Článek
Svět je v neklidu. Válka na Ukrajině, konflikt v Palestině a další regionální násilnosti připomínají, že mír není samozřejmost. V této atmosféře některé politické a vojenské osobnosti napříč Evropou rozvířily debatu o znovuzavedení povinné vojenské služby.
V Česku tuto otázku otevřeli Motoristé sobě (AUTO) – strana, která jinak postrádá jasné programové ukotvení. Povinná vojna se tak stává jedním z mála konkrétních bodů, který lze považovat za jejich politický návrh. Zároveň jde o postoj v českém prostředí poměrně ojedinělý – všechny relevantní parlamentní síly povinnou službu odmítají.
Proč jsme ji vlastně zrušili?
Vojna, oficiálně Povinná vojenská služba byla v České republice zrušena v roce 2004. Nešlo o náhlý výstřelek, ale o výsledek dlouhodobého trendu modernizace armády a změny v pojetí obrany státu. Vstup do NATO v roce 1999 zásadně proměnil naši bezpečnostní strategii – namísto masové branné povinnosti se důraz přesunul na profesionalizaci, moderní technologie a mezinárodní spolupráci.
Zrušení vojny nebylo přijato jen jako praktický krok, ale také jako hodnotové rozhodnutí: stát přestal nutit mladé muže, aby proti své vůli strávili část života ve zbrani. Mnozí to vnímali jako posun směrem ke svobodnější a zodpovědnější společnosti, kde obrana není jen povinnost, ale volba.
Povinná vojna není řešení, ale selhání
Z mého pohledu je návrat k povinné vojně nejen zbytečný, ale také škodlivý. Nepředstavuje posílení obranyschopnosti, jak její zastánci tvrdí, ale spíš přiznání, že stát ztratil schopnost motivovat a připravit lidi k obraně jinými, efektivnějšími prostředky.
Pokud stát nedokáže zajistit vlastní bezpečnost bez donucování mladých mužů, selhává ve své základní funkci. Vojna možná evokuje nostalgii, disciplínu a pocit pořádku, ale ve skutečnosti jde o přežitek minulého století – do dnešní doby nepatří.
Fakticky je nucení člověka k jakékoli službě kontraproduktivní. Nemotivovaný voják je špatný voják – bez přesvědčení, bez zájmu, často jen pasivně přežívající. Obrana státu přece nemůže stát na lidech, kteří nechtějí být její součástí. Místo kvalitní a připravené obrany bychom dostali neochotnou masu, která si odkroutí povinnost a půjde dál. Takhle se bezpečnost nebuduje.
Jak zapojit civilisty bez povinné vojny
Šance na aktivizaci civilistů existuje i bez povinné vojny. Klíčové jsou edukace a připravenost – nikoli nátlak.
Data Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2022 ukazují, že znalosti středoškoláků o ochraně obyvatelstva jsou tragicky nízké: 80 % studentů neví, kde je stálý úkryt, 50 % nezná postup při úniku chemikálií, 45 % není připraveno na únik radioaktivity a téměř polovina nerozezná druhy varování. Navíc počet stálých úkrytů klesl od roku 2010 o 32 %.
Branná výchova byla zrušena a mnohé školy nemají ani bezpečnostní plány pro případ požáru nebo útoku aktivního střelce. Ministerstvo vnitra přitom nedisponuje dostatkem masek a ochranných obleků, a ani po 20 letech nedokázalo obnovit rotační sirény.
Jeden z pragmatických návrhů, který překvapivě představuje SPD, je zavedení dobrovolných příprav pod vedením Armády ČR. Ty by trvaly osm týdnů a nabízely by motivaci formou mzdy, zdravotního a sociálního pojištění, příspěvku na stavební spoření či možnosti získat zbrojní pas. Tento přístup by mohl výrazně zvýšit zájem veřejnosti o aktivní zapojení, aniž by bylo nutné zavádět povinnou vojenskou službu. Dlužno dodat, že v Česku už dnes existuje možnost dobrovolného vojenského cvičení, ale zájem veřejnosti je nízký. Jeho rozšíření a zatraktivnění, by tak opravdu mohlo přilákat více zájemců.
Tohle jsou oblasti, kde stát může začít hned – bez nucení, bez kasáren a rozkazů. Lidi lze vzdělat a zapojit dobrovolně, pokud k tomu přistoupíme s důvěrou, ne s hrozbou.
Co říci závěrem
Povinná vojna není odpovědí na výzvy současného světa. Je to krok zpět, který místo řešení skutečných problémů nabízí jen donucení a nátlak. Moderní bezpečnostní strategie musí stavět na vzdělávání, dobrovolnosti a důvěře občanů, nikoliv na nucených službách.
Stát by měl začít tam, kde dnes selhává – v přípravě, informovanosti, vybavenosti obyvatelstva a případné nabídce spolupráce na dobrovolné bázi. Jen tak lze vybudovat skutečnou obranu, která je nejen efektivní, ale i udržitelná a spravedlivá. Povinná vojna je zbytečný přežitek, který nemá místo v dnešní době.
Zdroje
