Výlet na Pěčnovské kamenné spirály

Mé první kroky vedly na náměstí k domu číslo popisné 59. Při pohledu na něj mi proběhlo hlavou: „Svět se mění, ale tato budova zůstává“. Jakoby se tu v roce 1974, kdy se zde natáčel film Drahé tety a já, zastavil čas. Člověk čeká, že se každou chvíli ozve řev Natašky Gollové: „Pomoc! Lupič, chyťte ho! Pomoc! Pomoc! Vražda!“

Další místo, které jsem navštívila, byl židovský hřbitov, který se nachází v klidné okrajové části. Tichý a respekt vzbuzující místo, kde jsem se na chvilku zastavila, přemýšlela a nasála atmosféru historické lokality.

Ze hřbitova je to pouhých pár kroků do bývalého Schmiedova pivovaru, bývalé chloubě města. Pivovar byl postaven roku 1856 Janem Schmiedem. Ve své době byl tak velký a moderní, že překonával i konkurenční Panský pivovar. I když dnes areál chátrá, jeho ruiny nám připomínají minulé časy. Dodnes je ukázkou pivovarní architektury 19. století. Prošla jsem si dvůr, abych si zvenčí prohlédla chátrající budovy a představovala si, jak místo v době své největší slávy vzkvétalo.

Mé kroky dále vedly podél křížové cesty ke kapli sv. Ducha. Kapličky podél cesty jsou zdobeny malbami místního rodáka Jindřicha Bošky. Kaple samotná byla uzamčena, ale i zvenčí působí impozantně. Místo mě tak inspirovalo, že jsem si do sluchátka pustila audioknihu Klaun si povídá s bohem, kterou čte sám autor, herec a hudebník Jiří Suchý. Podél hřbitova jsem se vrátila do města, abych u náměstí odbočila vpravo na zelenou turistickou značku, která mě vyvedla ven do lesa, kde jsem začala strmě stoupat. V polovině kopce, když jsem se vyhýbala projíždějícímu autu, jsem si nadávala, že tohle bych nerada jela autem, natož abych se tu plahočila pěšky.

Okolní krajinou jsem tak prošla přes Dolní Kožlí k mé další zastávce, kterou se staly Pěčnovské kamenné spirály. Moderní geopunkturní instalaci, která má za cíl obnovit dialog mezi lidstvem a Zemí. Byla jsem fascinována myšlenkou, že se zde, podobně jako ve starověkých megalitických kruzích, spojuje příroda a umění. Zastavila jsem se na lavičce u kamenů a vychutnávala si klidný okamžik zalitý sluncem. Kouzelný příběh ve sluchátku ještě více umocňoval atmosféru místa.

Po malé pauze jsem pokračovala přes louku směrem k obci Chlumany. Zde mě na návsi zaujala malá vodní nádrž s automatem na krmení pro ryby. I když nefungoval, ryby ihned připlavaly, když jsem se přiblížila k okraji. Pobavilo mě to. Nefunkční automat jsem se jim snažila vynahradit focaccií, kterou však rybky pohrdly a odplavaly.

Má cesta dále pokračovala do Husince a jelikož do odjezdu autobusu zpět domů zbývalo dost času, rozhodla jsem se projít si část Husinecké NS. Na vyhlídce nad městem jsem měla štěstí na pravou zlatou hodinku, kterou jsem využila k zachycení kouzelného momentu na fotografii, pro uchování vzpomínky na krásný den.

Po necelých 16 kilometrech jsem dorazila do Husince kde jsem si počkala na autobus domů. Byla to náročná, ale krásná cesta, která mi dala možnost nejen prozkoumat historické a přírodní krásy tohoto kraje, ale také si užít klid a pohodu v nádherném podzimním dni.