Článek
V červnu 2017 vstoupil v platnost Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který znamenal konec kuřáckých hospod, barů a restaurací v Česku. Tato změna byla prezentována jako důležitý krok ke zdravějšímu prostředí a ochraně personálu i návštěvníků před škodlivým tabákovým kouřem. Už tehdy však společnost zůstala rozdělená – zatímco nekuřáci omezení vítali, kuřáci a někteří podnikatelé cítili, že jim stát vstupuje do svobody rozhodování o vlastním podnikání i životním stylu.
Proč jsem proti zákazu kouření
Prvním a základním důvodem, proč jsem proti zákazu kouření, je principiální otázka svobody. Hospoda je soukromý podnik, a proto by měl majitel mít plné právo určovat pravidla ve svém prostoru. Pokud se rozhodne, že bude kuřácká, měl by tuto možnost mít – stejně jako zákazník má právo rozhodnout, zda ji navštíví nebo ne. Vynalézavý a podnikavý majitel dokáže vytvořit prostředí, které vyhovuje jak kuřákům, tak nekuřákům, a etický hostinský kuřáckou hospodu řádně označí jako kuřáckou.
Druhým důvodem je ekonomická realita. Trh je schopen sám rozhodnout, jaké podniky přežijí. Pokud by lidem skutečně vadily kuřácké hospody, jednoduše by je nenavštěvovali a tyto podniky by zkrachovaly. Stejně tak to platí i naopak – pokud lidé dávají přednost kuřáckým hospodám, přežívají a prosperují.
Třetím důvodem je dvojí metr státu. Zákaz kouření ve veřejných prostorách je vynucován, zatímco prodej cigaret, alkoholu nebo nezdravých jídel není podobně omezen. Pokud má jít skutečně o ochranu zdraví, proč je regulace tak selektivní? Proč se v hospodách vůbec podává alkohol, když jde o látku srovnatelně škodlivou a často přímo spojenou s trestnými činy? Tento nesoulad by bylo možné snadno vyřešit ponecháním svobody hostinských rozhodovat o nabídce cigaret, alkoholu i jídel.
Rozumím zákazu kouření například ve zdravotnických zařízeních, kde je z logiky věci potřeba určitá vyšší míra regulace – a to i z mého minarchistického pohledu na svět. Do hospod však lidé nechodí kvůli zdraví ani neočekávají sterilní, sanitární prostředí. Chtějí se tam setkávat s přáteli, bavit se, oslavovat a prostě žít.
Kdo nám vlastně vzal svobodu u výčepu?
Velký podíl na protikuřáckém zákoně má, vedle jiných, Boris Šťastný: lékař, bývalý poslanec a mimochodem současný lídr Motoristů sobě (AUTO) v Praze. Právě on s hrdostí prosazoval zákaz kouření jako „nutný zásah do svobody“. Jaký paradox, že právě Boris Šťastný dnes rád prohlašuje, že svoboda v České republice je omezována.
Až letos v říjnu půjdete volit do Poslanecké sněmovny, nezapomeňte – v záplavě ekonomických a jiných sociálních témat, že svoboda je jedna z největších ctností. A že ti, kdo ji rádi používají jako slogan, ji zároveň nemají problém brát druhým.
