Článek
Nestranný pozorovatel Pražského dění nabývá dojmu, že fiktivní příběh autora Úředníka „Tajemství tajemníka“ o dění na magistrátu není zcela fiktivní a odehrává se v Praze. S blížícími se volbami a zostřující se rétorikou politiků se začínají okolo leckterých krků utahovat smyčky a krásně se odkrývají vazby a vztahy mezi jednotlivými aktéry. Na scéně v Praze nám poskytují bravurní divadelní představení zcela zdarma každý měsíc, vyjma prázdnin. Tak se kochám výlety do hlubin duší politiků a úředníků v toxickém guláši těch nejběžnějších ingrediencí, které se pojí s prací pro samosprávu nebo ve finále, chcete-li, pro stát, jako je intrikánství, pýcha, arogance, bezpáteřnost, prolhanost, sebestřednost a další laskominy. Čest výjimkám.
Vzhledem na běžnou kumulaci funkcí není vůbec od věci pozorovat hlavní aktéry divadelních her na půdě magistrátu hlavního města Prahy i na jejich dalších scénách, zejména pak v poslanecké sněmovně. Brzy pozorovatel odhalí, že je celá řada hlavních rolí, rolí vedlejších a že dokonce funguje i komparz. Nechybí ani podmalování hudbou a v dnešní interaktivní době, se setkáváme s celou řadou dalších zajímavých atributů, které poskytují divákovi vskutku nevšední zážitek.
Ať už dopadly poslední komunální volby a následné, historicky nejdelší koaliční vyjednávání, jakkoliv, zůstává v hlavní roli Zdeněk Hřib, ačkoliv už dva roky není primátorem. Úspěšně ho v této roli udržuje část opozice zastoupena členy za hnutí ANO, zejména některými, kteří nedokážou přenést přes srdce, že na něj nemohou takříkajíc nic najít, a proto jim nezbývá než se uchylovat k osvědčeným praktikám popředních představitelů svého hnutí. A přesně tyto snahy jsou díky mravenčí práci mnoha novinářů dávno velmi dobře popsané a nyní tak snadno čitelné a svou prvoplánovitostí dokážou mnohdy vzbudit i úsměv. Pomalu se dělí figurky na dva tábory, skoro jako v šachu, pomalu zjišťujeme, kdo za koho táhne, kdo je dáma, kdo je král, kdo jsou obyčejní pěšáci a kdo má jakou herní strategii.
Už těsně před nominací ředitele Kubelky, odkrývali novináři jeho politické vazby, které přes jeho tchána vedou k paní Kleslové, která ne náhodou figuruje například v nedávné kauze okolo nařčení bývalého asistenta pirátské radní Komrskové z vynášení informací.
12. 9. 2024 vystoupil pan ředitel s třaskavým nařčením, že ho Piráti a zejména náměstek za dopravu vydírají a uvedl i konkrétní případ údajného vydírání, kde se onen Pirát domáhal plnění smluvních povinností za stranu magistrátu vůči jedné z městských organizací pod pohrůžkou nehlasování pro dlouho připravovaný rozpočet.
Vřele doporučuji všem novinářům, kteří se o dění na Pražském magistrátu zajímají, aby si pod příslibem zachování plné anonymity pohovořili s vedením alespoň některých městských organizací, aby si udělali obrázek o tom, kdo skutečně vydírá a vytváří nepřiměřený nátlak, nikoliv však v zájmu města, ale vždy jen z ryze osobních pohnutek. Dále také doporučuji všem, nastudovat si řeč těla a rétoriku veřejně známých psychopatů a jiných neurodivergentních osobností. Předpokládám, že podobně jak Petr Kramný vyzvídal na novináři, kterého považoval za spřízněnou osobu, jestli málo nepláče, že se pan ředitel radí se svými důvěrníky, kdy má pustit slzičku a kdy má udělat psí oči. Pak doporučuji se vrátit k vystoupení ředitele Kubelky na zasedání zastupitelstva 16. 9. a poslechnout si pozorně, co říká a jak to říká, možná se i poradit s psychologem a odborníkem na řeč těla. Tady platí jednoduché pravidlo, udělat z viníka oběť. Čeho se dočkáme příště? Třeba toho, že pan ředitel na zastupitelstvu veřejně obviní zaměstnankyně a zastupitelky, že ho sexuálně obtěžují? Zde doporučuji vrátit se k interpelacím na posledním zastupitelstvu v červnu 2024 a pana ředitele prozkoumat také optikou zaměstnanců a zastupitelů/zastupitelek, kteří dostávají od něj písemnosti dokladující, že mu nejde o zaměstnance, ani o Prahu, ale vždy o svou vlastní osobnost, kterou vždy nazývá „magistrát“, protože on je ve smyslu absolutní moci magistrátem. Koneckonců je to doložitelné i organizační strukturou této instituce. Chtěl bych zde apelovat na všechny novináře, aby nepřebírali jeho rétoriku a nepsali, že „magistrát obvinil náměstka za dopravu…“ ale aby nazývali věci pravým jménem, když už pan ředitel není schopen být chlapem a schovává se za instituci, kterou by měl svědomitě řídit. Nebyl to magistrát, kdo rozhodnul neplatit OICT faktury, ale jedna mocí namol opojena osoba. Samozřejmě z ryze osobních pohnutek, jako vždy.
Určitě také nelze přitom všem ignorovat, kdo mu za jeho odvahu děkoval a apeloval na pana primátora, aby se v případných sporech přikláněl na stranu pana ředitele. Ano, všechny tyto figurky hrají na jedné straně. Nezbývá než doufat, že zkušený porodník bude mít natolik rozumu, že se do této hry nenechá zavléct.
