Článek
Kdekdo se dnes označuje za bojovníka za svobodu. Vládní strany jako ODS nebo TOP 09, opoziční subjekty jako ANO, SPD nebo Motoristé, ale i nepolitické organizace, například Společnost pro obranu svobody projevu, či jednotlivci.
Avšak „svoboda“, kterou tyto subjekty a lidé často až fanaticky brání, není mnohdy svobodou v pravém slova smyslu, ale spíše bojem za jejich vlastní práva na úkor práv ostatních. Příkladem jsou jedinci, kteří si stěžují, že se nemohou vyjadřovat a že jsou blokováni kvůli svým „nekonformním“ názorům, aby následně sami blokovali ty, s nimiž nesouhlasí, a volali po omezování jejich práv. Těmto lidem nejde o svobodu jako takovou, respektive ne o svobodu v pravém slova smyslu, jak ji chápal například anglický myslitel John Stuart Mill. Jedná se nejčastěji o konzervativněji smýšlející jedince, kteří vedle svobody zdůrazňují potřebu ochrany „normálního“ a „tradičního“ světa.
Jenže nic jako normální svět neexistuje. To, co je a není normální, si každý určuje sám, a nikdy v historii neexistoval jednotný pohled na to, co je normální a co není. Ani existovat nemůže, protože nejen v politice platí pravidlo „sto lidí, sto chutí“. Slovo „normální“ proto osobně nikdy nepoužívám, protože jakákoliv věta, ve které je toto slovo obsaženo, okamžitě ztrácí svou váhu.
Stejní jedinci z příkladu uvedeného ve druhém odstavci často mluví o „zvráceném západním světě, který má 150 pohlaví“. Nebudu zde rozebírat fakt, že v originálu nejde o pohlaví, ale o gendery, že jich není 150 a že o této problematice slyším mluvit výhradně její odpůrce. Chci se zaměřit na samotnou otázku svobody. Pokud někdo horlivě podporuje svobodu, ale současně se pohoršuje nad tím, že si jiný člověk myslí, že patří k určitému genderu, jedná jako obyčejný pokrytec.
V žádném případě nepopírám právo každého jednotlivce zpochybňovat existenci genderů. Jako libertarián však odmítám snahy o zákazy a potlačování práv na identifikaci podle vlastního uvážení.
Příkladem pokrytectví v otázkách svobody a identitární politiky je v USA například MAGA křídlo okolo Donalda Trumpa a Svobodný klub ve Sněmovně reprezentantů USA (House Freedom Caucus). Ti na jednu stranu často řeční o svobodě, aby současně omezovali práva LGBT+ komunity. Svobody plná ústa, ale skutky chybí. V Česku jde například o Motoristy, jejichž předseda Petr Macinka rovněž často hovoří o svobodě a totalitě, ale zároveň si neodpustí útoky na nebinární lidi a jejich právo na identifikaci.
Jsem proti zneužívání slova svoboda lidmi, kteří pod tímto pojmem vidí pouze svou verzi svobody. Svoboda buď platí pro všechny, nebo pro nikoho. Jakýkoliv útok na svobodu skupiny či jednotlivce společnost nenávratně poškozuje. První možnost je ideální, druhá vede k totalitě.
