusu o nouzové přistání ztroskotalo. Pomník byl připomínkou této smutné události a jeho atmosféra byla silně emotivní.
Památník amerického letce
Zároveň jsem si uvědomila, jak krásné bylo mít celý kraj jen pro sebe. Za celou cestu jsem potkala pouze jednoho turistu. Když jsem prošla Zálužím, napojila jsem se na modrou turistickou značku a zamířila směrem k Opalicím, kde jsem se zastavila u památného dubu a postála u něho chvilku v tiché modlitbě.
Na poslední zastávce dnešního výletu mě čekala zřícenina hradu Maškovec. Tato pevnost, postavená ve 14. století, se tyčila nad Vltavou a měla bohatou historii. Dnes už z ní zbyly jen zbytky, ale i tak mi poskytla nádherný výhled na krajinu a připomněla, jak dlouhá je historie tohoto místa.
Zřícenina hradu Maškovec
I když den pomalu končil, moje nohy mě ještě vedly do Boršova, kde jsem čekala na MHD, která mě zavezla zpět do městského života. Výlet byl plný krásných míst, historie a příběhů. Jak se smrákalo, uvědomila jsem si, že i když jsem cestu prošla sama, nebyla jsem nikdy osamělá. Každé místo, které jsem navštívila, mě obohatilo a naplnilo, a já jsem věděla, že se sem jednou vrátím.
Do Budějc
Odkaz na trasu zde: https://mapy.cz/s/cecuguguva
